Recenze: Super Cloudbuilt

Autor: chaosteorycz Publikováno: 2.8.2017, 18:51

Publikováno: 2.8.2017, 18:51

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1581 článků

Recenzentka: Kristine4Chaos

Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální, má osobité kouzlo, zběsilé tempo a naprosto fantastické audiovizuální zpracování.

Za titulem stojí otcové Goat Simulatoru, tedy studio Double Eleven a pokud po této zprávě chcete čtení ukončit, tak prosím zadržte. Touto informací nezačínám, abych vás odradila, ale aby byl vidět kontrast mezi parodickou, nenáročnou a do jisté míry naprosto stupidní kozou a počinem, který má od sklepa po půdu promyšlené schéma, dějovou linku, sympatickou hrdinku a celou řadu úchvatných momentů. Jistě, to měla kozička s jazykem na vestě také, namítnete, co by proti argument, ale Super Cloudbuilt nevznikla jako chyba žijící si vlastním životem. V rámci žánrových škatulek bych ji zařadila jako mix plošinovky, speedrunu a logické hry s akčními prvky. Ještě lépe ji pak vystihuje, že v mých očích jde o kombinaci Mirror’s Edge, Titanfallu a ReCore.

Nejprve se ale sluší představit hlavní postavu, kterou je dívka jménem Demi. Hrdinka, s níž se zpočátku setkáváme v podobě jakési modře olemované entity, jenž se probouzí uprostřed vzdušných ruin, má před sebou nelehký úkol: bez jakýchkoli vzpomínek na minulé události musí zjistit, co se stalo, kde se nachází, a přitom zachránit sebe samu z bezvládného stavu. Pro lepší představu by nebyl na škodu nějaký ten spoiler, ale musí vám stačit jen indicie, že herní události jsou do jisté míry otisky hrdinčina vědomí. I díky tomuto konceptu se herní svět může skládat z naoko nekonečných trosek protínajících nebeskou hlubinu.

Po nezbytném tutoriálu dostane Demi, respektive vy, co by její loutkaři, vše potřebné pro rychlý pohyb přímo a vzhůru. Trysky doplňuje ještě zbraň s dvěma režimy střelby a možnost aktivovat checkpoint na libovolném místě v případě, že jsou v inventáři virtuální záchytné body k dispozici. V opačném případě má hra vlastní, kterých není zrovna mnoho. A to je vlastně vše, co culíkatá dívka umí a díky čemu může běhat po zdech, stoupat na několikapatrové „věže“ a přitom hbitě likvidovat robotické nepřátele, zatímco se vyhýbá laserům či elektrickým výbojům. Úrovně se nacházejí ve čtyřech základních světech, kdežto k odemykání nových dochází po absolvování těch dostupných. Ačkoli jsou vizuálně dostatečně rozličné, jejich cílem je vždy totéž, a to trasa z jednoho bodu do druhého, během které není na škodu sebrat 4 součástky a nějaké ty dodatečné předměty.

Odměnou za splněné úkoly jsou jak checkpointy s posilovači zdraví, tak nejrůznější doping vylepšující základní vlastnosti. Vybrat je lze jednoduše z inventáře, nicméně mají omezený počet použití indikovaný číslicí a vztahují se vždy k aktuálnímu levelu. Dalším typem odměny jsou pak skiny oblečení. Na začátku jsou všechny zamčené, ale už rychlým vytvořením účtu a získáním herního ID, lze vybírat z první várky, která se na konci může rozrůst až na více než 60 barevných kombinací. Pro mnohé zbytečnost, pro mě příjemná možnost kastomizace, kterou jsem velice ráda využívala. Prostě ženská, znáte to. Tady ovšem tkví i jeden malý problém, kterým je opakování již zdolaných úrovní.

Ať už z důvodu, že přeci jen ty skiny chcete nebo pouze pro nutnost ukojit vlastní ješitnost a nakrmit hladové ego uvnitř, stanete před výzvou pokořit fantaskní světy ještě jednou, a to v některém ze tří dodatečných režimů. Ruku na srdce, i se všemi funkcemi je zdolání pozdějších poletujících bludišť dost náročné a unavené prsty s nepříliš vybíravým slovníkem vám určitě rádi budou dělat společníky. Vícero cest k cíli, speciální plošiny blokující energii jetpacku nebo hroty připevněné na zdech, ale nemusí být tím nejhorším. Stačí Demi sebrat pistoli (režim Pacifist), zdraví zúžit na „jednou a dost“ (Fragile) či omezit použití trysek (Pathfinder) a z Mission Impossible je rázem Mission Insane, při níž vám nepomůže ani scientolog hrající si na agenta.

Když už jsem u těch herních režimů, tak doteď jsem se bavili pouze o těch, které jsou spojeny s příběhovou kampaní, nicméně hra má ještě další dva, k nimž vede cesta z hlavního menu. Oba jsou pevně spjaty s globálními žebříčky a oba mají za cíl potrápit vás s již odškrtnutými světy ještě jednou. Nebo dvakrát, třikrát a klidně i desetkrát, to když se vám nebude pozdávat, že pořadí v režimu Ranked je stále žalostné. Rush pracuje se stejným principem, jen trasu průchodu staví z více levelů. Výsledek? Dva naprosto zbytečné herní módy, jenž si může oblíbit snad jen masochista testující co vydrží jeho nervy a gamepad. Multiplayer by tentokrát nebyl na škodu a dovedu si představit, jak se 4 hráči perou o prvenství v rozbořeném plovoucím něčem, co dříve mohlo být futuristické velkoměsto. Obzvláště, když se na Super Cloudbuilt tak dobře kouká.

V Double Eleven vsadili na jednoduchý, ale velice přitažlivý grafický kabát, který osciluje mezi perokresbou a komiksem. Základem jsou syté barvy, přičemž objekty mají černé výrazné hrany a šrafované stíny. Grafika tak na první pohled vypadá až fádně, zároveň se ale pozvolna vkrádá do přízně, abyste ji mohli v určitých momentech bezbřeze obdivovat. To všechno platí, bavíme-li se o defaultním nastavení, jenže autoři v nastavení připravili celou řadu možností, které vizuál promění lusknutím prstu. Největší výzvou je jednoznačně Sketchbook, kdy na obrazovce zůstanou jen černá zvýraznění a vše ostatní zbělá. Odhadnout na neznámé trase skutečnou polohu zdí a plošin se rovná ruské ruletě a herní doba se může z nějakých šesti hodin protáhnout i na dvojnásobek. Vybrat lze ale i „standardní“ renderování nebo zvýraznění důležitých částí, čímž hra naopak připomene Mirror’s Edge.

Hudební podkres se zastavil někde na přelomu tisíciletí a k retro atmosféře mu pomáhají 8bitové samply aneb, jak jsem byla poučena, chiptune. Prostě a jednoduše, hudba odkazuje na zlatou éru plošinovek, což je to hlavní, co potřebujete vědět. Úvodní melodii doprovází navíc rockový motiv, u něhož mohl skladatel posečkat i v průběhu hraní. Náladě v temnějších světech by to rozhodně přidalo. Jelikož hra vychází ze staršího PC titulu Cloudbuilt, odladění je téměř dokonalé a lomit rukami jde snad jen nad ovládáním, které je místy přehnaně citlivé. Velký pozor si dávejte na používání jetpacku směrem dopředu, protože v případě krize ho neubrzdíte a lehce tak můžete přes plošinu přeletět.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Od Super Cloudbuilt vlastně očekáváte jen pár věcí. Rychlé tempo, neustále se zvyšující obtížnost, několik cest k cíli a stále ještě neotřelou vizuální stránku, a toho všeho se vám dostane v míře, která je vzhledem k ceně naprosto dostačující. Je hezké, že vývojáři hru napumpovali vícero režimy, ale bez náhodně generovaných úrovní nemáte chuť jejich kvality donekonečna testovat. Pro drtivou většinu hráčů tedy hra skončí kariérou, což je škoda. Pro jiné naopak mohou být režimy omezující střelbu a zdraví až příliš těžké, ale o tom takový typ her je.
  • Jaroslav Houdek

    Proč Kristine ještě není plnou členkou redakčního týmu? Píše výborně.

    • Kristyna Linetova

      Jste milý a děkuju, ale nemám potřebu se zařadit mezi redakční stálice 🙂
      Na pravidelné psaní nejsem vhodná adeptka a těmi pár odstavci jsem jen zastoupila Lukáše (chaosteorycz), který si dopřává dovolené a tenhle typ žánru mu nic neříká.

      • Jaroslav Houdek

        OK, budu se těšit na další recenze.

  • klidas

    ved to je presna kopia nedavno recenzovanej hry

    DeadCore..akurat, ze toto je z pohladu tretej osoby

19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
17. 07. 2018 • kristine4chaos1

Recenze: All-Star Fruit Racing

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

»
12. 07. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: LEGO The Incredibles

LEGO hry jsou stálící herní scény a oproti velkým studiím, které vydají svá pokračování jednou do roka, stihnou vydat do roka i dvě hry. Jejich šablona se většinou moc neliší, mění se akorát příběh a hrdinové, kteří se na jeho základě ve hře objevují. Skoro si až člověk říká, jestli to stále někoho baví hrát. Odpověď by byla nejspíš kladná, i když to má svá ale.

»
11. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Eventide 3: Legacy of Legends

Casual hry jsou takovou zajímavou sortou her, kterou většina hráčů přehlíží s tím, že se jedná o nějaké méněcenné hry. To však není tak úplně pravda, i když původ hledání předmětů, o kterém se budeme na následujících řádcích bavit, je na mobilní platformě. I tak se však jedná o hry nabízející zábavu, dokáží potrápit naše mozkovny a přinést zajímavé příběhy.

»
07. 07. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Red Faction: Guerrilla Re-Mars-tered

Ne, já už tam nechci. To raději k nějaké bažině ve Vysoké Lhotě. Skoro každý míří k moři do Itálie, Řecka, Egypta nebo Chorvatska a já mám místenku na vyprahlý Mars. A vy se moc nesmějte, neboť příštích pár minut mi budete dělat společnost. Tudíž si nezapomeňte sbalit opalovací krém s faktorem „Do křupava“, doklady pro meziplanetární cestování a minimálně kontejner semtexu. Na nehostinnou planetu se opět vracíme jako důlní inženýři, proto se...

»
04. 07. 2018 • kristine4chaos5

Recenze: MXGP Pro

Kluci v redakci nad studiem Milestone už definitivně zlomili hůl. Není proto divu, že když vyšla jeho nová hra, mají najednou dovolené, rekonstrukce domů nebo neodkladné zdravotní prohlídky a plastické zákroky. Třeba i nastřelování vlasů. Vlastně se jim není co divit, protože už museli přetrpět zámořský motocross, atentát na rallye a naprostou devalvaci značky MotoGP. Nicméně. MXGP Pro je ve světě chválenou hrou, což může znamenat jen dvě věci. Buď...

»
03. 07. 2018 • lindros88cze12

RECENZE: Crash Bandicoot N.Sane Trilogy

Kolekce Crash Bandicoot N.Sane Trilogy konečně dorazila na Xbox One a samozřejmě také ve 4K na Xbox One X. Oblíbený vačnatec je tedy zpět a hned na úvod je třeba říct, že čekání stálo za to.

»
01. 07. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: The Crew 2

Tak moji drazí. Právě jsem se vrátil ze zámoří, kde se mě sekta označená zkratkou „TC2“ pokusila obrátit na její víru. Na rozdíl od jiné organizace, které se to úspěšně podařilo kdysi v Austrálii, tato si na mě nepozvala jen závodníky automobilové, ale také piloty letadel a lodí. Všichni byli vybaveni velkým odhodláním vnutit mi lásku k jejich sportu. Přemlouvali, předváděli psí kusy, a dokonce upláceli drobnými dárky za to, že jsem...

»