Xboxweb.cz

Boj dobra se zlem je asi nejvděčnějším tématem, které si pro svoji hru můžete vybrat. Dá se totiž pojmout mnoha způsoby. Klasické nacisty snadno vystřídají zombíci, nebo vetřelci z vesmíru. A když nechcete jmenovat nikoho konkrétního, stačí hrdiny postavit proti temnotě. Ta následně může představovat problémy lidstva, alkoholismus nebo třeba deprese. I taková vážná témata se dají herně zpracovávat a mohou být zajímavá.

A stejně, jako se opakuje boj dobra se zlem, jsem stále i já nepoučitelný, co se výběru her týče. Už kolikrát jsem si říkal, že se na hru nebudu moc těšit na základě pěkného traileru a krátkých záběrů z hraní, což se mi samozřejmě zase vymstilo. Na druhou stranu Submerged bych asi nakonec pro recenzi vybral tak jako tak, protože to prostě vypadalo na zajímavý počin. Jak jsem posléze zjistil, Submerged: Hidden Depths je sequelem k původnímu dílu z roku 2015.

Na moře a do zatopených měst se vrací Miku a její mladší bratr Taku. Jejich cíl je více než zřejmý, protože nejrůznější místa napadla tajemná temná Masa, která brání městům v rozkvětu a to doslova. Miku naštěstí umí jádra Masy uzdravit svým dotekem, což po vložení na správné místo porazí její temnou část a všechno zase rozkvete do krásy. Nic však není černobílé, takže část negativní energie zanechá na Miku stopu. Její bratr Taka v příběhu slouží jako řidič lodě, se kterou budou opět prozkoumávat poměrně rozlehlý svět.

Příběh samotný není komplikovaný, popisuje příchod sourozenců do města, jejich boj proti zlu a také hledání domova. Všude kam přijdou jsou sice nejdříve vítání, ale poté, co Miku odhalí svoji schopnost, jsou i s bratrem je z vesnic vyhnáni. Hra si většinou vystačí beze slov, i když pár textů se v ní objeví. Sice nejsou přeloženy do češtiny, ale to by nemělo vadit, protože zdejší angličtina není moc komplikovaná. Odhalit hlavní příběh je snadné, ovšem získat všechny deníky pro dovysvětlení už tak snadné není. Některé se dají najít v příběhových částech, ale zbytek je rozesetý po zbytku světa.

Jeho prozkoumávání, kromě sběratelských věcí, nic praktického nepřináší. Tedy pardón, dají se najít části pro vylepšení naší lodi, přesněji tedy jejího zrychlení. To se sice hodí, pokud máte v plánu prozkoumávat všechna zákoutí mapy světa, ale určitě doporučuji používat spíš rychlé cestování. Velikost herní plochy mi nicméně přišla zbytečná, protože je prázdný, nevýrazný a opravdu ani vyhlídkové věže nebo pozůstatky lidské činnosti mě nemotivovali k jeho prozkoumávání.

A bohužel, ani hlavní herní náplň není nic zábavného. Ve výsledku to funguje tak, že přijedeme k místu, kde je ukryté jádro čekající na uzdravení. Vyskočíme z lodě, občas si lodí pomůžeme přisunout nějakou lávku nebo pomocí háku shodit nějaký most a pak už jenom šplháme, šmejdíme po úrovni a postupujeme dál. Sem tam se objeví triviální puzzle, kde je třeba něco posunout nebo oběhnout, a to je celé. Jednotlivé úrovně si jsou podobné co do designu tak uspořádání, takže s každou další se nuda násobí.

Kdo bude mít ze hry radost, jsou děti. Miku ani její bratr nemohou zemřít, nikam spadnout nebo někam nedoskočit. Většinou stačí jenom běžet a naši hrdinové se automaticky chytají, přeskakují nebo šplhají jak v Assassin’s Creed, jenom s tím rozdílem, že od hráče kromě držení směrové páčky není vyžadována žádná další interakce. Zároveň se v celém světě nenacházejí žádní nepřátelé, takže ani žádné potenciální násilí. Zvířata, která na své cestě potkáme, jsou jenom kulisy a další sběratelská věc. Ani dotváření atmosféry se jim moc nedaří.

Celkovou hratelnost tak charakterizuje jedno slovo – nuda. Kdo trpí nespavostí, měl by si Submerged pořídit. U hraní totiž usínala nejen manželka, která se hru snažila sledovat, ale i já, a to se mi u hraní snad ještě nikdy nestalo. Na začátku to bylo sice zajímavé, ale s narůstajícím stereotypem, monotónní hudbou a nevýrazným prostředím únava sílila. Naštěstí jsem hlavní příběh dojel za necelých pět hodin a dosbírání zbytku věcí zabralo další hodinu, takže utrpení byl docela rychle konec.

Zmínil jsem nevýrazné prostředí, které tvoří buď město a jeho mrakodrapy, nebo moře. Sem tam narazíme na zajímavější část, ale i ta se postupně změní v mrakodrap. Jednotlivé budovy jsou si také podobné, takže level design určitě pochválit nejde. Stejně tak je rozporuplná grafická stránka. Na jednu stranu jsou úrovně a postavy příjemně detailní, ale jejich načítání trvá, textury doskakují a při své krátké pouti světem jsem našel několik míst, kde se moje postava zasekala a nemohla se hnout dál. Naštěstí savy jsou na každém kroku, takže to nebyl zásadní problém, ale spíš „jenom“ pěkně otravná věc.