
RECENZE: Disco Elysium – The Final Cut
Pro adventurní RPG starého střihu už v dnešní době není místo. Nostalgici utíkají ke klasikám žánru, jako je Planescape: Torment, a mladší hráči nechápavě kroutí hlavou. V době, kdy každý chce za své peníze co největší svět, tunu obsahu, který ani nedokáže spořádat, a především jednoduchou hratelnost, u které není potřeba příliš přemýšlet, přichází indie studio ZA/UM se svou prvotinou nazvanou Disco Elysium.
Hned na začátku na vás dýchne pořádná dávka nostalgie. Disco Elysium je tradiční RPG v tom dobrém i špatném slova smyslu – úvodem vám dá na výběr tvorbu postavy, respektive jejího zaměření. Chcete raději řešit problémy svým neodolatelným šarmem, mozkem o velikosti Národní knihovny, nebo si to s názorovými oponenty raději rozdáte hezky na férovku? Volba je čistě jen na vás.

Více vás hra zdržovat už nebude a rovnou vám představí alfu a omegu celé hry – dialogy. Těch je opravdu požehnaně, všechny jsou poměrně kvalitně nadabované a jejich úroveň se až nebezpečně přibližuje genialitě. Má to však jedno zásadní úskalí. Pokud nejste v angličtině pevní v kramflecích, můžete na Disco Elysium rovnou zapomenout. Použitá angličtina vyžaduje od hráče opravdu vysokou úroveň znalosti, kterou vám pár hodin na základní škole rozhodně nedá.

Příběh je nesmírně zajímavý a dokazuje, že žánrová klišé lze zpracovat i neotřelým způsobem. Disco Elysium vás totiž do světa vrhne skoro nahé a s pořádnou kocovinou v doprovodu ztráty paměti. Skrze skvěle napsané dialogy se postupně dozvídáte, že jste policista, a ke všemu nepříliš dobrý, jak neopomene nepřímo poznamenat váš parťák.
Je jen na vás, zda k vyřešení vraždy přistoupíte zodpovědně, či se budete schovávat za vymyšlené jméno Raphaël Ambrosius Costeau. Revachol, ve kterém se děj hry Disco Elysium odehrává, je všechno jen ne přívětivé místo k životu, což poznáte prakticky na každém kroku.
Ať už skrze dialogy či interakcí s prostředím se o světě Disco Elysium dozvíte první poslední a mohu s klidným svědomím říct, že každou informaci budete doslova hltat. Autorům ze ZA/UM se podařilo vytvořit živoucí svět, který má svou minulost, současnost a snad také budoucnost. Zároveň nelze Disco Elysium brát příliš vážně. Ostatně kdo může se seriózním výrazem v obličeji tvrdit, že bere vážně svět, ve kterém vám při řešení hádanek napovídá vaše kravata.

Od žánrových kolegů se Disco Elysium snaží odlišit dialogy se sebou samým. Tu a tam se do rozhovorů či jen tak z plezíru ozvou vaše charakterové vlastnosti, a to jak ty dobré, tak ty nepříliš lichotivé. Mohou vás nabádat například ke zpěvu karaoke, zběsilému úprku před nutností zaplacení za hotel či vám “decentně” připomenou, že jste alkoholik a je ideální čas se napít. Nebo alespoň olíznout ze stolu tu skvrnu, co vypadá jako váš oblíbený likér. Jak velký vliv na vaše počínání bude mít oněch 24 částí vaší osobnosti, záleží nejen na RPG systému, ale také na hodu kostkou.

Společně se spoustou dialogů se připravte také na obrovskou míru svobody, kterou vám Disco Elysium poskytne. Mějte však na paměti, že se svobodou se pojí také zodpovědnost a za své činy si ponesete následky. Světem se tak můžete například toulat polonazí, oběti znásilnění můžete nabídnout své sexuální služby či se lze jen tak toulat světem a nasávat, co hrdlo ráčí. Hra si s vašimi volbami poradí a po zásluze vás odmění, či potrestá.
Herní doba je přitom poměrně rozumná – dohrání příběhu vám zabere zhruba 25 hodin a pokud byste se rozhodli, že budete prozkoumávat svět opravdu do hloubky, můžete v Disco Elysium strávit klidně i dvojnásobný čas.

Grafická stránka vzdává hold klasikám žánru a zároveň jde na ruku omezenému rozpočtu indie studia. 3D modely nejsou zrovna povedené, na druhou stranu to vše vyvažují stylizované portréty postav, které poskytnou vaší fantazii to správné uspokojení. Izometrické zobrazení si můžete přiblížit a oddálit dle libosti, nicméně si troufnu tvrdit, že si najdete jedno konkrétní zobrazení, které vám bude vyhovovat a více o tuto možnost už nezavadíte.
Pokud jste zmlsaní fotorealistickou grafikou a renderování každého jednotlivého vlasu či vousu, patrně nebude Disco Elysium nic pro vás. Jestli ale preferujete dát průchod vaší představivosti jen s decentními manitely, budete s Disco Elysium v sedmém nebi.

Za zmínku stojí také hudební doprovod, který do značné míry tvoří zážitek z Disco Elysium. Ať už jde o podmanivé tóny hudebního klubu či prosté zvuky ulice, rozhodně si získají vaši pozornost a vryjí se vám pod kůži.
Ovládání na konzolích je trochu Achillovou patou Disco Elysium. Toporné pohyby hlavní postavy nejsou příliš lahodící oku, výběr aktivních předmětů je rovněž nepříliš povedený. Až příliš často se mi stávalo, že jsem vybral omylem špatný aktivní objekt, případně se mi podařilo můj vytoužený objekt zvolit až na několikátý pokus. Práce s inventářem by taktéž mohla být na konzolích vyřešena lépe, než prostým obšlehnutím z PC verze hry. O velkém počtu načítacích obrazovek ani nemluvě.
Co mě vyloženě vytáčelo doběla, je absence automatického ukládání a nutnost pokaždé hru uložit manuálně, ať už prostřednictvím quick save či klasického uložení. Vzhledem k tomu, že položka rychlého uložení se nachází hned u klasického uložení a je rychlejší zhruba o jedno kliknutí na gamepadu, působí tato nedotaženost až komickým dojmem.

K tomu se váže taktéž obtížnost hry. Ta je na dnešní standardy neúprosná a pořádně vás vyškolí, pokud si nebudete dávat pozor. Vzhledem k tomu, že se jedná o tradiční RPG, statistiky a hody kostkou hrají prim. Disco Elysium naštěstí své mechaniky nikterak neskrývá, a proto s přesností na procenta víte, jakou máte naději na úspěch, a v případě, že se rozhodnete jít do rizika, taktéž okamžitě víte, co vám na pomyslných virtuálních kostkách padlo.

Zatímco někdy špatná volba může vést jen ke ztrapnění hlavní postavy, jindy může i naprostá banalita vést k potupné smrti. Ostatně kdo by to byl řekl, že když se pokusíte dát za vyučenou jednomu předpubertálnímu výrostkovi formou pěsti do obličeje, mohou být kostky nakloněny ve váš neprospěch a hlavní protagonista jen zavrávorá, upadne a na místě tomuto fatálnímu útoku podlehne.
Disco Elysium je zástupce ohroženého druhu tradičních adventurních RPG. Ať už jde o stylizaci, tunu propracovaných dialogů, skvělý hudební doprovod či těžkotonážní systém vývoje postavy, nic z toho v moderních hrách často nenajdete. Estonskému studiu ZA/UM se podařilo vytvořit živoucí svět, který se nebere příliš vážně a který dá naplno průchod vaší fantazii. Pakliže přísaháte na klasiky žánru jako Planescape: Torment, budete v Disco Elysium jako doma.
Přes co jsem se ale nemohl přenést, je místy odfláknutý port z PC, který by si zasloužil přeci jen trochu více péče. Předností a zároveň slabinou jsou dialogy, jež si užijí jen opravdoví znalci anglického jazyka, kteří nemusí pro zjištění významu každé druhé věty listovat ve slovníku. Jestli pro vás ale náročná angličtina či toporné ovládání není překážkou, rozhodně dejte Disco Elysium šanci. Nebudete litovat.
Verdikt
Disco Elysium je zástupce ohroženého druhu adventurních RPG. Prvotina od studia ZA/UM se podařila na výbornou a titul ctí tradiční žánr se všemi přednostmi i zápory, který s sebou nese. Autoři se zároveň pokusili žánrová klišé oživit vlastními nápady, což se jim bezezbytku podařilo. Zamrzí jen nedotažená technická stránka portu z PC verze a pro někoho může být překážkou také náročnost anglického jazyka.
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.






























