
RECENZE: NBA 2K20
Témat, o kterých se před recenzí může člověk zmínit je celá řada, a hlavně díky nim se dá krásně natáhnout celý text. Dnes se proto budeme věnovat pojmu bezedný koš, protože by se dal označit za klíčové slovo následující recenze. Kdo si znechuceně odplivl v domnění, že následující řádky se budou věnovat nějakému marketingovému programu pro bezdomovce, může zůstat v klidu. Spojení bezedný koš má i velice seriózní význam pro aktivitu mající pozitivní vliv na fyzickou kondici jedinců.
Druhou odbočkou bude právě probíhající mistrovství světa v basketbalu, kde nám česká reprezentace dělá svými výkony radost, na rozdíl od jiného a mnohem populárnějšího sportu (čímž zdravím naše fotbalisty). Tím se spojení bezedný koš krásně propojilo s basketbalem, což byl kýžený cíl a my se s klidným svědomím můžeme vydat k recenzi na nejnovější basketbalový počin s oficiální licencí od NBA, který mají každoročně na starost 2K Sports. Jejich NBA 2K20 právě dorazilo, takže se pojďme podívat na to, co zásadního přináší.

Jak každý rok chválím prezentaci, tak letos tomu nebude jinak. Pokud v 2K něco opravdu umí, tak je to přinést zážitek z televizního zápasu na obrazovky hráčů. Pomáhá tomu výborná prezentace, skvělí komentátoři, studio a pocit z toho, že se díváme na televizní zápas. S prezentací souvisí také hlavní menu, které nově taktéž doznalo úprav a tváří se o něco více přehledněji. Každý by tak velice snadno měl najít svůj oblíbený herní mód, ať už se jedná o MyCareer, MyTeam nebo MyGM a MyLeague. Nic zásadního tedy nechybí k tomu, abychom se mohli vydat směrem k palubovce.
Na ní jsem letos pronikl o poznání snáz, než tomu bylo zvykem v předchozích ročnících, kdy jsem vás automaticky posílal nejdříve potrénovat. Letos je situace lepší v tom, že základní ovládání je o něco přátelštější, takže se s ním snadněji spřátelíme. Ovšem pořádné ovládnutí, a hlavně zvládnutí všech herních aspektů, bude opět potřebovat čas. Lepšímu pocitu z basketbalu pomáhá přepracovaný systém nejen útoku, ale také obrany, kdy nad oběma činnostmi máme lepší kontrolu. Společně s upravenými animacemi postav celek působí velice hezky a plynule.
Kdo bude mít trpělivost a zvládne všechny finty, bude na hřišti opravdu zářit a tančit. Zastavit takového hráče sice není snadné, ale tady bych chtěl pochválit nový systém obrany, díky němuž se obrana znatelně vylepšila a člověk tak už nemá pocit, že by při bránění byl jenom do počtu. Za to chválím, protože poslední ročníky jsem mněl pocit, že v obranné činnosti jsem na hřišti zbytečný a většinu úkolů jsem přenechával umělé inteligenci. Aktuálně si ale na bránění troufnu i sám, kdy ani přečíslení 2v1 není neřešitelnou a automaticky bodovou situací. Celkový herní zážitek ze zápasů je výborný a jasně dokazuje, proč je NBA 2K v této oblasti velice dobře hodnoceno.
Příběhový režim je letos opět součástí MyCareer a je zase o něco více filmový. Dokonce se snaží poukázat na nelehkou situaci mladých hráčů vstupujících do světa velké NBA. My se tak opět vydáme ze školy až mezi hvězdy NBA. Cestou potkáme celou řadu slavných hráčů jako Idris Elba nebo Rosario Dawson. Asi největší novinkou je možnost vybrat si nějaký z padesáti perků, díky nimž „vyboostujeme“ schopnosti naše hráče. Tuto novinky velice oceňuji zejména proto, že částečně odpadá nutnost grindu, který sem loni kritizoval. A kdo nechce plnit úkoly, ani používat perky, má v NBA 2K opět možnost sáhnout do svojí peněženky a za nějaký obnos si pomoci k lepším výsledkům a rychlejšímu postupu.

Asi největší kritika, kterou budu hře věnovat, se bude týkat mikrotransakcí. Posledních pár let se již ve hře objevují, ale až letos se dostaly do rozměrů, které už se mi nechtějí tak úplně akceptovat. Hratelnost je sice skvělá, ale pokud se ze mě hra za prémiovou cenu snaží vytáhnout peníze na každém kroku, a ještě se za to ani nestydí, nemůže jí to tak snadno projít. V MyCareer není situace ještě tak hrozná, ale jakmile člověk vstoupí do MyTeam, nepřipadá si jako ve sportovní hře.
Nová stylizace více než jasně evokuje, že jsme se všichni dostali do kasina, kde o výhře rozhoduje nejen náhoda, kdy hráč do poslední chvíle neví, co vlastně dostane, ale také obsah naší peněženky. Takhle provokativní gambling jsem ve hře snad ještě neviděl a byť mi normálně mikrotransakce nevadí, tady je to už do nebe volající. A hlavně kvůli tomu, jak se vývojáři nepokrytě staví k tomu, že nás chtějí u hry za 1500 Kč dále obírat, je hodnocení ve výsledku horší, než tomu bylo loni.

A to je určitě škoda, protože řada přišla na poslední a asi nejvýraznější novinku, kterou je zařazení WNBA. Můžeme si zahrát za všech 12 týmů, byť nejsou dostupné pro všechny herní režimy, ale jenom v módech Play Now a Season módu. I tak se jedná o příjemné zpestření, jelikož ženský basketbal má rozhodně co nabídnout a na rozdíl od ostatních her, kam se tvůrci snaží hrdinky cpát za každou cenu je to zde logický krok. Hlavním hvězdám soutěže se dostalo velké péče při jejich zpracování, takže na první pohled jistě poznáte Doris Burke nebo Pam Ward. Zajímavostí je, že WNBA má na starosti jiný tým komentátorů a moderátorů, který však podle mého nedosahuje takových kvalit, jako mužská část. To už je však spíše taková drobnost.
Verdikt
NBA 2K20 je výborným zpracováním basktebalu, což říkám každý rok a stále to platí. Je přitom jedno, zda hrajete kariéru, MyTeam nebo některý z dalších módů. Letošní dojem značně vylepšuje hezky zpracovaná WNBA, ale naopak ho velice kazí už hodně protivná a podbízivě gamblerská přítomnost a tlak na mikrotransakce, kterou už rozhodně nechci akceptovat. A právě kvůli nim je známka nižší jak loni, byť hratelnostně je všechno lepší.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...





























