
RECENZE: LEGO The Incredibles
LEGO hry jsou stálící herní scény a oproti velkým studiím, které vydají svá pokračování jednou do roka, stihnou vydat do roka i dvě hry. Jejich šablona se většinou moc neliší, mění se akorát příběh a hrdinové, kteří se na jeho základě ve hře objevují. Skoro si až člověk říká, jestli to stále někoho baví hrát. Odpověď by byla nejspíš kladná, i když to má svá ale.
Ne jinak tomu bude i u nejnovějšího pokračování, které se rozhodlo spojit své jméno a dovednosti s rodinkou Úžasňákových. Do kin již co nevidět dorazí jejich pokračování, takže tato volba se zdá být logickou. Nebudeme chodit kolem horké kaše a rovnou si řekněme, že LEGO Incredibles nabízí klasickou zábavu, na jakou jsme u značky zvyklí. To je dobře a také špatně, protože koncept her se již drahnou dobu nezměnil.

Příběh začíná trochu zmatečně, jelikož nás na úvod čekají scény z filmového pokračování, které většina z nás ještě rozhodně neviděla, tudíž můžeme být lehce ztracení a překvapení tím, co se na obrazovce děje. Po úvodní akci se dostáváme do domu agentury, která se snaží vrátit super hrdiny zpět do běžného života, včetně naší rodiny. Co se hrdinů týče, nejvíce se do bitev zapojí matka Helen, kterou následně doplňují jednotlivý členové rodiny nebo další postavy. Nakonec příběh obsáhne oba dva filmy, a pokud se ptáte na herní dobu, 10 hodin vydrží určitě, spíš však ještě o něco déle.
Po skončení úvodu se nám otevře po vzoru předchozích her město, v němž se můžeme volně pohybovat a volit úkoly podle chuti. Mně se tento styl úplně nelíbí, protože člověk jezdí sem a tam, jízdní model je hodně arkádový, takže nějaký hlubší prožitek nečekejte, a navíc tohle všechno ježdění natahuje hratelnost a nabourává příběhové tempo hry. Sice můžete rychle skočit do další kapitoly, ale pro co nejlepší splnění je potřeba se potulovat i po městě.
Zde bojujeme se zločinem, lupiči a plníme nespočet vedlejších úkolů, abychom se ve výsledku dostali k odměně ve formě červených nebo zlatých kostiček. Ty fungují jako aktivátory jednotlivých bonusů, což mohou být násobiče skóre, nápovědy, kde jsou minikity a další. To všechno je už tak notoricky známá věc všem hráčům, že je nemůže překvapit. Stejně tak se novodobé LEGO hry oprostili od pouhého huhňání a ukazování hlavních hrdinů a příběhem nás doprovází plnohodnotný dabing.
Sbírání postaviček je taktéž nedílnou součástí každé LEGO hry, v tomto díle jich najdete přes 160. Co se mi líbilo, je otevírání pytlíčků s nimi, které opravdu pěkně vypadá. Další novinky v hratelnosti plynou ze schopností hrdinů, kdy dcerka Viollet může vytvořit svou bubliny a do ní vzít nějakou další postavu. Tato možnost kombinace schopností asi nejvíce na několika místech ozvláštňuje jinak stále stejnou hratelnost, a to samé platí i pro elastickou Helen a její protahování skrze šachty.

Kooperativní hraní dvou osob nesmí chybět, takže když se vaše dítko někde zasekne, snadno mu můžete s danou částí pomoci. Oproti předchozím dílům je kooperace řešena rozdělenou obrazovkou, ale již ne dynamicky, nýbrž permanentně, což vnímám jako velké plus, protože to funguje velice pěkně. Kdo čekal možnost online hraní, bude opět zklamán, jelikož v tomto směru se žádná změna neuskutečnila a je to otázkou, zda tomu tak někdy bude (můj osobní názor je, že nebude).
Ani grafická stránka a celkové zpracování ničím nepřekvapí, jelikož engine je stejný, město na první pohled také a mění se opravdu jenom prostředí dle filmového zadání. Těžko říct, co v tomto ohledu změnit, protože LEGO hry mají díky tomu svůj osobitý přístup k technické stránce. Naštěstí humor tolik vlastní herní sérii nechybí, za což jsem velice rád, protože bez něj by to nebylo ono. Humor dokáže potěšit jak malé, tak i velké hráče.
Verdikt
LEGO Incredibles jsou přesně tím, co byste od LEGO hry čekali. Úžasňákovi sice přinesli pár změn, ale ani ty nezakryjí fakt, že se v konečném součtu jedná o další díl s velice podobným obsahem, jako posledně. Proto na lepší známku nemohou dosáhnout, i kdyby se Helen roztahovala, jak chtěla. Nicméně herní drobotině radost jistě udělají, i když češtinou nedisponují.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....


























