RECENZE: Desperados III

Autor: tonyskate Publikováno: 12.6.2020, 17:00

Publikováno: 12.6.2020, 17:00

Sociální sítě

O autorovi

tonyskate

tonyskate

Je autorem 4450 článků

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo studio Mimimi Games s titulem Shadow Tactics zasazeným do feudálního Japonska. A teď tato německá parta zasahuje znova a přináší nám návrat série Desperados, tedy Commandos z Divokého západu…

Pokud mezi vámi nejsou pamětníci her jako Commandos či právě třeba Desperados, jedná se o taktickou hru, ovšem souboje neprobíhají na tahy, nýbrž se vše odehrává v reálném čase. Je tak třeba postupně a tiše likvidovat nepřátele, abyste dosáhli svého cíle. Nejlépe samozřejmě bez upozornění ostatních, jinak by přivolali posily anebo vás rovnou zastřelili. Jelikož hra klade důraz na stealth, tedy tichý přístup, hrdinové přehnaným zdravím zrovna neoplývají. Od každého nepřítele si můžete zobrazit jeho pole viditelnosti, které má dvě části, kdy v té vzdálenější vás nevidí při plížení. Po celé mapě se pak nachází křoví či jiná vhodná místa k ukrytí, abyste se jim dostali na tělo anebo zde právě jejich těla schovali.

Vše ovšem nemusíte obstarat zblízka, protože máte po ruce i zbraně na dálku a jiné šikovné vybavení, které se vám při procházení mapou plnou, doslova plnou nepřátel, bude sakra hodit. Mějte ale vždy na paměti, že střelné zbraně dělají pekelný rámus, a to větší, než je jejich dostřel, takže i tohle musíte při likvidaci kovbojů zvážit. Je vám asi jasné, že taková taktická hra, kde musíte nepřátele odstraňovat systematicky a často jich na sebe vidí několik najednou, není zrovna procházka růžovým sadem. Proto máte po ruce hned několik talentovaných postav, i když často s vámi do akce vyrazí jen některé, zvláště v prvních misích. Důležité ovšem je, že mohou spolupracovat.

Už v Shadow Tactics: Blades of the Shogun přišli tvůrci se skvělou inovací tohoto žánru. Díky funkci Showdown totiž můžete pozastavit čas (nově jej lze i urychlit) a všem dostupným postavám přidělit úkoly. Poté je lze postupně anebo najednou provést. Tato funkce je výborná hlavně proto, že vám na konzolích umožňuje hrát efektivně, ale jde to i bez ní, protože převod ovládání takto komplexní hry na ovladače zvládli autoři bravurně. Různých inovací žánru je ovšem v Desperados III ještě více, ale k nim se dostaneme až za chvíli.

Pojďme si zatím říct trochu o světě a jeho postavách. Desperados III je prequel a odehrává se tak před událostmi původní hry z roku 2001. Ať už tak děj minulý znáte nebo ne, je to úplně jedno. Do příběhu, který vás provede Amerikou a Mexikem 70. let 19. století, se tak snadno vpravíte a budete si moci naplno vychutnávat atmosféru Divokého západu. Dokonce navštívíte barvité New Orleans a jeho bažiny. A komu půjdete po krku? Jistému Frankovi, jenž pracuje pro železniční společnost DeVitt, která si razí koleje tvrdou rukou, takže to odnese i její majitel.

Stejně jako svět jsou pestré také hlavní postavy, každá s unikátní osobností a fajn hláškami, kterými se během misí popichují. Především je tady John Cooper, lovec odměn toužící po dávné odplatě. K ruce mu jsou sličná nevěsta na útěku Kate O’Hara, tajuplný doktor McCoy, přerostlý lovec Hector a Isabella, záhadná dáma praktikující voodoo. Každý z nich disponuje ojedinělým vybavením a dovednostmi, ať už je to obyčejná mince pro upoutání pozornosti, vrhací nůž a střelné zbraně jako revolver či odstřelovací puška anebo rozmanitější výbava jako medvědí past, oslepující parfém či převlek pro Kate, který ji umožní pohybovat se mezi nepřáteli a odvádět jejich pozornost, případně je vylákat bokem. Nejpestřejším členem je ovšem Isabella díky svým voodoo schopnostem, které vám umožní nejen posednout nepřítele, ale také dva nepřátele propojit, takže stačí zlikvidovat jednoho a usmrtíte tak současně i druhého. Zkrátka a dobře další skvělá inovace, která vám zajistí řadu příležitostí, stačí jen trochu experimentovat.

Další vítanou novinkou v tomto žánru je větší důraz na otevřenost světa. V každé misi je vám samozřejmě celá mapa k dispozici, abyste mohli neomezeně taktizovat, případně použít prostředí a shodit na nepřátele sudy nebo třeba rozptýlit koně, který pak nepřítele nakopne. Zkrátka aby to vypadalo jako nehoda a nevzbudilo pozornost. Větší otevřeností jsme ale mysleli využití interiérů a některé mise, jejíž součástí jsou civilní zóny, kde se můžete volně pohybovat a zjišťovat informace. Dozvíte se tak například, jak vhodně využít okolí anebo který nepřítel má zrovna to, co potřebujete.

Jak už jsme zmínili dříve, taktická Desperados III může být dosti náročná, zvláště v pozdějších misích. Ovšem je to trochu jinak, protože vždy lze najít způsob, jak si s danou situací poradit a určitě se vyplatí i riskovat, zvláště v kombinaci s plánovací funkcí Showdown. Rozhodně ale počítejte s větší výzvou než u Commandos či jiných, které bychom řekli, že byly více akční. Můžete se sice také zkusit prostřílet, ale máte omezené množství a akorát přivoláte posily, takže s rambo stylem tady moc neuspějete.

Nepřátelé si pak dávají dobrý pozor a výjimečně kontrolují i v křoví, zvláště když způsobíte poplach anebo odstraníte parťáka z dvojice, co se občas rozdělí, takže jejich inteligence je slušná. Jsou zde samozřejmě i odlišní nepřátelé, kteří se nenechají snadno zmást, anebo je před zabitím musíte oslabit. Psi vás pak dokáží vyčmuchat i v úkrytu či převleku. Tvůrci dokonce zašli tak daleko, že nepřátelé sledují vaše stopy v bahně anebo slyší chůzi v mělké vodě. Nejvíce nás ale pobavilo, když jsme s Kate v převleku chtěli odvést pozornost nepřítele, který byl žena. To jsme se ovšem šeredně zmýlili a ještě nám bylo řečeno, že si má nechat narůst vousy, aby vůbec měla šanci.

Obtížnost si je pak možné upravit, ať už z hlediska nepřátel, zdraví a nábojů postav či rychlosti odhalení. Na normální obtížnost byste se ale neměli přehnaně trápit, ačkoliv počítejte, že pozdější mise vám mohou klidně zabrat dvě až tři hodiny, zvláště když snažíte vyhnout poplachu. Vždy je to možné, jen je třeba experimentovat a zkoušet různé možnosti. Jistě vás potěší, že kromě tradičního ukládání lze také rychle ukládat na tři pozice, a to je bezva. Často totiž budete zkoušet různé taktiky, při čemž tuhle funkci hodně oceníte, jelikož ubere na případné frustraci.

Ačkoliv se z hlediska hratelnosti jedná o náročnější záležitost vhodnou hlavně pro PC, zvládli tvůrci převést ovládání na konzole naprosto skvěle a od minula jej ještě trochu vylepšili. Pohyb postavy zajišťuje levá páčka, zatímco pravou si dle libosti upravujete kameru. Alfou a omegou jsou ovšem tlačítka LB a RB, která vám umožňují bleskurychle přepínat mezi postavami i jejich dovednostmi a vybavením. Vítanou novinkou je pak možnost označit více postav najednou, takže je můžete efektivněji přesouvat. Není to sice tak dokonalé jako klikání myší, kdy postavu pověříte úkonem a jdete se věnovat další, ale stále to funguje více než dobře a Desperados III se tak hraje na jedničku.

Shadow Tactics: Blades of the Shogun, tedy předchozí a prakticky shodný počin Mimimi Games, jsem si pořídil na disku a byl jsem překvapen, že při instalaci nedošlo na žádnou aktualizaci, tedy ani opravný patch. O to větší překvapení pak bylo, že hra byla prakticky bez chyb či bugů. Desperados III jsou na tom podobně a musíme už být trochu hnidopiši, abychom něco vypíchli. Rozhodně jsme nenarazili na nic, co by nám bránilo v hraní. Za největší nedostatek bychom označili neviditelné objekty, které vám mohou bránit v pohybu, ale na ty jsme narazili zcela výjimečně. Občasné slabší textury při velkém přiblížení už jsou pak drobností stejně jako mizející postava v příběhové scénce, nicméně i to byl ojedinělý případ. Technickému zpracování pak kromě zmíněného není co vytknout stejně jako příjemnému dabingu či designu úrovní, v nichž odpálíte železniční most, utečete ze zlatého dolu a vůbec si užijete parádní dobrodružství.

A jak dlouho bude vaše taktická výprava na Divoký západ trvat? Odhadli bychom to na krásných 25 hodin, které vám zabere dohrání příběhu. Po dokončení každé mise jste pak odměněni odznaky za určitý postup, kdy například nepoužijete převlek, nepřátele jen omráčíte a svážete, využijete výhod prostředí, dohrajete misi na čas apod. Po splnění úrovně si také můžete prohlédnout zjednodušený replay a statistiky. Skvělý zpestřením jsou pak výzvy od záhadného barona, kdy misi projdete úplně jinak, jako třeba když se důlní vozík promění na kulomet. Dodatečné zábavy je tedy až až, a to i při plnění achievementů, kdy jeden rozhodně stojí za vyzdvižení a mile nás překvapil už u minulé hry tohoto studia. Někteří z nepřátel totiž nemají tradiční pojmenování, ale nesou jména či přezdívky vývojářů Mimimi Games a právě za jejich odstranění můžete získat nejhodnotnější achievement hry.

10
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Při hraní Shadow Tactics jsem si říkal, že jde o perfektní hru, která vdechla život vyhynulému žánru, a kdybych ji recenzoval, dostala by maximální hodnocení. Teď mám příležitost to napravit. Desperados III si bere to nejlepší ze svých předchůdců a přidává i mnoho nového, aniž by narušila integritu hardcore taktických her. Dělá tak čest kultovní klasice Commandos a vy se můžete postavit této výzvě s jistotou, že vás čeká nevídaný, případně nostalgický zážitek.
01. 08. 2020 • p.a.c.o3

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»