Recenze: Mass Effect Legendary Edition
Některé značky tak masivně ovlivnily herní průmysl, že kdyby jejich autoři po zbytek života pracovali na simulátoru růstu konopí, nikdo jim to nebude mít za zlé. A ano, platí to i v případě Bioware, přestože poslední léta zažívá studio rozsáhlou restrukturalizaci a dostává jednu facku za druhou kvůli méně povedeným projektům. Jestli už horská dráha úspěchu dosáhla svého dna, teprve uvidíme, teď je však čas zavzpomínat na dobu, kdy kanadský tým určoval a přepisoval pravidla hrdinského žánru. Pokloňte se, smekněte a vyndejte zubní náhrady, protože Mass Effect se vrací v legendárním taláru.
Nebudu si tu hrát na experta a dlouze opisovat populární sci-fi ságu. Kolonizace vesmíru, která nakonec vyústila v globální konflikt s Reapery, a jejíž události daly vzniknout mnoha kultovním hrdinům včetně velitele Sheparda, je známá jak princip splachovacího záchodu. První část původní trilogie odstartovala malou žánrovou revoluci. Dvojka ji posunula o level výš a trojka přinesla závěr, po němž mají dodnes mnozí porouchaný dávící reflex. Způsob, jakým se vesmírný epos prodal, by se dal s klidem přirovnat ke Star Wars. Hráč neprožíval osud ústřední postavy, on se jí skutečně stal. Výlety do rozličných koutů vesmírů. Mimozemské rasy, kolem kterých byl nejen vystavěn origin, ale i fungující vztahy. Přehledná, dobře hratelná akce, jejíž existence ani v nejmenším nenarušovala příběh a postavy, z nichž se stávali mnohem víc než jen kamarádi do deště.
Až když se ke klasice vrátíte, uvědomíte si obrovský dopad na herní průmysl. A vlastně nejen na něj, protože například v oblasti tvorby pro dospělé vzniklo víc peprných parodií, než je pářících se paviánů ve volné přírodě. Fanoušci dokážou dodnes citovat části děje, na první dobrou vás správně pošlou napříč vesmírem a v oblasti příběhových voleb vyzkoušeli všechny minimálně třikrát. Existence Legendary Edition není jen rozmarem skomírajícího studia a snaha posílit rozpočet vyvíjených projektů, ale rekapitulace zlaté éry jedné generace. V balíku totiž nepřichází jen základní hry, ale i veškerý dodatečný obsah, tedy nějaké čtyři desítky balíčků, dodatků a rozšíření. Už není třeba spoléhat na zpětnou kompatibilitu, kde tituly nezapřou svá léta. Zkompletovaný Mass Effect prošel mnoha vylepšeními a ta vizuální jsou jedněmi z nich.
Bez rozdílu dílu, všude je standardem rozlišení 4K s podporu HDR. Autoři se při oprašování rodinného stříbra vrhli na detailnější modely, ostřejší textury, lepší nasvícení, vykreslování větší vzdálenosti a samozřejmě na ovládání. Čím je datum původního vydání starší, tím lépe se „remaster“ povedl. Nebudu lakovat rezaté. Ano, první štace pořád vypadá na postarší materiál, ale poctivá péče mu přeci jen pár let ubrala. Snaha sjednotit vizuál celé trilogie je vítána. To samé platí o hratelnosti, kdy se debutu dostalo stejného pocitu střelby jako dalším dvěma dílům. Při dlouhém maratonu se tak částečně maže vývojový deficit a hry působí trochu jako trojčata, která od sebe dělí jen přestřižení pupeční šňůry.
Na počátku ságy se mi překvapivě nejvíc líbí nikoli posun v modernizaci, ale pravý opak, tedy „klasický“ přístup k hraní. Vylepšení mají smysl a jsem nenásilně veden je sledovat. Sestava skupiny není jen o skinech a několika dialozích, ale může skutečně rozhodnout o úspěchu mise. Pak je tu orientace v ději, která chvíli zaskočila i mě. Už jsem zapomněl, jaké to je listovat v Journalu a hledat cestu k dalšímu záchytnému bodu. Ale právě od toho tam je, tak proč mě vodit za ruku vytyčenými body. A v neposlední řadě mám slabost pro filmové scény. Ty hrdinské proslovy, ze kterých by i Odysseus vypelichal. Epické momenty podkreslené hollywoodským soundtrackem. A samozřejmě pozice kamer, které se nebojí ve velkém zabírat ženské křivky, obrovské výstřihy a výstavní pozadí. Tímto stylem se už dnes nevypráví.
Ale nejsem tu od toho, abych jen chválil. Spousta těch starých věcí už dnes prostě nefunguje. Nepřestaly být v kurzu, jen se dělají jednodušeji. Namátkou kruhový výběr arzenálu potvrzovaný tlačítkem „A“ je zbytečně zdlouhavý. Dnes je standardem přímý výběr páčkou. Dále automatický systém krytí, který reaguje až v moment, kdy je postava nalepená na překážce a nemůže jít dál. Mám pocit, že postavu musím ještě trochu namáčknout, aby si nenechala ustřelit hlavu. Tady je rozdíl i v samotné trilogii, protože trojka je už současnější a krytí řeší áčkem. Nejvíc však zamrzí pozůstatek celé řady chyb. Ať už jde o poněkud divné napojení cutscén na hraní, tak skutečnost, že se postavy občas někde zaseknou nebo jim zcela dobře nefunguje interakce. Když už se přeci hrabu ve svém díle po několikáté, dám ho pořádně dohromady ne?
Fanoušky náhradních pohlaví a alternativních identit určitě potěší, že z pana Sheparda se může stát slečna Shepardová, a to konečně ve všech třech dílech. V pozdějších je k dispozici i editor postavy. Unifikace hrdinů dává logiku, ale subjektivně se mi zdá, že ženská verze příliš nestárne a napříč celou trilogií vypadá neměně. Ale něžnému pohlaví se roky nepřipomínají, tak budu gentleman i já. Zároveň taktně pomlčím o pohybech postav, jejichž nejlepší léta už dávno odnesl hvězdný prach. To už by pak ale nebyla jen legendární edice, ale kompletní přepracování a tolik času na práci autoři nejspíš ani neměli. A že chybí tuzemské titulky? To už je takový folklor opětovně vydaných edic, kam se zpravidla z mnoha různých důvodů už čeština nedostává. Úplní nováčci by tak měli pořízení zvážit, protože konverzace je jednou z hlavních náplní her. Naopak nejspíš nepřekvapí chybějící multiplayer, který byl doménou třetího dílu. A ačkoliv jeho pozdější zakomponování vývojáři nevyvrátili, příliš bych v něj nedoufal.
Verdikt
Jediná možnost, jak dostat Mass Effect odpovídající dnešní době a v plnohodnotném balení. To je Legendary edice, která dává vzpomenout nejenom na to nejlepší ze studiové tvorby, ale i na milník jedné generace konzolí. Jestli je pro vás Final Fantasy moc japonské, Zaklínač příliš fantasy, Fallout už nechutně post-apo a vaše srdce tíhne ke sci-fi, pak byste kompilaci měli zařadit do povinné herní výbavy. Úpravy v oblasti grafiky, rozhraní a hratelnosti jsou natolik výrazné, že za pořízení rozhodně stojí. Navzdory dobře odvedené práci je ale cítit, že modernizace mohla být rozsáhlejší, což dokazují jak neopravené chyby, tak nejednotná herní řešení napříč díly.RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?
RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...