Xboxweb.cz

To uteklo rychle co? Nejspíš nejsem jediný, koho to napadlo ve spojení s letošní konferencí E3. Svět pozměněn pandemií ani letos nepřál regulérnímu hernímu veletrhu, a tak se dění opět přesunulo na internet, kde hrozí tak maximálně technické potíže. Ponechám si můj skromný názor o nutnosti živého publika a pochválím alespoň české titulky, které díky nastavenému formátu mohly doprovázet online stream. Jenže kvůli rozboru technických specifik přenosu se tu každoročně nescházíme. Jde především o obsah herního svátku, a to pozlátko kolem, jehož zabalení tak rád kritizuji.

Z místa redakčního pesimisty jsem loni hanil především marketing. Zejména pak hrůzostrašnou komunikaci uvnitř Xbox divize, kvůli které se jeden den něco oznámilo, druhý se to samé popřelo a následující se dělalo, jako by se tvrzení nikdy neřeklo. Možná za to mohl zmatek ve světě, možná vědomí nedostatečného uspokojení konzolové poptávky a možná realita ohledně exkluzivní produkce her, která nakonec nebyla tak bohatá. Nejspíš i proto jsem k letošní konferenci přistupoval s odstupem a minimálním očekáváním. Předem bylo jasné, že dříve oznámené tituly Xbox Game Studios neuvidíme, a tak vlastně zbyla jen Bethesda. Nicméně ta dojíždí staré projekty, a to stylem, o jehož kvalitách se dá dlouze polemizovat. Jenže i starý osel může být překvapen.

Kam se podělo „Péčko“?
Od minulého roku se toho změnilo víc než jen položky ve virové databázi WHO. Microsoft si trochu srovnal PR svého herního oddělení, což v reálu znamená omezený přístup na sociální sítě, třikrát kontrolovaná prohlášení a vytetovaný slogan „Mlčeti zlato“. Až na drobné výjimky se s fanoušky komunikují informace vcházející v platnost nebo oznámení, jejichž index pravdy nepochází z Rudého práva. A třebaže je občas ticho až moc, fanoušek Xboxu si na to za chvíli zvykne a nebude se dožadovat nesmyslných slibů, planých nadějí a nereálných dat vydání. Jenže tato změna postavila do pozadí i šéfa, tedy Phila Spencera.

A teď nemyslím, že byl odstaven ze své funkce. Naopak. Jak můžeme vidět z dění v divizi, jeho kalendář by nejspíš nikdo z nás nechtěl, protože musí připomínat tiket binga staré křesťanky, která se s porouchaným naslouchátkem vrací z nedělní návštěvy kostela. Ale už není třeba ukazovat ksicht všude, kde se mluví o herní konzoli. Když Spencer nastoupil do funkce, byl všude. Jako by jeho nadřízení chtěli Xbox zhmotnit do jednoho člověka, k němuž se budou upírat zraky milionů majitelů Xboxu 360. Vždy usměvavý, vždy pozitivní, s jednou rukou v kapse a příslibem, že bude líp. Což ho muselo stát hodně sil, protože dostal na starost obecního blázna, po němž kolemjdoucí hází kamení, aby z něho vytvořil všemi milovanou celebritu rozdávající podpisy.

Všechny herní akce, všechny důležité besedy… vždy tam byl, aby ujišťoval o budoucnosti příštích generací. On byl tím, kdo začínal, on také končil. A plnil jednu „mission impossible“ za druhou, dokud nemohl předat pomyslné žezlo druhým. Akce pozvolna patřily spíš komunitě, vývojářům a především hrám. Phil se objevoval stále méně, až nakonec přijal pozici čestného hosta, která mu nejspíš vyhovuje nejvíc. Proto i letos stanul v závěru konference spíš ze zvyku a možná, aby se připomněl. „Hej vážení, pořád tu makám jak černý, abyste měli skvělé hry. Ale tým se nejlépe řídí ze zákulisí. Tak mě omluvte, ale jdu zase přepisovat herní budoucnost.“ Nějak tak na mě působilo jeho vystoupení.

Nakonec je dobře, že ho vídáme méně než málo. Značí to jediné, a to, že jeho dlouholeté řízení Xboxu došlo do fáze, kdy se nemusí značka schovávat za jeho tvář a mohutná prohlášení. Ale funguje svou vlastní energií, nikoli setrvačností z minulosti, která postupně ztrácela na síle. Phil se může plně věnovat rozvoji rostoucího impéria, jehož budoucnost nikdy nevypadala lépe a stát se takovým herním kardinálem Richelieu.

Permanentka na štěstí
A teď k samotné konferenci, jejíž náplní bylo opět sázet jednu hru za druhou. Než se budu věnovat tomu nejzajímavějšímu, je třeba zmínit Xbox Game Pass. Tenhle trn v sedacím svalu fanoušků konkurenční konzole se samozřejmě dále ukazuje jako značně ztrátový. Dle posledních zpráv z Modrého věstníku ho drtivá většina hráčů nepotřebuje, opovrhuje jím a při vyslovení jeho jména třikrát odplivne. Neboť jde o zhoubu herního průmyslu a důvod, proč si budou manažeři Microsoftu v příštích letech kupovat BMW místo Bentley. Navzdory kamelotům z Mordoru se herní předplatné stává nejen multifunkčním obchodním nástrojem, ale také skutečnou budoucností hraní.

Jeho hlavním posláním je vyplňovat mezery. Xbox může mít třeba padesát studií, ale než se všechna rozumně synchronizují, je potřeba zaplnit volná místa v kalendáři. Téměř vše, co jsme mohli vidět, se dříve či později objeví v nabídce Xbox Game Pass. Někdy jako konzolová exkluzivita, jindy jako alternativa k tradiční koupi. To se týká i projektů s vyšším rozpočtem. A ambicemi. Po Outriders nás čeká už příští týden Dark Alliance a později třeba Back 4 Blood. Vše tituly, které sice nepatří pod křídla Microsoftu, ale pomohou přitáhnout ke službě, potažmo konzoli, další hráče. Není přitom náhodou, že jde o hry kooperační, jejichž herní náplň spadá i do exkluzivní produkce. Všechny tři zmíněné hry mají singl, ale se zaměřením na spolupráci. Na hraní v partě pak určitě myslí i druhé Aragami, Anacrusis nebo The Ascent, jejichž produkce už spíš spadá pod nezávislou tvorbu.

Nalití obrovského množství peněz do digitální půjčovny umožní Xboxu přežit příští měsíce, možná i příštích pár let, aniž by se hráči museli bát, že jim dojdou novinky. Ruku na srdce, letos už domácí tvorba stihne jen čtyři hry, a z toho vlastně jen jedna je ryzí novinkou. Ještě pořád tam není ten exkluzivní line up, kvůli kterému se hroutí vztahy, podávají výpovědi a zanedbávají školy. Ale je tu vůle, rozjetá strategie a cloud, jehož čas nastává právě teď. A nemyslím tím hraní na mobilu, protože to, jak se zdá, bylo jen první metou.

Vyzkoušel jsem cloudové hraní v prohlížeči na PC a musím uznat, že fungovalo překvapivě dobře. Na e-sport to sice není, ale na normální odpolední pohodičku plně dostačuje. Z toho plyne, že s dostatečně silnými servery a solidním připojením k internetu, lze skutečně hrát kdekoli doma. A přitom nebude potřeba ani samotná konzole, jak ukazují plány začlenění předplatného do výbavy chytrých televizorů. Proto se virtuální knihovna rozrůstá tak rychle, protože potenciál leží Microsoftu v milionech domácností jen tak ladem a on chce být ten, který si ho urve pro sebe. Nemůže si dovolit budovat základnu předplatitelů dvacet let jako Netflix. Doba je jinde a mlsná konkurence je tak blízko, že když vydechne, má Satya Nadella zamlžené brýle.

A pak je tu cloud jako forma zpětné kompatibility. Počet prodaných kusů nových Xboxů rozhodně není tak velký, aby se produkce ryzích next-gen her vyplatila. Začíná se tak hovořit o vzdáleném hraním na minulé generaci, díky kterému by si i majitelé „jedniček“ zahráli třeba Microsoft Flight Simulator. Utopie? Groteska k posměchu? Nemyslím si. Jde o potencionální miliony lidí, kteří stále nemají důvod či možnost koupit Xbox Series. Ale mají doma předešlý model a ochotu pustit žilou za Ultimate verzi předplatného. Jak se říká, peníze leží na zemi, stačí je zvednout. A Microsoft má už ohnutá záda a natahuje ruku.

Černý rytíř na bílém koni
Já vím, už jsem zase dlouhý jak chlouba chobotnatce, a to nedošlo ani na hry samotné. A to by byla škoda, protože z mého pohledu se skvěle předvedla Bethesda. Ano, ten vydavatel, který poslední léta soutěžil s Electronic Arts o nejméně oblíbenou společnost. Ten vydavatel, který podle ozvěn z východní polokoule nemá co nabídnout a je dávno za zenitem. Hned Starfield se pokusil hodit všechny obavy do smetí. Třebaže jsme viděli jen fešácky nažehlený trailer s datem vydání, dodatečné informace řadí titul mezi potencionální hity. Nová generace enginu, plné zaměření na next-gen, příslib silného příběhu a ujištění, že skutečně dostaneme vesmírný mix The Elder Scrolls a Falloutu.

Todd Howard pak nezapomněl vyzdvihnout exkluzivitu, díky které je vývoj na omezenější množství zařízení přeci jen lepší. Tedy z hlediska vývojářů. To Pete Hines se div neomlouval, že hra vyjde jen na konzoli Xbox. Přitom dodal, že on toto rozhodnutí neovlivní a alespoň na oko vyjádřil soustrast nad frustrací hráčů z druhého břehu. Což je ale ve výsledku trochu alibistické, protože podle novinářů chtěla firma Sony právě Starfield jako další časovou exkluzivitu spolu s Deathloop a Ghostwire: Tokyo.

Dalšími oznámenými hrami od nových přírůstků byly Contraband a Redfall. V tuto chvíli se sluší říct, že nejde o hry „náhle shrábnuté Microsoftem“, ale tituly vytvářené pro něj od samého počátku. V případě pašování cenných komodit otevřeným světem, od autorů série Just Cause, přišla „objednávka“ už před třemi léty. To také znamená, že finální produkt asi jen tak neuvidíme, neboť jeho dokončení nějaký čas zabere. Ale kdo by nechtěl ochutnat černý obchod 70. let, kdy, stejně jako dnes, platilo pravidlo nejvyšší nabídky. A retro bude v módě i za pár let.

Co se týká upírské akce Redfall, to je jasná odpověď na Deathloop a zatraceně velká výzva pro studio Arkane. Jeho tvorba je bez debat originální a minimálně Dishonored bude dlouhá léta patřit mezi audiovizuální ikony herního průmyslu. Jenže třídílná série se ukázala jako záležitost pro fajnšmekry a nejinak tomu bylo i u Prey. Ne každý má styl francouzských tvůrců rád a podle zákulisních informací přišly aktuální projekty jako záchranné lano. Není pochyb o tom, že o finance se teď autoři bát nemusí, nicméně já se bojím o kvalitu hry. Podobných projektů vznikají desítky a kombinace studiových herních prvků nemusí nutně znamenat úspěch, i když máme dostat kooperaci, která se nepodobá žádné jiné hře. Arkane má kolem 150 zaměstnanců a už v minulosti stihnul tvořit dvě hry najednou. Jenže Prey byla tragicky odladěná a Dishonored: Death of the Outsider zastal pozici samostatného datadisku. Snad to chlapci a děvčata stihnou příští rok skutečně dokončit.

Domácí jistoty
Nové posily se tedy předvedly v pěkném světle a teď k původnímu manšaftu. Pachuť mírného zklamání možná obstarala střílečka Halo, která tentokrát vynechala příběhovou část a ukázala multiplayer. Po loňské prezentaci nejspíš rozumný krok, protože i hrou více hráčů živ je člověk a zrovna vlajková FPS akce se kvalitním onlinem může hrdě pochlubit. Free to play část hry zkusí zatáhnout do svých spárů všechny kategorie hráčů a namíchat koktejl z toho nejlepšího, co značka má. Chybět samozřejmě nebude prémiový Battle Pass a příslib, že autoři mají dostatek obsahu na dlouhou podporu. Ale co mají 343 Industries do kampaně? A jak se projevil loňský návrat některých členů týmu? Myslím, že gamescom bude mít odpovědí až až.

Rád bych řekl, že největším překvapením byla Forza Horizon 5, ale té její moment překvapení ukradly až příliš časté leaky od insiderů. Mexiko bylo prozrazeno příliš brzy a oznamovací trailer… předvedl klasickou Forzu Horizon. Nechápejte mě špatně, ale předešlé díly přišly s ukázkami, z nichž sávala určitá epičnost. Přestože to byly jen závody, vždy jsem si připadal, že sleduji velkolepou RPG, která mě sežere zaživa. Tentokrát jsem ten pocit neměl, protože z ukázky křičí snaha uchvátit na efekt. Měnící se počasí, detailní svět, malebná prostředí jak z katalogu cestovky a auta vždy připravena pro objektivy fotografů. Chyběla tomu živost, gradace, a nakonec i ta špína, která by podtrhla variabilní prostředí. Jsem nechutně hnusný hnidopich, vím to. Ale od závodů chci víc než jen dokument Davida Attenborougha, kde se hlavního slova ujal Jeremy Clarkson. Po páté už to nějak nefunguje.

Co naopak fungovalo skvěle, byla spolupráce mezi studiem Disney a Rare. Vážně jsem si myslel, že Sea of Thieves nemá co nabídnout a pak najednou vidím vězně, jak láká kostí psa držícího klíče. „Vykrádat Piráty, na to vás užije“, napadlo mě jako první. Ale pak zazněly povědomé tóny a ze šera se skutečně vynořil Jack Sparrow. Pardon, kapitán Jack Sparrow. Bezplatný dodatek The Pirate’s Life musel stát Microsoft hrozné peníze, přičemž zpátky nedostane takřka nic. Ale my dostáváme blažený pocit malého vítězství za všechny námořní míle, kdy se titul teprve plnil obsahem a my o Pirátech z Karibiku jen mlčky snili. Začlenění oblíbeného filmového univerza působí skvěle a jediné, co trochu kazí radost, je multiplayer. Novinka se stanou novou části Tall Tales, tudíž nás budou nadále sužovat nájezdy ostatních hráčů. Ale my si to přece zkazit nedáme ne? Každý pirát by měl mít v inventáři skiny Černé perly a Jacka Sparrowa, i kdyby se k nim měl probít skrz desítky korzárů.

Podobně zapůsobil také Microsoft Flight Simulator. Přesné datum vydání pro Xbox Series X|S polechtalo trávení mnoha fanoušků létání a já se jim nedivím. Všestranný výlet mezi okřídlené strážce oblohy stojí za to a není rozhodující, jestli fandíte avionice nebo jen chcete vidět oblíbená místa z ptačí perspektivy. O „pirátský feeling“ se postaral závěr oznámení, který patřil Top Gunu. Když zazněl soundtrack Hanse Zimmera, měl jsem husí kůži a při pohledu na bojové letouny málem i vlhko v očích. Na prvním díle jsem vyrostl. Druhý vyhlížím jak měsíční výplatu. A kdyby se na moment se vzkazem objevil i samotný představitel Mavericka… konference by měla o památný moment postaráno.

Z menších projektů si pár minut slávy zažily Psychonauts 2 a Grounded. Pokračování netradiční plošinovky nakonec potěšilo, protože si zachovalo stylizaci a nesjpíš i originální herní prvky. Grafika díky tomu působí trochu omšele, ale v tomto případě jde spíš o záměr a zachování určité identity. Kooperační přežívání na zahradě zaujalo updatem a přidáním dalších funkcí. Je sympatické, že si Obsidian dělá svůj malý vysněný projekt, zatím co se větší část týmu soustředí na oznámené pokračování The Outer Worlds. To je dál než můj důchodový věk, a tak se drobní hrdinové v trávě nemusí bát o dokončení. A kdo ví, možná neskončí jen u jedné zahrádky.

Zase za rok?
A zbytek vlastně patřil již propranému předplatnému Xbox Game Pass. Zamíří do něj jak druhý S.T.A.L.K.E.R., tak pokračování A Plague Tale, sovětské Atomic Heart nebo menší hry Hades a Twelve Minutes. A hej, něco jsem i vynechal, protože her bylo skutečně dost a doufám, že každý si našel ty své. Absence dříve oznámených exkluzivit nakonec vůbec nevadila, protože prezentace by se jejich přičiněním dost protáhla. Takto měla příjemné tempo, silné i slabé momenty a spoustu materiálu k debatě a zamyšlení. Nechyběly velké hry brzkého vydání. Nechyběly projekty rozdělané. Prostor dostaly důležité aktualizace a kde se objevily trhliny, tam okamžitě zasáhl Xbox Game Pass. Nemělo to sice ten „wow“ moment, ale osobně jsem ho ani nečekal.

Jaký Microsoft jsme letos na veletrhu zastihli? Sebejistý, silný a cílevědomý. Herní divize si strategicky pojistila přísun her díky předplatnému, čímž se jí podařilo odklonit pozornost od skromnějšího počtu exkluzivit a dřívějších oznámení. Vzpomenul bych hlavně dvouletou podporu vysloužilé generace, kterou by mohl suplovat cloud. A také několikrát vyřčené ujištění, že už se projekty nebudou ohlašovat mnoho let předem. Ale co už. Řeči jsou jen slova, důležité jsou skutky a ty se pomalu stávají skutečností. E3 2021 nebyla ani zdaleka tou nejlepší. Ale přinesla jistou dávku klidu, zadostiučinění a radosti, že dlouholetá snaha posunout Xbox novým směrem konečně dostává správný vítr do plachet. Vše potřebné tam je, tak těch pár měsíců snad ještě vydržíme.