Xboxweb.cz

Na obzoru je nová tahová strategie a z prvních videí jsem natěšen na další klon výborné herní série X-Com. Samotné zasazení do období studené války mě ještě více utvrdilo v dojmu, že tuhle hru chci recenzovat. Zahrát si za tajné agenty z obou stran a stát se součástí konspiračních událostí, nebo naopak proniknout do záhad a vyluštit složité případy. Ano, bavíme se o hře Phantom Doctrine, která právě dorazila na Xbox One.

Srp a kladivo, nebo hvězdy?
Na začátku vás čeká volba, za jakou stranu chcete do konfliktu vstoupit. Samozřejmě není problém si následně rozjet i druhou stranu. Pro mé první hraní jsem si vybral KGB a mohl se pustit do boje s agenty od CIA. První mise jsou spíše výukové, nicméně hra o takové složitosti by si zasloužila trošku lepší nápovědu. Dovednosti agentů spíše zkoušíte, než abyste věděli, co děláte. Systém pokus-omyl se touto hrou dost prolíná, ale to pochopíte z dalších řádků.
Herním cílem se vám stává série misí, kdy skládáte střípky příběhu. To vše děláte díky misím, v kterých získáváte informace, stavěním základny a luštěním příběhu.

Jdeme do první mise
X-Com byla akce a tato hra vás rozhodně do podobné akce nevezme, nejde totiž o úplně totožný typ hry. V potaz musíte brát, že studená válka se nerozhodovala v boji jeden proti druhému v otevřeném konfliktu, ale pěkně „stealth“. Samozřejmě máte v dovednostech i použití těžkých zbraní, ale hlavní zbraní je omračování, skrývání, omračování, skrývaní, omračovaní, omračovaní, omračování… Stereotyp je bohužel tak zásadní, že se musím přiznat, že hru jsem dohrál pouze za KGB, na CIA už jsem neměl sílu. Samozřejmě můžete zkusit i jiný styl hraní misí, ale použití zbraně znamená okamžitě posily protivníka, a to ve velmi vysokém počtu, navíc vám logicky nikdo na pomoc nepřijde. Pokud taková mise skončí aspoň s jedním živým agentem, je to úspěch.
Jenom doplním, že agent má mnohem více vlastností, ale kromě těch stealth jsou buď zbytečné, nebo ty zmíněné, co zajistí spíše vaši smrt než výhodu.

Proč je na celém světě pořád podzim?
Pokud už jste na misi a nebaví vás to stereotypní ovládání (vypni alarm – omrač – odkliď), tak se těšíte na různá prostředí. Bohužel hra se asi řídí informací, že v Rusku umějí ovládat i počasí, takže je stále ušmudlaný podzim s padajícím listím, a to můžete být opravdu kdekoliv. Tato kombinace „zábavnosti“ na misích vás začne trápit a sužovat, jako byste byli na výslechu u KGB.
Tento fakt je o to smutnější, že samotné mise jsou pestré, bohužel pro vás je řešíte skoro všechny stejně, takže strategii neděláte vy, ale pouze jste tlačeni uličkou, z které když vybočíte, tak umřete.
Zeď není zeď

Mírnou zoufalostí na misích je i systém poškození, hra totiž nějak podivně pracuje s prostředím. Uznávám, že těžkým kulometem můžete skrz strop sejmout frajera v podlaží nad vámi, ale že střílíte skoro napříč celou mapu skrze stěny, jsem nerozdýchal. Systém krytí je tam totiž asi jenom na ozdobu.
Svoji inteligenci hra dokazuje například i při proskočení oknem, kdy se za vámi ozve padající sklo, ale stráž stojící vedle si toho nevšimne, a nevšimne si ani vašeho tahání omráčeného strážníka, který leží dvě políčka od něj. Místy mi už začal cukat koutek, ale jestli to bylo smíchy, nebo zoufalstvím, tak to netuším.

Snažím se najít světlo na konci tunelu.

To je naše základna!
A světlo nalezeno. Hra mě totiž začala bavit při starání se o základnu, kde stavíte různé rozšíření, abyste mohli například falšovat doklady a provádět další agentské libůstky. Na mapě se vám objevují místa, která vám hlásí „slušní“ občané a pouliční agenti, a vy se snažíte vše prozkoumat a odhalit.
Servis pro základnu je velmi propracovaný, opravdu mě hodně bavil a řekl bych, že pro mě tato hra byla budovatelská s tím, že jsem si občas zaskočil na misi pro informace nebo zachránit agenta.
Upřímně i to zachránilo hru v mých očích od číselného debaklu na konci recenze.
Veškeré výsledky a úspěchy z akcí se vám scházejí v hlavní operační místnosti, kde – jak už jsem zmínil – skládáte střípky k sobě a odhalujete záhady.
Trošku bych to přirovnal k jedné sérii z PC jménem Total War, kde jste se starali o města a chod státu a bitvy jste buď mohli simulovat, nebo sami ovládat. Osobně bych si klidně u téhle hry vystačil s tím ovládáním společnosti a simulováním akcí.

Jste tu jenom vy!
Nedílnou součástí podobných her je i vylepšování agentů. Jenom ta variabilita se trošku minula s avizovanou unikátností agentů, kterou autoři nastiňovali. Všichni agenti jsou vesměs stejní, a přestože každá jejich smrt vám u oka vytlačí slzu, v záloze jich máte stále dost, což nějak reflektuje jednu hlášku z filmu, že lidí je na světě jako s****.