Xboxweb.cz

Po letech čekání jsme se konečně dočkali další velké české hry. A tentokrát je o dost větší, než tomu bylo v případě prvního dílu, který musel až prostřednictvím veleúspěšné kampaně na Kickstarteru ukázat, že o hru tohoto zaměření je skutečně zájem. Výsledná prodejní čísla z konce loňského roku jsou více než skvělá – Kingdom Come: Deliverance nakonec dokázalo prodat hodně pěkných 8 miliónů kopií, a i toho českého dabingu jsme se nakonec dočkali. Škoda jenom, že dorazil pouze na PC, ale to je věc zcela jiná.

Warhorse Studios si udělalo velice dobré jméno a tak ho nakonec koupila společnost Plaion. A právě díky tomuto spojení mohly začít práce na pokračování s podstatně navýšeným rozpočtem. Ten je vidět vlastně na všech aspektech hry, zejména tedy na její velikosti, kompletní české lokalizace hned v den vydání na všech platformách a také technické stránce. Po preview se tak konečně můžeme pustit do plnohodnotné recenze Kingdom Come: Deliverance II.

Jindra a pan Jan Ptáček se už totiž nemůžou dočkat, až se chopíme otěží a provedeme je skrze neklidné období české historie. Pokud se mezi natěšenými hráči najde někdo, kdo z nějakého důvodu minul první díl a bojí se, že by mu mohlo příběhově něco utéct, není třeba se obávat. Předně ještě před vydáním pustili vývojáři do světa pěkné shrnutí toho hlavního, co se v prvním díle odehrálo a za druhé jsou ty zásadní momenty zmíněné a někdy i obrazově zpracované v díle druhém.

Král Václav je totiž stále vězněn svým ryšavým bratrem Zikmundem, české země křižují kumánské jednotky, lapkové se utrhli ze řetězu a mezi tím se bojuje o moc a o to, kdo nakonec stane v čele země. Na pozadí toho chce ale náš hlavní hrdina Jindřich ze Skalice pomstít smrt svého otce rukou uherského šlechtice Istvána Tótha a zároveň získat meč, který společně se svým otcem ukovali.

Tím jsem tak trochu vyzradil, že se Tóth vrátí, ale doufám, že to pro všechny nakonec bude to nejmenší odhalení. Po příběhové stránce toho na nás čeká opravdu hodně a Jindřich s Janem si projdou pořádnou životní zkouškou. Budou se muset vypořádat nejen s politickými intrikami a bojem o moc, ale také s lapky, kteří, jak jsem říkal, jsou kolikrát mocnější a nebezpečnější, než ten největší král. Chybět nebudou ani bitvy, obléhání hradu, nalezení nových spojenců a celá řada vypjatých situací.

Pro nic za nic druhé Kingdom Come neaspiruje na hru s největším scénářem. Kdo nemá rád ukecané hry, měl by se pokračování vyhnout obrovským obloukem. Hlavní příběh je neskutečně rozmáchlý, každá příběhová část se větví na několik menších a k tomu je tady kopice vedlejších úkolů a dalších minipříběhů prostých občanů, cikánů, nebo šlechticů, kteří by si také něco rádi ukousli z mocenského koláče. A jo, toho Žižku ve hře opravdu potkáme.

Všechna ta vyprávění, rozhovory a přesvědčování mají kompletní dabing a musím říct, že to je nádhera nemuset číst titulky nebo se muset soustředit na angličtinu. Zkrátka jenom hrajete a posloucháte všechno, co se kde šustne. Je přitom jedno, zda jde o rozhovor s hlavními postavami nebo jenom diskuzi vesničanů o tom, komu se zaběhl pes nebo manželka. Všechno je to radost poslouchat a můžu říct, že ten dabing dělá velkou část zážitku ze hry. Je škoda, že jsme si ho neužili už u prvního dílu, ale na druhou stranu je to vlastně dobře.

Oproti dabingu prvního dílu došlo k několika hereckým přeobsazením, ale kdo verzi z jedničky neslyšel, vlastně o nic nejde. K dabingu se opět povedlo přilákat přední české herce a známé hlasy. Je skvělé nejen poslouchat, ale také se snažit vzpomenout, komu daný hlas patří. Dabingu si užijeme opravdu dosytosti, protože rozhovorů je obrovské množství. Po technické stránce mu nemám moc co vytknout. Snad jenom to, že to, co postavy říkají nesouhlasí s tím, jak pohybují pusou. Tahle synchronizace totiž pasuje na anglický dabing, ale ve výsledku to není rušivé. O dost víc rušivější je fakt, že titulky a dabing ne vždy pasují na sebe. Ve hře postava říká jdi na západ, ale v titulcích je východ. Občas se taky píše něco jiného, než postavy říkají, ale tyto věci nejsou moc časté a věřím tomu, že je již dávno mají vývojáři na seznamu oprav.

Co mi vadilo o něco víc je místy hodně prkenné chování postav. Mám tím na mysli, že v některých scénách by mohly o něco více projevit pohybové nadání ne tam „jenom“ stát a odříkávat text. Chápu, že ne každý u povídání máchá rukama na všechny strany, ale zase jenom nestojíme. Platí to však pro celkové pohyby. Když dojde na detaily obličejů, byl jsem opět nad míru spokojen.

A když už jsem nakousl ty detaily, pojďme se rovnou podívat na grafickou stránku zdejších luhů a hájů. Jak se můžete přesvědčit z obrázků kolem, na hru je opravdu radost pohledět. Hrady, vesničky, louky a lesy jsou opět skoro až k neuvěření přesným odrazem naší krajiny, kterou denně procházíme. Jsou tu však drobné pihy na kráse, jako třeba 2D modely kytek, čehož si všimneme hlavně při jejich sběru nebo doskakování a doostřování textur buď při rychlé cvalu na koni nebo po rychlém cestování.

Co se výkonu týče, hrál jsem hlavně na Xbox Series X v režimu věrnosti, což obnáší 4K a 30 FPS. Přeci jenom tohle není akční střílečka, takže jsem se v pohodě spokojil s nižší snímkovou frekvencí. Vyzkoušel jsem hru také na Xbox Series S v FHD rozlišení a 30 FPS. Už na první pohled je patrné, že na slabší konzoli se hře nedostává tolik detailů, jako silnějšímu bráškovi, což je logické. Nicméně okolí a postavy vypadají stále velice dobře, a i při rychlejších částech si hra v pohodě svůj frame rate drží. Je tedy vidět, že když se chce, tak i na slabší konzoli se dají udělat zázraky. Optimalizace se tedy povedla a v tomto směru není třeba mít nejmenší obavy.

Za co dostával první díl největší kritiku, byl technický stav hry. Když vezmu, jak velké je pokračování, dokázali vývojáři doručit parádní výsledek ve smyslu, že za celou dobu hraní mi na první dobrou nezafungoval jenom jeden quest, ale stačilo ho nahrát a všechno bylo v pořádku. Všechny vedlejší i hlavní úkoly mi fungovaly přesně tak, jak měly, nikdo se nikde nezasekával, postavy fungovaly, no prostě paráda. Navíc díku tomu, že se hra dostala k recenzentům poměrně brzy, dávali jsme vývojářům zpětnou vazbu, takže celá řada drobností zmizí vydáním Day One patche.

Samozřejmě je to obrovská hra, takže nějaké glitche se najdou, ale je to spíš vtipné, než aby to mělo vliv na hratelnost. To si takhle postava sedí třeba dva metry nad židlí, koni chybí kousek textury kolem brnění a co je docela časté je průchod materiálů a věcí skrz sebe. To je asi nejčastější chyba, pokud se tedy tomu dá chyba říct.

Ale zpátky k samotné hratelnosti. Musím říct, že místy jsem byl paralyzován možnostmi, co mi hra nabízela. Těch vedlejších úkolů a podúkolů je opravdu velké množství a pro člověka nerozhodného, jakým jsem já, to může být místy frustrující vybrat, co je tou další věcí, kterou chci trávit čas. Na druhou stranu, ať už jsem vybral cokoliv, vždycky to bylo zábavné, zajímavé, napínavé, nebo všechno dohromady. Navíc spousta úkolů nám dává hodně velkou možnost v tom, jak se dostaneme k cíli. Nejde jenom o to, zda s mečem v ruce, či potichu, ale některé situace můžeme třeba minout, když se k nim dostaneme později a dozvíme se o nich jenom z doslechu. Zdejší svět si zkrátka žije svým životem a některé události se dějí i bez našeho přičinění.

Po vzoru prvního dílu nechybí ani náhodné události během rychlého cestování. Já osobně dlouho nezapomenu na týpka, co nesl svému pánovi dopis od milenky, ale tak nějakou ho cestou ztratil a nevěděl kde. Nabídl jsem mu tedy pomoc, která spočívala ve zmlácení skoro do bezvědomí dotyčného, aby to vypadlo, že ho někdo přepadl. Jindra mi dokázal ukázat svou sarkastickou stránku, která je mi velmi blízká a rozsekal mě, když odcházel od zmláceného nebožáka a říkal mu „Nemáš zač…“. Je vidět, že hru dělali Češi, protože podobného nám tolik vlastního humoru je ve hře spousta.

Koho zajímá, jak je to s ukládáním, tak stejně jako v jedničce. Hra sama ukládá na určených místech, dále je možné uložit odchodem do hlavního menu nebo za pomocí Sejvovice. Před vydáním se psalo, že její výroba bude snazší, ale nějak se mi nedařilo najít ta správná místa, kde rostou důležité suroviny na její výrobu. Tak budu doufat, že to bylo jenom mojí nepozorností a vám to půjde lépe.

O zjednodušení se psalo také v souvislosti se soubojovým režimem. No je pravda, že oproti jedničce ubyl jeden směr a bodnutí se přesunulo, takže jisté zjednodušení proběhlo. Ale ani tak nejsou souboje žádná legrace, a i po několika desítkách hodin si nejsem jist, zda pro mě případná konfrontace dopadne dobře, nebo špatně. Nicméně trénink dělá mistra, což zde platí dvojnásob. Je pravda, že jsem si teď o dost jistější, nebo si minimálně víc věřím, než tomu bylo na začátku hraní. A stejně jako vývojáři, i já doporučuji navštívit dodatečné bojové tréninky. Kdo chce, může si při střelbě z luku zapnout zaměřovací kříž, který nám v prvním díle chyběl. Když už však obešlo na střelbu, měl jsem raději po ruce kuši, jejíž účinnost a přesnost mi přišla lepší. Střelná zbraň je hodně zajímavým přírůstkem do rodiny, ale její použití mi přišlo vhod jenom pro specifické situace.

Inventář, systém perků, oblékání, opravy, výroba, alchymie a další věci jsou podobné, jak tomu bylo v prvním díle. Stejně tak je důležité dbát nejen na statistiky svých zbraní, ale také vybavení a vzhled, protože roztrhanému a špinavému pobudovi pouze výřečnost stačit nebude. Já se tedy snažil hrát většinu času poctivě, ale nastaly situace, kdy bylo třeba sáhnout po šperháku a některým zámkům lehce pomoci. První zámek jsem napoprvé samozřejmě nedal, protože jsem trubka, ale dostal jsem od drahé polovičky cenné rady a s nimi se celá akce podstatně vylepšila. Pokud vám tedy nedriftuje ovladač, řekl bych, že se vám bude dařit zámky odemykat podobně nebo možná o fous lépe než v jedničce.

Pochválit musím mapu, respektive mapy. Není totiž jenom jedna, ale hned dvě. Ta počáteční, která se točí kolem hradu Trosky je tou menší z nich. I tak se na ní rozehraje a odehraje opravdu spousta věcí. Nabízí romantická zákoutí, s majestátním hradem skoro uprostřed, hluboké lesy, krásné skály a malebné vesničky. Region Kutná Hora je o dost rozsáhlejší s dominantou v podobě stejnojmenného města, které je opravdu nádherně zpracované, až jsem valil zrak. Je toho spousta nejen po stránce obsahu, ale také objevování mapy a kochání se krajinou a scenériemi.

Asi jste sami pochopili, že dojmů z hraní mám opravdu hodně, a to mě ještě čeká kopice obsahu ve formě vedlejších misí a chystaných DLC. O hře by se dalo psát pořád dál a dál a pořád by bylo co chválit, co vyzdvihnout a co zmínit. Zkrátka a dobře, Warhose Studios vzali to, co fungovalo v jedničce, obrousili hrany, pořádně nafoukli obsah, zahrnuli nás skvělým dabingem a vypustili do středověku, kde nikdo neměl na růžích ustláno. Ve hře je pořád co dělat, souboje jsou fér, tresty za krádeže taky a graficky je na co se koukat. K tomu všemu všechno krásně funguje a až na drobné detaily bych Kingdom Come: Deliverance II dal snad i desítku. Ale ty věci, co jsem zmínil říkají, dej radši míň. Nicméně i tak se jedná o opravdu výborné pokračování, které první díl hravě strčí do kapsy. Jde o rozsáhlejší, propracovanější, a hlavně odladěnější kousek. Díky za něj, tohle je zkrátka skvělá hra a horký adept na hru roku. Minimálně u mě určitě.