Xboxweb.cz

Horor, vesmír a střílení jsou tři věci, které jdou krásně dohromady a pokud jste někdy hráli Game Dev Tycoon, jistě se vám z této kombinace povedlo vytřískat minimálně devítková hodnocení. Ještě aby ne, když se najde celá řada her, která tato hodnocení dokázala získat i ve skutečnosti. Ovšem jak nám ukazuje prosincový počin The Callisto Protocol, ne vždy to vyjde na sto procent. A to máte v týmu člověka, který stál za zrodem legendární série Dead Space, jejíž minimálně první dva díly se do paměti herního národa nesmazatelně zapsaly.

No a pak je tady oblíbená disciplína herních vývojářů, když chcete hráče utáhnout na vařenou nostalgickou nudli – remaky. V poslední době je jich opravdu velké množství, navíc jejich příliv, aspoň zatím, rozhodně nekončí. Hráči už na ně hledí skepticky, protože ne všechny výtvory mají takovou kvalitu, aby nebyly urážkou originálu, ale objevují se i kvalitní předělávky. Člověk v dobrý konec doufá spíš, když se jedná o jím oblíbený titul. A právě do této kategorie v mém případě patří remake zmíněného klenotu Dead Space, jehož hrany se pro dnešní dobu pokusilo obrousit studio Motive. Kdo nejdřív kontroluje výsledné známky a až pak případně čte text recenze, tak už ví, že tady se opravdu zadařilo a já vám s nesmírnou radostí už takhle na začátku můžu doporučit, abyste vyrazili do krámu a tenhle remake si pořídili, protože je to něco, co opravdu stojí za to.

Pro ty, co zůstali, to vezmeme pěkně od začátku. Původní Dead Space vyšel v roce 2008 a odstartoval hodně zajímavou sérii čítající prozatím tři hry, komiksy nebo knihy, kdy se všechno točilo kolem nekromorfů, tajemné sekty a artefaktů. To všechno vývojáři remaku moc dobře věděli a přistoupili k tomu opravdu obezřetně. I když se hlavní příběhová kostra drží originálu, dostala celou řadu novinek rozvíjejících příběhový potenciál. Kdo si ještě pamatuje originál, bude stejně jako já překvapen hned od prvních minut, protože hlavní hrdina Isaac Clark se zapojuje do konverzací. Sice jsem o této věci četl, ale až když jsem začal hrát, došlo mi, jak jiný pocit to je. Byl to trochu nezvyk, že Isaac na věci odpovídal a reagoval, ale rozhodně je to vítaná změna.

Došlo dokonce na jisté rozšíření příběhu, kdy vedlejší postavy dostaly více prostoru pro vysvětlení jejich pohnutek nebo osudů prostřednictvím vedlejších misí. Jejich umístění není na mapě vidět, a proto se vyplatí prohlížet všechna zákoutí nejen kvůli nábojům nebo kreditům, ale také kvůli těmto přídavkům. I některé ikonické momenty prošly úpravou, například třeba sestřelování asteroidů.

Co se mi hodně líbilo je změna přístupu ke zpracování těžebního zařízení USG Ishimura. Stále je to spíš koridor, ale už není uzavřený jako tomu bylo původně. Po celé lodi se můžeme pohybovat relativně volně prostřednictvím výtahů nebo místní dráhy. To se hodí pro případný návrat do míst, kam jsme dřív nemohli nebo otevření dříve nedostupných beden. Stačí na to mít dostatečně vysoké bezpečnostní oprávnění, které se zvyšuje postupem hrou. Už tak nemusíme utrácet pracně získané obvody za otevření dveří. S otevřením prostoru souvisí také absence delších nahrávacích časů. Všechny dveře se otevírají hned a to samé platí pro jízdu výtahem. Právě tyto okamžiky patřily v originále nahrávání, což však s příchodem nových konzolí vymizelo.

Z dalších změn bych chtěl zmínit pohyb a herní interface. Obě věci totiž krásně fungují a zaslouží si označení moderní zpracování. Jednotlivé animace jsou plynule zpracované a nejlepší na tom je, že byl upraven pohyb v prostředí s nulovou gravitací. Ovládnout oblek je mnohem jednoduší, dá se různě natáčet a otáčet, takže jeho využívání nepůsobí tak prkenně, jako tomu bylo dříve. Stejná radost pak je používat prodejní / nákupní automaty nebo lavice pro úpravy obleku a zbraní. Všechno je hezky přehledné a hlavně funguje bez zbytečného vracení se na úplný začátek a zase zpět. Ve spoustě věcí tak tyto věci dokázaly hru opravdu zpříjemnit.

Záměrně však nepíšu zjednodušit, protože v tomto ohledu bych řekl, že je tomu naopak. I na běžnou obtížnost vydrží nekromorfové více ran, takže si člověk na jejich krájení musí dát opravdu záležet. Každopádně naše oblíbená řezačka se opět dostane ke slovu docela často a to nově i na místech, které jsme již dříve vyčistili. Vývojáři do hry přidali na 1200 nových událostí, které se odehrávají napříč hrou a mohou tak přinést nepřátelé i do míst, kde bychom je už nečekali. Díky tomu nás hra drží v neustálém napětí, protože nikdy si člověk není jistý, jestli okolní hluk vyvrcholí skokem monstra nebo byl jenom varováním, že by se něco stát mohlo.

A právě atmosféra byla tím, co Dead Space dělal tou výjimečnou hrou a já s klidným svědomím můžu říct, že se ji povedlo zachovat ve všech směrech a ještě víc ji napomáhá výše zmíněné novinka. Díky novému systému práce s energií se v některých okamžicích musíme rozhodnout, jestli otevřeme dveře, ale necháme zapnutá světla za vypnutí podpory života, nebo si necháme podporu, ale budeme muset bloudit labyrintem chodeb potmě při svitu baterky. I některé dříve běžné mise díky tomu dostaly o něco větší náboj a obtížnost.

Celkovému zpracování napomáhá také notně vylepšená grafika. Hru jsem většinou hrál v režimu nižšího rozlišení (1440p), ale vyšší snímkové frekvence, ovšem díky tomu, že Dead Space není tak úplně zběsilá střílečka, dá se dost dobře hrát i při opravdu neskutečně nádherné grafice ve 4K, 30 FPS a s efekty ray tracingu. Na každém kroku je vidět, kolik detailů ve všech ohledech hra dostala navíc. Detailnější monstra, textury povrchů, krásnější nasvícení při výstupu do volného vesmíru nebo pohyb ve vakuu. To všechno je opravdová pastva pro oči a zvuková stránka polechtá naše uši. Zvuky byly a pořád jsou nedílnou součástí pro dotvoření atmosféry a ani v remasteru tomu není jinak. Skřípání lodi a nekromorfů působí opravdu depresivně, takže jsem byl celou dobu v pozoru s namířenou zbraní a čekal jsem, odkud na mě někdo, nebo něco vyskočí.

Pokud jsou nějaké herní příručky pro vývojáře, remake Dead Space by v nich měl zaujímat přední místo v tom, jak se mají dělat remaky her. Tahle hra díky skvělé péči neztratila nic ze svého kouzla a i v dnešní době nabízí skvělou zábavu na dlouhé hodiny. Ty rozšiřuje možnost New Game+ režimu vrcholícího jiným možným koncem v případě druhého dohrání, což je také jedna z novinek oproti originálu. Po zahrání remaku jsem si pak ještě pro jistotu pustil The Callisto protokol a musím říct, že tahle hra nesahá v přímém srovnání Isaacovi ani po kolena. Ano dámy a pánové, tak moc se předělávka povedla. Doporučení jejího pořízení je zcela na místě a desítku si hra nakonec neodnesla jenom proto, že se jedná o remake už jednou hraného, byť sebelepšího.