
RECENZE: Pile Up! Box by Box
Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé lepenkové krabice procházejí velice obezřetně.
To tak nějak mohlo odstartovat trend kartonových her, kterého se chytilo Nintendo a do tohoto světa pustilo celou řadu svých her v čele s Mariem nebo Yoshim. Tudíž ve výsledku není ani tolik překvapivé, že se objevila další hra s krabicemi a kartóny v hlavní roli. A jak jsem zmínil, krabice se hned vydaly za dobrodružstvím, na jehož konci je záchrana kartonového světa nebo pomoc bližnímu. Tak nějak by se v kostce dala shrnou námi recenzovaná hra, Pile Up! Box by Box.

Kostky (krabice) jsou totiž to, oč tady poběží, ale nebojte, o žádný Minecraft nejde. Abych byl konkrétnější, hlavní hrdina je kartonová krabice a jelikož jde o kooperativní hru, může si k sobě přibrat až tři další kamarády. A tím jsem se dostal k prvnímu problému podstatně dřív, než jsem si původně myslel. Celá kooperace je ve hře úplně k ničemu. Levely totiž nejsou koncipovány pro tolik lidí a hrát ve čtyřech musí být pro dva z těch čtyř hrozná nuda. Jediné ospravedlnění by tak nabízela varianta, kdy hrajete se svým potomkem, který ještě není tolik zdatný, takže během hraní potřebuje pomoct. To tady jde na druhou stranu velice dobře.
Ještě je tu jedno místo, kde měla kooperace fungovat, ale také to úplně nedopadlo podle představ. Během hraní můžeme v tajných zákoutích najít bonusové minihry, které zde zastupují staré arkádové automaty. Nápad jistě skvělý, nicméně provedení kulhá na obě páčky. Všechny minihry jsou totiž hrozně nudné a do krabicového světa se tak úplně nehodí. Je to škoda, protože jak ukázalo třeba It Takes Two, dají se vymyslet hodně zábavné a originální minihry.
S přístupností jde ruku v ruce také vyprávění příběhu. Tvůrci si vystačili pouze s obrazovou formou a hudebními podkresy, takže zde nejsou žádné texty. Jediné jsou ty, které se na začátku ukazují jako tutorial a ani ty nejsou díky lokalizaci problém. Ano, také mě to při spuštění hry překvapilo, ale je opravdu pěkně otitulkovaná, takže se nikdo nemusí bát, že by minul nějaký důležitý prvek hratelnosti. Na druhou stranu nechci znít jako hnidopich a buďme za češtinu rádi, ale je s podivem, že jí poslední dobou dostávají hry, u kterých je ve výsledku vlastně skoro úplně zbytečná.
Jak praví klasik, nejdůležitější je hratelnost. Ta během úvodního světa nebyla vůbec špatná a docela mě hraní bavilo. Zlom nastal už ve druhém světě, kdy jsem ztratil skoro veškerou chuť a energii ve hře pokračovat. Nebylo to tím, že by nepřišla obměna, to ne. Jak bývá u těchto her zvykem, mění se nějaký stěžejní prvek nebo hratelnost, s nímž pracujeme v rámci daného světa. V prvním to tak je lepivá v kostka, ve druhém létající. Jako obměna to vůbec nebyla špatná, ale díky problému, ke kterému se dostanu hned na dalších řádcích, přestalo všechno fungovat.

Tím problémem je ovládání. Krabice po všech površích podivně kloužou a ovládání je tak hodně nepřesné. To samé platí i pro otáčení, kdy dostat krabici do chtěné pozice je výzva sama o sobě. To v kombinaci s nutností spoustu situací vyřešit opravdu přesně, působí hromadu problémů. Vzhledem k tomu, že hra staví na logických puzzlech a přidává skákací částí, kdy skok také není nijak jisté dovednost nám svěřených krabic, je vám jasné, že tohle prostě nemůže fungovat.
A když už náhodou odhadnete skok nebo si připravíte ideální pozici, selžete, jelikož kamera danou scénu nezabírá z ideálního úhlu. U skákačky snad nemůže být nic otravnějšího, než když kvůli špatné kameře, která se zde navíc nedá manuálně, skočíte někam jinam a zdánlivě snadnou část člověk musí hráč několikrát opakovat. Za normálních okolností bych uznal, že je třeba fakt docela těžká, ale tady je všechno opakování opravdu způsobené kombinací nepřesného ovládání, a ne úplně přívětivě udělané kamery.

Hru pak už nezachrání ani opravdu vydařené grafické zpracování, které doplňuje příjemná hudba. Na kartonový svět je radost pohledět a všechno opravdu vypadá, jako by to před chvílí někdo vystřihl. Jednotlivé světy jsou příjemně různorodé a velice pěkně propracované. Asi nemusím podotýkat, že s tímto naše konzole rozhodně nebudou mít problém. Navíc za posbírané malé krabičky a lepící pásky se dají odemykat nové skiny na krabice nebo v rámci úrovní odemykat bonusové úrovně.
Verdikt
Pile Up! Box by Box mohlo být zajímavým kartonovým dobrodružstvím pro celé rodiny, ale vzhledem k nepřesnému ovládání a nepřehledné kameře to úplně jasné doporučení není. Co naplat, že grafická stránka se povedla a česká lokalizace také jistě udělá radost. Když se to nedá pořádně hrát, přijdou všechny ostatní snahy vniveč. A přesně to je případ i této hry, i když je fakt, že cena za ní není kdo ví jak obrovská a to by jí právě mohlo trochu hrát do karet.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....






























