
RECENZE: Minecraft Dungeons
Prozkoumávat, vylepšovat a získávat lepší vybavení. Tak nějak bych ve zkratce shrnul hlavní náplň většiny RPG her. Upřímně se musím přiznat, že to není můj obvyklý šálek kávy, protože jsem přece nejlepší, a to skvělé vybavení chci hned od začátku. Najdou se však hry tohoto žánru, které dokáží jednou za čas oslovit i takové neznabohy jako jsem já. Ba co víc, některé z nich mají dokonce ambice oslovit celé rodiny.
Značkou, která i po těch letech od svého vydání dokáže přikovat milióny hráčů k obrazovkám na desítky hodin, a ještě se může pyšnit vzdělávací edicí, je Minecraft. Pokud někdo nežil posledních osm let pod kamenem, jistě mu nemusím hru více představovat. Na základě lehce primitivní, ale velice propracované kostičkové grafiky je postavený celý svět, v němž můžeme budovat nebo přežívat. A právě na tomto světě vznikl nápad udělat akční RPG ala Diablo.

Kdo má rád vzhled Minecraftu a chtěl od něj vždycky trochu víc, je Dungeons přesně tím, na co čekal. Vydání jsem se nemohl dočkat, a tak hned jak dorazil kód, pustil jsem se do objevování. Hardcore hráči RPG asi budou zklamáni, protože ve výsledku se jedná o velice přístupnou záležitost opravdu pro celou rodinu. Kdo hraje rád sám, může vyrazit na cestu, ale stejně tak se dá pozvat kamarády (online nebo z jednoho gauče) a vyrazit na cestu za poražením zlého panovníka, jenž si kostičkovaný svět díky drahokamu podrobil.
Žádné zdlouhavé tvorby postavy, výběry tříd. Nic takového, stejně jako složitý vývojový strom tu nečekejte. Zbraně sice mají úrovně a stejně tak naše postava, ale stačí jenom číslo a k tomu speciální schopnost daného předmětu, aby bylo jasné, jestli se do výzbroje hodí, či nikoli. Všechno krásně přehledné a jasné na první pohled, právě tak to mám rád, protože mě nic nezdržuje od akce.

Jednotlivé světy jsou velice pěkně navržené a na to, že se jedná o otevřené koridory, dokáží být hodně rozsáhlé. Kdo se vydá na cestu jejich prozkoumávání, bude odměněn celou řadou vybavení z truhel a také krystaly. Ty se následně dají v základním táboře vyměnit za bednu s náhodným vybavením nebo artefaktem. Postava unese tři artefakty. Některé se obnovují časem, jiné spotřebovávají duše padlých nepřátel. Interface a ovládání jsou taktéž zvládnutá na jedničku a všechno je přesně tam, kde by to člověk tak nějak čekal.
Ze světa Minceraftu jsou všichni nepřátelé, takže kdo hraje původní hru, jistě ho nikdo nepřekvapí. Nechybí oblíbení a velice výbušní Creepeři, základní zombící, kostlivci nebo pavouci. Jedním z větších nepřátel je samotný Endermen nebo čarodějové. Z velkých bossů rozhodně stojí za zmínku golemové, jejichž poražení už vyžaduje dobré vybavení, dovednosti a také trochu taktiky. Ač se to nemusí zdát, tak i taková relativně jednodušší hra dokáže nabídnout různé přístupy k tomu, jak se s hromadami nepřátel vypořádat. Třeba je fajn taktika naštvat Creepera a pak na poslední chvíli uskočit, díky čemuž výbuch sežehne nepřátele. Stejně tak se hodí najít si ke svému stylu boje ideální zbraň a také artefakt.

Arzenál sice na první pohled není, kdo ví jak rozsáhlý a dohromady čítá nějakých sedm kusů zbraní, ale nakonec se ukázalo, že je to nabídka adekvátní. Hra má skvělé tempo a dobře nastavenou obtížnost, která roste s tím, jak se zlepšuje náš hrdina. Komu by to přišlo málo, může si klidně přidat a udělat si větší výzvu. Menší hráči by mohli uvítat opačnou možnost. Sice nezískají šanci na lepší vybavení, ale dokáží si hru více užít.
Ideální možností, jak hrát s dětmi, je zapnout gaučovou kooperaci a se svojí postavičkou je hrou velice dobře protáhnete. Možná budou sice trochu víc umírat, jelikož dorovnání levelů funguje tak na půl, ale s vaším gerojem po boku to beztak nebude až takový problém. Co se herní doby týče, může být docela dlouhá a také hodně krátká. Kdo se vrhne za ukazatelem skrze úrovně, bude se moci na závěrečné titulky podívat za méně jak čtyři hodiny. Rozvážnější hráči bažící po průzkumu mohou do hry investovat do osmi hodin. Víc se ze hry vytěžit moc nedá, ale i tak nabízí skvělý poměr cena výkon, protože základní verze stojí kolem pětistovky. Samozřejmě je součástí Game Passu, takže všichni majitelé předplatného ji mohou vyzkoušet defakto zdarma.

Grafické zpracování je to, co se vám buď líbit bude nebo nebude. Fanoušci Minecraftu se jistě zařadí do první skupinky a zbytek je pak už velice individuální. Já mám kostičky moc rád, tudíž jsem si grafiku užíval opravdu plnými doušky. Ve 4K s HDR jsou levely pastvou pro oči, až tedy na ty s lávou, které mě tak úplně nebavili.
K absolutnímu hodnocení chyběl jenom kousek. Bohužel tu máme nějaké technické nedostatky, kdy vás hra občas pustí někam, kam vlastně nechtěla, nepřátelé se umějí zasekávat o překážky (což paradoxně může v některých situacích pomoci) a také balanc mezi hráči na různých úrovních mohl být proveden s větším citem. A nakonec je tady systém nakupování, který mi přišel možná zbytečný, protože by se dalo v klidu fungovat s tím, co padá ve hře. Jo a ke konci trochu ztratil smysl průzkum úrovní, jelikož s lepším vybavením byl loot horší nebo ho v posledních úrovních už tolik nebylo.
Verdikt
Minecraft Dungeons je skvělou jízdou. Má výborné tempo, přístupné mechaniky, a hlavně je to prostě Minecraft se svým osobitým zpracováním a kouzlem. Zábava jak pro dospělé, tak i pro děti, takže opravdu pro celou rodiny. Nezbývá než popřát vám štěstí a hurá za dobrodružstvím.
RECENZE: Syberia Remastered
Přiznám se bez mučení – původní Syberii jsem nikdy nehrál, a i když jsem se do tohoto velkého restu chtěl vždy pustit, klasické pojetí adventur mi příliš nevoní. Poslední přídavek do série s podtitulem The World Before mě ale pozitivně překvapil a já si jeho hraní velmi užil, tudíž jsem uvítal možnost vyzkoušet nedávno vydaný remaster první hry ze série od zesnulého Benoît Sokala.
RECENZE: Call of Duty: Black Ops 7
Série Call of Duty je synonymem pro rychlou akci, filmové kampaně a multiplayer, který dokáže pohltit na desítky hodin. Každý nový díl přichází s obrovským očekáváním – zvlášť Black Ops, které se v minulosti pyšnily silnými příběhy a ikonickými postavami. Black Ops 7 měl být dalším velkým krokem, ale realita je jiná: zatímco multiplayer drží sérii nad vodou, kampaň se stala největším zklamáním v historii.
Recenze: Rennsport
Rennsport na Xbox Series X|S je ambiciózní simulátor, který zatím hledá svou ideální stopu.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.



























