
RECENZE: Bloodforge
Probíhající program Arcade Next pokračuje titulem Bloodforge. Jde o akční bojovou hru, která mohla být naprosto fantastická. Měla všechny předpoklady dostat se na přední místa žebříčků prodejnosti, ale bohužel se tak nestalo. Sráží jí spousta chyb a nestojí ani za těch 1200 MP, za které se prodává. Po výborném Trials Evolutions je to velké zklamání. autorem recenze je lady.extreme
Bloodforge je temná a brutální hra, zasazená do keltského prostředí. Příběh vypráví o Cromovi, zkušeném válečníkovi, který svůj dosavadní život opustí, aby si založil rodinu a měl děti. Jednoho dne se vydá na lov, a když se schoulí v lese a na chvilku usne, zdá se mu zlý sen. Crom strachy procitne a utíká zpět do vesnice, kterou nachází v plamenech. Byla napadena barbary. Při procházení troskami města, najde svou ženu mrtvou. V tu chvíli je napaden bojovníkem. Crom se mu postaví, v sebeobraně ho zabije a hned vzápětí zjišťuje, že to byla ve skutečnosti jeho manželka. Následně se setkává s tajemnou čarodějkou Morrigan a začíná se spletitý příběh, jehož tvůrcem máte být právě vy.
Hra je laděná do odstínů černé, červené a bílé barvy. Na cestě za pomstou a nápravou světa prolijete hektolitry krve. Hra je ponurá a ne nadarmo dostala označení PEGI 18+. Trošku mi připomněla Dead Island, avšak graficky za ní hodně zaostává. V soubojích létají useknuté nohy a ruce, ale vyobrazení těchto jatek není tak detailní. Působí obhrouble. Jakoby se autoři snažili tyto nedostatky skrýt za cákající krev. Ta je prostě všude. Za zmínku stojí snad jen vaši protivníci. Zpočátku vypadají docela zajímavě, ale brzy se okoukají. Jsou jich hordy a útočí na vás ze všech stran.
Náplní vaší práce je všechny je porazit. K tomu byste měli používat co nejlepší smrtelná komba. Čím lepší útok provedete, tím rychleji se naplní ukazatel hněvu. Následně ho můžete použít v boji proti bossům a na místech, kde to moc nezvládáte. Jednotlivé pohyby v boji jsou ohodnoceny body, které se sčítají. Nabízí se jich široká škála, ale dost z nich je těžko proveditelných. Nejde o to, mačkat čtyři tlačítka v daném pořadí, ale spíš o to, že pro to v té vřavě zmetků prostě nedostanete prostor. Po zmačknutí třetího tlačítka dostanete po hlavě, nebo budete muset uskočit. A to je škoda. Hra je v podstatě protkaná dobrými nápady, které jsou následně více či méně zmršené.

K dispozici jsou 4 zbraně. Máte je vždy u sebe a můžete si je kdykoliv zvolit. Jsou to meč, luk, kladivo a nebo pár drápů. Dobré jsou ovšem tak maximálně pro pocit. Rozdíl v jejich použití se špatně hledá. Snad kromě maličko delší odezvy jsem žádný další neshledala. Šokovala mě i okamžité přepínání mezi jednotlivými zbraněmi. Úkon probíhá rychlostí světla. Nevím, jestli je to tu k užitku. Pro mě to bylo spíš na škodu, protože si vlastně ani nemáte možnost prohlédnout, co teď právě držíte v ruce. Samostatnou část musím věnovat naprosto neúčinnému střílení z luku. Nejdřív se netrefíte vůbec, jelikož pohyb s ním je dost nevydařený, a když si ho ti zkušenější a trpělivější hráči přece jen osvojí, zjistí, že je to k ničemu, protože je naprosto neúčinný. Zastřelit hory nepřátel z dálky je nemožné a ani si jejich řady nepročistíte. Budete rádi tak za dvě-tři oběti. Pak vás doběhnou a nastává zase ta samá pohádka. Je to pořád dokola a je to nuda.
Nakonec se spolu podíváme na okolní prostředí. Ani svět kolem se nedočkal mnoha detailů, což by se dalo odpustit. Problém je zakopaný ještě někde jinde. Design levelů je naprosto příšerný. Strohý, hnusný, chybí mu nápaditost a spíš to tak vypadá, že někdo jen seděl za stolem a mačkal kopírovat – vložit pořád dokola. A navíc nechápu, proč některé objekty, jako jsou třeba modly a nízké kameny nejdou přeskočit, přejít, ale zaseknete se daleko od nich a musí se obejít.
Verdikt
Nemá smysl se dále rozepisovat. Už dlouho jsem nenarazila na takhle špatnou hru. Mám z ní pocit, že za potoky krve se snažila skrýt své chyby. A těch je bohužel takové množství, že se jí to nepodařilo. 1200 MP je pro spoustu her omluvou a dokážu pak nad jejich nedokonalostmi přimhouřit oči, ale tady mi to spíš přijde, jako by mě někdo ošidil. Nestálo by to ani za polovinu ceny. Hra je děsivá první dvě minuty a pak je to jen o tupém mačkání tlačítek co nejrychleji a o procházení odpudivého, nedetailního prostředí. Levely jsou nezajímavé a donekonečna se opakují. Jediná výhoda, která je u jiných titulů nevýhodou, je to, že to brzo skončí. Hrací doba se pohybuje někde okolo 4 hodin.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....

























