Xboxweb.cz

Ekoteroristi se konečně dočkali. Modla všech, kteří jsou evidováni v Greenpeace anebo mají členskou knížku Dětí Země, se konečně probojovala také na nynější generaci konzolí. Nenechte se ošálit tematikou východní mytologie a rozkošnými zvířátky, tady se jede ekologická propaganda první ligy, za jejíž ztvárnění by se nestyděl ani ten poslední diktátor na světě. Pod téměř legendárním jménem se ukrývá podobenství, ve kterém proti zlovolnému ničiteli musí povstat symbol odvahy a hrdinství. Že se musí uchýlit k násilí a používání zbraní? To nevadí, je to přeci za dobrou věc. Za tu hrstku zapomenutých obyvatel, za několik přestárlých stromů, které by beztak sežral kůrovec, za louky plné nočních můr všech alergiků a za četné skupinky zvířátek čekajících s otevřenou tlamou na nakrmení. Akce je navíc vedena ženštinou, která neváhá využít svého šarmu k oklamání hlavní postavy.

Nejhorší na všem je, že toto tažení květinových dětí se schovává za stařičkou japonskou legendu. Ne jinou, než můžeme znát z našich pohádek, v nichž chrabrý Bajaja, Nebojsa či jiný mladík, s přebytkem volného času, bojuje s temnými silami. I zde je na scéně saň, tentokrát osmihlavá, která je udolána bojovníkem jménem Nagi a vlkem známým hráčům jako Shiranui. Přestože jsou z obou hrdinové a jejich čin připomínají pomníky, po sto letech se najdou tací, jenž příběhu o zlém démonovi nevěří. Díky jednomu takovému se Orochi, jak se bestie nazývá, probouzí k životu a přebírá moc nad lidmi i přírodou. Co teď, ptá se každé malé dítě věřící, že spravedlnost, dobrota a odvaha vítězí. Do děje vstupuje Amaterasu, bohyně slunce, která na popud ochránkyně zpustošené země na sebe bere podobu legendárního vlka.

Zbytek je typický hrdinský epos. Vzpomeňte na Átreje z Nekonečného příběhu, Persea bojujícího za lásku k Andromedě nebo roztomilého Oriho, kterého nezastavila žádná útrapa rozlehlého lesa. Amaterasu musí postupně potlačit Orochiho moc natolik, aby se mu v samém závěru mohla postavit. Historie nikdy nepíše příběh jednou, a proto i tentokrát musí být při ruce odvážný bojovník objevující se vždy v tu pravou chvíli. Jelikož jde svým způsobem opravdu o klasickou pohádku, nechybí glosující doprovod, který za maskou hodného přítele spřádá vlastní plány. Dále množství nahodilých postav čekajících na zásah švarného záchrance a četné pilíře v podobě vedlejších charakterů, bez nichž se Amaterasu nepohne vpřed. Na každém kroku pak čekají skupinky zloduchů. Jejich počet a dovednosti gradují s každým krokem blížícím se k nevyhnutelnému finiši.

Celý úvod recenze je vlastně takovým zparodováním hry a reflektorem nejsilnějších dějových momentů. Boj dobra se zlem může v Okami skutečně vyvolávat pocit, že autoři ve volném čase chodili objímat stromy, krmili opuštěná zvířátka a po hektolitrech zalévali uschlé kmeny. Však když se to povedlo Nastě v tehdejším Sovětském svazu, byl by v tom drak, abychom ty květy neměli taky. Většina herní náplně tak spočívá v tom, že naleznete zbídačený strom a přivedete ho k životu. Tím se revitalizuje vytyčený kus země, obyvatelé přestanou býti kameny a do hvozdu se vrátí zvířata. Můžete si o tom myslet cokoli, ale i takový Mrakomor, jako já, s láskyplným pohledem sledoval bleskovou resuscitaci kdysi zelených plání. A těch stromů, co jsem přivedl k životu.

Nic se ovšem nestane samo. Pamatujete hru Max: The Curse of Brotherhood a jak bylo nutné ústřední postavě „dokreslovat“ styčné body cesty? Okami přišlo s podobnou technikou mnohem dříve a opřelo ji o tahy štětce, které jsou typické pro japonské písmo. Během putování potká Amaterasu dvanáct bohů symbolizovaných zvířaty. Jde o zástupce asijského zvěrokruhu a od každého si odnese jedno kouzlo. Někdy se dá označit za obranné, jindy za útočné, vždy ale nastupuje až po nakreslení příslušného ornamentu. Držením „RB“ a namalování požadovaného útvaru, je možné uštědřit protivníkovi ránu, postavit opevnění, oživit strom, doplnit chybějící věc nebo zničit překážku. Rozestup získaných dovedností je navíc vždy dostatečně velký, abyste si nový tah dobře zapamatovali. Pokud přeci jen ke konci začnete mít v malůvkách guláš, v menu je přehledný seznam. Osobně mám jedinou výtku, a tou je čas. Někdy na tahy máte celou věčnost, jindy několik vteřin, přičemž po pokaženém pokusu zpravidla přichází opakování předchozího dialogu. A ten, jak jinak, nejde přeskočit.

S tím tak trochu souvisí dabing. Jsem zastáncem tradičního dabingu, a když není, tak ať jsou postavy raději němé. Tvůrci se ovšem vydali cestou umumlaných dialogů složených z dvou až tří nespecifikovaných slov. Nejde přitom o nějaké rádoby vtipné fráze, jako v případě mimoňů, ale o regulérně otravné žvatlání, křepčení a blábolení. Dialogy mimo hlavní děj je možné většinou popohnat, ty ostatní ne, na což myslete, až se budete blížit opakování náročnějšího úseku. Samotné rozmluvy jsou přitom dobré a nepostrádají špetku humoru. Obzvláště urýpaný prťavý doprovod Issun má neustále trefné připomínky, kterými čeří klidnou hladinu nepříliš vážného děje. A když není po ruce lesní skřítek nebo protivník, peskuje vlčici, které neustále říká Ammy, případně chlupatá koule.

Hra spadá do kategorie akční adventury, ovšem nebál bych se jí někam dolu přidat nálepku plošinovky s logickými prvky. Malování štětcem bývá občas zapeklité stejně, jako přání a požadavky obyvatel, kteří jako odměnu dávají něco, co bychom mohli nazvat zkušenostními body. Jejich pomocí Amaterasu vylepšuje množství inkoustu, zdraví či velikost měšce. Za nasbírané Yeny pak u obchodníka pořizujete krmení pro zvířata nebo pomůcky usnadňující postup hrou. Velice rád od vás odkoupí i poklady nebo cenné předměty. Peníze přijdou vhod, protože mistr bojových umění jinak nevyučuje, což by vás stálo důležité prvky při soubojích. Ty jsou velice specifické. Nevyužívají celou herní plochu ale pouze menší ring, který se k této příležitosti vytvoří. Výhodou je, že vám protivníci neutečou příliš daleko. Nevýhodou, že kamera nereaguje tak rychle, jak občas potřebujete. Využití štětce tak není vždy ideální a souboje nemusí jít, a také nejdou, vždy podle tužeb a přání.

Koukám, že jsem nezainteresovaným hráčům zapomněl sdělit jednu nepříliš zásadní informaci. Okami HD je ve své podstatě remaster remasteru nebo modernizovaná verze remasteru. Což je asi to samé, že ano? Původní hra vyšla už v roce 2006 u modrých sousedů, načež postupem let byla opucována pro následující generaci konzole a také pro Nintendo Wii. Přestože jde o herního dědečka, zásah plastických chirurgů nemusel být příliš velký. Hideki Kamiya, spoluzakladatel studia Platinum Games, totiž hře vnuknul nejen nadčasovou herní náplň, ale také vzhled. Ten je odrazem japonských inkoustových maleb stylu Ukiyo-e a doplňuje ho stínování cel shading. Díky této kombinaci vizuální stránka hry takřka nestárne. I kdyby za dalších 5 let vyšla verze Okami 8K, neztratí absolutně nic ze svého kouzla. Spíše naopak. V záplavě snah o dokonalé zpracování skutečného světa, je grafická stránka opravdovým uměním, které může pouze zrát.

Malůvky krásného příběhu, rozpohybované na letitém plátně, dostaly moderní rozložení obrazu 16:9, s možností přepnutí do původního 4:3, a vyšší rozlišení. To jde v případě konzole Xbox One X až na hranici 4K. I na původním Xboxu však hra běží bez výrazných překážek a pod plynulým počtem snímků za sekundu. Načítací časy jsou velmi rychlé a pokud něco vyčíst technické stránce, tak možná horší interakci s některými postavami a již zmíněnou pomalejší kameru. Také manipulace se štětcem vyžaduje trochu cviku, ale to je spíše o levých prstech hráčů. Však to znáte.

Co více dodat. Capcom si vydání jeho herní pohádky schoval na dobu, kdy velká část hráčů dobíhá staré resty, případně kouká, co pořídit blízkým nebo dětem. A Okami HD může být skvělou volbou. Za rozumné peníze nabízí bohatou porci pohádkového dobrodružství, v němž starší hráči mohou vidět více než jen souboj dobra se zlem. Při putování s odvážnou vlčicí lehce zapomenete na dění kolem sebe, které si poběží dál svým tempem, zatímco vy budete zachraňovat lesní Strážce od nadvlády zlého Orochiho.