
RECENZE: Assassin’s Creed: Revelations
Rok se sešel s rokem a opět tady máme další díl z úspěšné série Assassin’s Creed. Závět loňského Brotherhood skončil poměrně překvapivě, takže jsme za brzké Revelations poměrně rádi, ale dokáže vás hra dostatečně zaujmout, když se objevuje každý rok a novinek je méně a méně… To se dozvíte v naší recenzi.
Assassin’s Creed už není jen obyčejnou sérií, ale komplexní značkou, která od svého zrození dosahuje miliónových prodejů a tak nás Ubisoft ani nepřekvapuje tím, že každý rok servíruje nový díl. Když se tak mohou prodávat sportovní titul, tak proč ne akční dobrodružství zabijáka v 15. a 16. století. Nejnovější počin z této série s názvem Revelations přímo navazuje na Brotherhood, takže pokud jste ještě předchozí hru nehráli, rovnou můžete tento a další odstavec přeskočit, abyste si nezkazili příběh. Ještě než budeme pokračovat do detailů, tak vězte, že hra ukončuje příběh Ezia Auditore, s kterým jsme strávili poslední dva roky a zároveň bude i řádně zakončeno dobrodružství Altaira z první hry. Reveletions tedy pokračuje přesně tam, kde předchozí hra skončila, kdy se Desmond Miles (hrdina ze současného světa) nachází v komatu a je uvězněn uvnitř vlastní mysli. Dva záhadné hlasy, které slyší, mu napoví, že je umístěn zpět do přístroje Animus. Ovšem kvůli jistému chaosu v hlavě, je Desmond přenesen do základního prostředí programu Animus, na ostrov, kde se setkáte se Subjektem 16, který vám řekne, abyste pokračovali v oživování vzpomínek svých předků a tak znovu dali dohromady svou mysl a probudili se z bezvědomí.
Zápletka asasína Ezia Auditore tedy vrcholí a je opět dosti zajímavá a strhující, a to díky výraznějšímu posunu v čase a návratům do minulosti. Návratem do minulosti nemyslíme jen dobrodružství Ezia, které tentokrát spadá do 16. století v Konstantinopoli a náš hrdina už tak o něco zestárl. Budete se totiž vracet ještě více a to až do období první hry a budete hrát za Altaira Ibn-La’Ahada. Fanoušci série si tento díl jistě s chutí zahrají, protože budete odpovězeno na spoustu otázek. Nicméně hlavním cílem pro Ezia je získat pět klíčů od Altairovi knihovny. Příjemným zpestřením zápletky je i to, že se během hry můžete vrátit na ostrov a projít s Desmondem určité sci-fi sekce, které jsou spíše logické a navíc jsou hrány z pohledu první osoby. Ovšem jak celá sága skončí a jak to dopadne s Desmondem, se dozvíme až příští rok, kdy se objeví poslední díl a poté budete mít tato série pauzu, alespoň to Ubisoft slibuje.
Hráči, kteří jsou již dobře obeznámeni se sérií Assassin’s Creed a její hratelností, budou nejspíše zklamáni, protože nenajdou téměř žádné novinky. Bojový systém je téměř totožný, což samozřejmě není nic špatného, protože funguje skvěle, ale zkušené hráče ničím nepřekvapí a tvůrci jej mohli více okořenit. Nově příchozí hráči si ovšem vše užijí lépe, takže hratelnost rozhodně není špatná, ale je prakticky stejná. Cesta, která vede skrze mrtvá těla templářů, je tedy stále dosti napínavá a budete si ji užívat stejně, jako poprvé. To samé platí o systému šplhání, který je stále špičkový, i když ojediněle dojde ke skoku či pohybu, jak jste si to zrovna neplánovali.

Na novinky zde ovšem narazíte a jednou z nich je zahnutá čepel, která vám poskytuje možnost nejen efektivně překonat nepřátele, ale také se svézt po napnutých lanech z jednoho místa na druhé. Ušetříte tak nějaký čas při cestování a dokonce můžete přímo z lana zabít nepřítele pod vámi. Dalším novým prvkem je výroba bomb, která se tvůrcům opravdu povedla a k dispozici je nespočet kombinací surovin, druhů bomb apod. Můžete tak tvořit bomby, které explodují hned po nárazu či až za chvíli, jestli omráčí nepřítele, vytvoří kouřovou clonu nebo jen způsobí dostatečný hluk na upoutání pozornosti stráží atd. Asi poslední výraznější novinkou jsou věže asasínů, které původně vlastní templáři, ovšem vy je můžete převzít. Jakmile se tak stane, můžete z tohoto místa vysílat učence (nové asasíny) na různé mise po celém světě, jak tomu bylo u Brotherhood. Ovšem může dojít k útoku templářů na věž, takže ji mohou získat zpět. V tento moment se musíte dostavit na dané místo a věž bránit. K dispozici máte lidské jednotky v podobě několika druhů asasínů a musíte odrážet útoky templářů. Stavět můžete i barikády nebo využívat děla. Tento prvkem nám ovšem moc nezaujal a klidně bychom se bez něj obešli. K útoku navíc dojde tak, že jste notoricky známí pro nepřítele, takže musíte neustále uplácet hlasatele, což je dosti otravné, zvláště když se vaše známost zvyšuje i obyčejnou renovací obchodů apod.
Velkou částí, která se vlastně také opakuje, je prezentace hry, což je ovšem velké pozitivum, pro ta je fenomenální. Vizuální zpracování vám opět vyrazí dech s detailními domy, nádhernými prostředími a různými monumenty. Na samotné scénky se opět kouká skvěle a škoda, že zde není možnost, abyste si je mohli pustit naráz jako film. Stále se také pozastavujeme nad tím, s jakou přesností jsou vytvořeny různé památky a jaké výhledy se vám naskytují při synchronizaci z vrcholků nejvyšší věží Konstantinopole. Po grafické stránce tedy nemáme opět co vytknout a stejně tak je tomu i u naprosto skvělých animací během skákání přes střechy domů apod. To samé platí i o hudebním doprovodu a špičkovém dabingu.
Revelations také přináší spoustu vylepšení pro multiplayer, který si loni odbyl v této sérii premiéru. Například v režimu Deathmatch nemáte k dispozici panely a musíte se spolehnout jen na svůj instinkt. Chvíli totiž potrvá, než si vypracuje orlí zrak, který vám pomůže identifikovat cíl v davu podobných lidí. Musíte tedy sledovat rozdíly, kterými se zabijáci liší od běžných civilistů. Velkou novinkou je především režim Artifact Assault, který je zde jako zástupce populárního Capture the Flag. Multiplayer v Assassin’s Creed je tedy znovu zpracován velmi povedeně a myslíme, že si jej užijete a hře tak dodává na její trvanlivosti. Pokud ovšem upřednostňujete hraní o samotě, snad vás dostatečně zaměstná hledání stovky datových fragmentů, jež jsou rozsety po celé Konstantinopoli a druhé menší lokaci.
Verdikt
Assassin’s Creed: Revelations je prakticky totožný se svými předchůdci. Opět bere to nejlepší z nich a zlepšuje, kde to jen jde a k tomu přidává pár novinek. Hra navíc vypadá fantasticky a ještě lépe se hraje. Multiplayer slibuje dlouhodobou zábavu, takže si jej užívejte plnými doušky. Fanoušci sérii budou opět nadšeni a přesto že se mezi ně počítáme, tak nám čtvrtá hra v řadě dokazuje, že série trochu ztrácí dech, a i když se příští rok těšíme na závěr této ságy, tak doufáme, že Ubisoft dodrží slib a nechá tuto sérii odpočinout, aby se mohla vrátit v plné síle. Na druhou stranu musíme uznat, že vývojářům se již čtvrtý rok v řadě daří dělat kvalitní hry a věříme, že si ji všichni užijí tak, jako my.
RECENZE: Call of Duty: Black Ops 7
Série Call of Duty je synonymem pro rychlou akci, filmové kampaně a multiplayer, který dokáže pohltit na desítky hodin. Každý nový díl přichází s obrovským očekáváním – zvlášť Black Ops, které se v minulosti pyšnily silnými příběhy a ikonickými postavami. Black Ops 7 měl být dalším velkým krokem, ale realita je jiná: zatímco multiplayer drží sérii nad vodou, kampaň se stala největším zklamáním v historii.
Recenze: Rennsport
Rennsport na Xbox Series X|S je ambiciózní simulátor, který zatím hledá svou ideální stopu.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.


























