Recenze: Danger Zone 2

Autor: chaosteorycz Publikováno: 19.7.2018, 9:09

Publikováno: 19.7.2018, 9:09

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1733 článků

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

Zkušení vývojáři se skutečně vrátili k tomu, co je proslavilo. Na rozjezd to zkusili s explozivním golfem, který zanedlouho doprovodili hrou Danger Zone. Variace na režim Crash série Burnout byla spíše takovým technologickým demem, které za oblíbeným módem zaostávalo ve všech směrech. Asi jako když jdete stavět garáž a místo ní uděláte psovi kotec. Jenže díky těmto průměrným začátkům se sešla libra s librou a vznikl díl druhý, jehož cílem je dělat předskokana většímu titulu, plánovanému na závěr roku. Pokračování Danger Zone proto neberte jako plnohodnotnou hru na letní večery. Je to jednohubka s pořádnou dávkou nostalgie.

Na třiadvaceti scénách se pokoušíte vytvořit co největší šrotiště pomocí bouraček a nehod. Peněžní bonusy, dodatečné exploze, nitro, hodnocené úkoly, skokánky a silnice plné nepozorných řidičů. To jsou prvky, které jsou dobře známé každému, kdo holdoval závodním arkádám mezi léty 2002 a 2007. Celý ten feeling kolem bouraček, ovládání a uživatelského rozhraní je tak důvěrně známý, že máte pocit, jako by se za posledních deset let v herním průmyslu vůbec nic zajímavého nestalo. Když to přeženu, tak v kategorii destrukce se skutečně stalo méně než nic. Licencované závody se bojí zobrazit i ohnutý plech a týmy tvořící dle fantazie většinou nemají potřebné znalosti. Čest výjimkám.

Ostatně mají-li lítat auta po okolí, nikoho licence nezajímají. Nemusíte být automobilový maniak, abyste ve fiktivních vozech poznali modely od Audi, Ferrari nebo Jaguaru. Co se jednotlivých scén týká, silnice našly vzor například v anglické dálnici M6, v amerických cestách protínajících Louisville či Chicago nebo ve španělské rychlostní komunikaci N-632. V součtu je hra schopna pracovat až se stovkou aut, u kterých počítá s reálným fyzikálním modelem. Okem subjektivního hnidopicha bych možná trochu oponoval, nicméně většině hráčů bude stačit, že režim Crash skutečně plnohodnotně ožil.

Cílem každé scény je dosáhnout Danger Zone a tam způsobit co největší Saigon. Cestou k ní byste pak měli plnit vedlejší úkol. Ten může spočívat v nabourání určitého typu auta nebo v rychlém průjezdu několika boosty. Téměř vždy jde o nějakou variaci na jedno či druhé. K plnění vás nikdo nenutí, ale připravujete se o pořádnou finanční odměnu, čímž se také vzdaluje šance na kov nejcennější. V tomto případě platinu. K odemknutí další scény stačí bronz a já se ptám, proč není obtížnost větší. Aniž bych se výrazně snažil, prošel jsem hrou s časem pod dvě hodiny. Většina medailí se blyštila stříbrným nebo zlatým nádechem a jen čtyři scény neměly splněný úkol. Pak mi hra oznámila, že do konce roku vyjdou závody Dangerous Driving a že mám k dispozici ještě bonus. Paráda, ten jsem splnil za třináct minut a co dál?

A tak v tom nejlepším najednou koukáte jak žebrácké dítě před cukrárnou a přemýšlíte, zda zkusíte požádat o refund nebo si vylepšíte skóre, splníte, co se dá a ukážete kamarádům, že překročit milion na každé scéně zvládnete s rukou v kapse. Tipuji, že vyhraje druhá varianta. Hráčská dychtivost je otravnější než vyprahlý komár a pár lokací dokáže překvapit mírou variability. Přesto musím říct, že Danger Zone 2 stále nevyužívá plný potenciál. Možnost nasměrování nabouraného vozu je sice příjemná, pokaždé ale nefunguje, jak má. Příliš využity nejsou ani skokánky a pestrost dopravy se rovná papouškovi po hurikánu. Nebojím se říct, že za 399 Kč není koupě jasnou volbou. Zejména, když ve zpětné kompatibilitě sídlí levnější Burnout Revenge, jehož Crash režim je pořád ještě lepší.

Kdo by chtěl náhodou argumentovat grafikou, tak mu říkám rovnou, že nemá v ruce zrovna nejnovější materiál. Three Fields Entertainment mají stále hodně daleko do možností Criterionu. I když titul velkoryse dává na výběr mezi kvalitou (4K při 30 fps) a výkonem (1080p při 60 fps), první dojmy nebyly zrovna dobré. Dokonce jsem nabyl pocitu, že tohle muselo utéct při lisování nových her do balení čokoládových vloček. Vina ovšem padá na hlavu tvůrců, kteří tutoriál udělali nejenom nevýrazný, ale také prázdný. Jestli si po něm řeknete, že si raději necháte řiť sešlehat opaskem než pokračovat v hraní, nebudete první. Po optimalizační stránce je Danger Zone 2 uceleným produktem, který může překvapit maximálně divnými stíny za autem. Působí, jako by se v méně viditelných vrstvách klonovaly. Stává se to ale jen v režimu se 4K rozlišením.

A vlastně jednu výtku bych měl. Není směrem k řízení, které je arkádovější než význam slova samotný, ale ke zpětné vazbě ovladače. Tvůrci se snaží hojně využívat vibrací ovladače, což jim chválím. Při nehodách to ale příliš přehánějí. Zejména v případech, kdy se vybouráte ještě před Danger Zone, ovladač vibruje tak silně, že by se červenala i náruživá děvčica. A rozhodně to není nic příjemného.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Navzdory všem nedostatkům jsem se bavil. Ale jen chvíli. Danger Zone 2 je důkazem, že staří psi mají co nabídnout i v dnešní době, ale zoufale potřebují zaujmout širokou základnu hráčů. Tudíž peníze. Jejich poslední počin sice pomrkává tím správným směrem, ale za nejlepší érou Burnoutu kulhá chromou nohou. Dopravní nehody stále baví, protože nemají konkurenci, ale doplácí na krátkou stopáž, ještě kratší znovuhratelnost a nevýrazná prostředí.
10. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: WWE 2K19

Klidně si myslete, že jde o cirkusovou atrakci lokálního charakteru. Svým způsobem budete mít pravdu. Bez obav to považujte za lacinou show, při níž si pár svalovců odře lokty a vnadné návštěvnice fitnessu zlomí nehet. Však i to se stává. Nic z toho ale nezmění skutečnost, že wrestling je profesionální sport, který se, za desítky let existence, rozrostl do obrovského byznysu. Z něho navíc tu a tam vzejde hvězda, jejíž záře zasvítí...

»
03. 10. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Amnesia: Collection

Když už nevíte kudy, na moment se zastavte. Nepříliš chytré moudro by se dalo tento rok aplikovat na hororový žánr, který, řekněme si to upřímně, není dvakrát štědrý. Jako by žánr zastavil na dálničním odpočívadle, aby si naplnil bachor a mohl znova hráče polévat studeným potem. Menší počet novinek využívají Frictional Games, které vydaly pro Xbox kolekci hororů Amnesia. No konečně, dodávám s uštěpačným úsměvem.

»
02. 10. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: FIFA 19

Každoroční souboj sportovních her s recenzenty opět vypukl a další na řadě, kdo se nás pokusí přesvědčit o kvalitách svojí hry, jsou ostřílení borci z EA Sports. Jejich série FIFA prodává milióny kusů ročně, snaží se sem tam v konceptu i něco změnit a ani aktuální ročník FIFA 19 na tom nebude jinak. Zároveň se nabízí otázka, jak jsou na tom v porovnání s konkurencí od Konami a celá řada z vás by jistě ráda také...

»
01. 10. 2018 • tonyskate7

RECENZE: Assassin’s Creed Odyssey

Po zasloužené přestávce se série Assassin’s Creed vrátila s dílem Origins, který přinesl jakýsi restart značky, ačkoliv řada původních mechanismů zůstala zachována. Přesto se jednalo o výbornou akci, které hodně pomohlo zasazení do dlouho žádaného Egypta. A jak se říká, železo se má kout, dokud je žhavé a tak nám Ubisoft i letos servíruje nový díl asasínské ságy. Řecký Odyssey se drží osvědčené receptury z Origins, ale přesto přináší dostatek novinek, aby...

»
25. 09. 2018 • DandyCZE32

RECENZE Forza Horizon 4

Mlha pomalu stoupá, sešlapuji plyn a v plné rychlosti vyrážím. Právě startuje recenze očekávané konzolové exkluzivity pro Xbox One, a to závodní hry Forza Horizon 4.

»
23. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Wenjia

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už...

»
22. 09. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: NBA 2K19

Sportovní nadšenci mají po herní stránce rozhodně z čeho vybírat a záleží jenom na preferencích každého hráče, jaký sport nebo sporty má rád. Výhodou virtuálního sportování je fakt, že člověk může i nadále pěstovat pivní břich a nemusí se bát, že by dělal nějaké pohyby či akce, díky nimž by o něj přišel. Navíc se za sportem může vydat za jakéhokoli venkovního počasí a samotné pořízení her vyjde ve výsledku levněji,...

»
20. 09. 2018 • tonyskate1

RECENZE: My Brother Rabbit

Adventur není nikdy dost. Tohoto hesla se držíme už řadu let. Přesto se ale stále méně vyskytují tradiční point-and-click adventury a nahrazují je jejich akčnější či logičtější variance. My Brother Rabbit z obrázků působí jako point-and-click záležitost, ovšem jedná se jen o chytrý kabátek, pod kterým se skrývá klasická hledačka.

»