
RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare
Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.
Dead Ahead: Zombie Warfare je na první pohled hrou na mobil, která si nějakým záhadným způsobem našla cestu na Xbox. Nečekejte nějaký rozmáchlý příběh a skvělé příběhové animace. S vaší partou hrdinů si potřebujete klestit cestu skrze svět zamořený celou škálou nemrtvých nepřátel. Ti nám vždycky po nějakém úseku dokáží postavit do cesty zátaras, který je třeba zlikvidovat.

V tuto chvíli vstupujeme do hry my, jelikož naším cílem je proti hromadám nemrtvých posílat ty vyvolené, kteří se s nimi utkají. Hra je variací na Tower Defence, kdy každý hrdina stojí nějakou částku, v tomto případě vody, po jejímž získání ho můžete poslat do boje. Cílem je prorazit nepřátelskou barikádu a zároveň nedopustit, aby se útočníci dostali k autobusu. Ten má určitý „život“, po jehož spotřebování nikdo neumře, ale jenom se stáhnete, abyste mohli pozměnit řady a o překonání se pokusit znovu.
Jednotek je k dispozici velké množství, kdy základ tvoří týpek s lopatou. K němu můžete přidat někoho silnějšího a pomalejšího, střelce s pistolí nebo brokovnicí či speciálního agenta házejícího granáty. Navíc každou jednotku je možné dále vylepšovat, pokud pro ni máte dostatek surovin do každé ze tří kategorií (zdraví, útok a štěstí). Překonáváním úrovní je možné tyto věci získat, anebo později kupovat či vyměňovat za něco jiného u obchodníka.

Ani na druhé straně nejsou jednotky úplně jednotvárné a každou chvíli vás svou přítomností potěší nový druh zombíka. Ti mohou být různě rychlí, být odolní vůči ohni, kulkám, uzdravují své nemrtvé kolegy nebo svou explozí zničí přilehlé okolí. Všechny typy se navíc přehledně ukládají do zombií encyklopedie, takže si můžete osvěžit paměť, co že to ten který zombík dělá. Rozmanitost je i v tomto případě značná, takže bude stále co objevovat a překonávat.
Bohužel rozmanitost našich lidí a soupeřů je to jediné, co má nějaký vliv na hratelnost. Prostředí se sice mění, ale je to jenom jiná kulisa. Stále se chodí z leva doprava, překážkou je jenom zátaras a jinak se na mapách vůbec nic neděje. V tomto případě je to zásadní, protože díky tomu je celá hratelnost na jedno brdo, navzdory změnám v nepřátelských řadách. Přitom standardní tower defence dokáží pracovat i s prostředím, přidat překážku támhle nebo jenom omezenou cestu tuhle. Pixel artová grafika přitom hře sluší, hudební doprovod zmiňovat ani nebudu, protože celou hrou provází jedna jediná melodie.

Za každý splněný level vás hra ohodnotí až třemi hvězdičkami, ovšem nepochopil jsem systém, podle něhož jsou přidělovány. Když jsem dohrával úroveň bez poškození autobusu, dostal jsem tři hvězdy. Následně jsem to zvládl s půl zdravím a dostal jsem tři hvězdičky, abych pak u další úrovně dosáhl na 93% a dostal dvě hvězdičky. Logiku to tedy rozhodně nemá, a navíc před hraním úrovně ani nevíte, na základě čeho jsou hvězdy přidělovány. Je dobré tak jet jenom na 100% zdraví a moc u toho nepřemýšlet.
Stejně nelogická je i obtížnost. Jednou dáte easy na první pokus jako nic, následně stejně dáte hard nebo nightmare a pak shoříte po třech pokusech na normal obtížnosti. Nevyváženost vás bude provázet celou hrou a je jedno, ve kterém ze sedmi prostředí se zrovna budete nacházet. Všude to funguje stejně špatně.

To platí i pro ovládání. Není možné určit, na koho se váš hrdina půjde vrhnout, ale pouze ho vypustíte z autobusu a on už si pak jde svojí cestou. Dost často by se však hodilo určit nepřítele, s nímž si to půjde vyříkat. Někteří zombíci po chvíli opět vstanou a jdou dál. Bohužel, náš hrdina umí jít pouze v před a co se děje za ním ho už nezajímá. Ani házení zápalných sudů nebo umisťování věcí do úrovní není nijak dobře ovladatelné, protože takhle pomalé a neergonomické ovládání jsem snad ještě neviděl. Ale co bych také měl čekat od vývojářů her pro mobily, kam přesně tohle patří.
Kdo nadával na EA za jejich battlepack aféru, tady bude rozčarován ještě více. Různých způsobů, jak z hráčů dostat další penízky je zde celá řada a občas jsou prakticky docela agresivní, zejména z důvodu zmíněné nevyvážené obtížnosti. Hra vám nabízí nejen více peněz či věcí k vylepšení postav, ale také různé urychlovače, ke kterým se bez koupi dostanete jenom hodně zřídka. K tomu mě neustále štvalo upozorňování na to, abych nezapomněl hru ohodnotit, což prostě na velké konzole nepatří.
Verdikt
Mobilní hry, včetně všech jejich nešvarů, nemají na velkých platformách bez řádného předělání co pohledávat. Jako zabavení na jízdu metrem či autobusem by bylo Dead Ahead: Zombie Warfare fajn, ale Xbox s televizí do tašky nenacpete a mikrotransakce u takto stereotypní hry by platil jenom šílenec. Dobrý nápad tak byl zničen v samotném počátku a já tak nevidím moc důvodů, proč se s touhle hrou trápit.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....































