
RECENZE: Eventide 3: Legacy of Legends
Casual hry jsou takovou zajímavou sortou her, kterou většina hráčů přehlíží s tím, že se jedná o nějaké méněcenné hry. To však není tak úplně pravda, i když původ hledání předmětů, o kterém se budeme na následujících řádcích bavit, je na mobilní platformě. I tak se však jedná o hry nabízející zábavu, dokáží potrápit naše mozkovny a přinést zajímavé příběhy.
Polští Artifex Mundi jsou těmi největšími odborníky na tento herní žánr a dokáží her z žánru hledání předmětů přinést několik do roka. Některé z nich se pak dostanou i na velké konzole a za sebe říkám, že se na ně vždycky docela těším. Co se herní doby týče, nejsou sice nejdelší, ale jedná se o fajn odpočinkové záležitosti. To je případ i Eventide 3: Legacy of Legends, jehož recenzi máte právě před sebou.

Příběh hraje hlavní roli, protože slouží jako hlavní pojítko všech událostí a hádanek, jaké před nás vývojáři staví. Bohužel, po delší době musím říct, že je tak předvídatelný, jako snad nikdy. Ne, že by příběhy v těchto hrách byly vždycky originální, ale tentokrát je všechno podle stejné kostry, jako posledně a to včetně největšího zvratu, který jsem očekával hned při prvním kontaktu s dotyčnou postavou. Přitom úvod je velice slibný (útok příšer, hlavní postava má speciální dovednosti, svět v oblacích), ale o to větší bylo zklamání z nenaplnění potenciálu, s nímž tvůrci mohli, a hlavně měli pracovat. Navíc bývá dobrým zvykem, že po dohrání se odemkne ještě nějaký kus příběhu, odehrávající se buď před anebo po hlavní dějové lince. Tady se však nic dalšího po skončení hlavního příběhu nestane a je prostě konec.
Ani počet nových hádanek není nijak závratný, a když se nad tím zamyslím, vlastně jsem ve hře neobjevil nic nového nebo inovativního. Klasické hledání předmětů nesmí chybět, dále tu máme spojování barev, puzzly nebo doplňovačky. Dalo se určitě něco vymyslet i na magické dovednosti hlavní postavy a ani mazlíček z minula tu není. Škoda, škoda, škoda. Hlavolamy jsou přiměřeně těžké a s většinou z nich se vypořádáte jako nic. Škoda jen, že třeba takové spojování barev nebo puzzly se ve hře objeví jenom párkrát, protože ty mě bavily asi nejvíc.

První dohrání ukrojí z herního koláče nějaké 3 hodiny, a pokud budete šikovní, zvládnete všechny achievementy posbírat najednou. Ideální je to na dva průchody, jelikož je třeba všechno projít bez nějaké pomoci. Musím se přiznat, že jsem si občas, zejména při hledání předmětů, pomohl nějakou tou nápovědou, protože ať jsem koukal, jak jsem chtěl, prostě jsem danou věc neviděl.
Hra se pyšní vylepšením pro Xbox One X a technická stránka je to, co si zaslouží pochvalu. Animovaného filmečky vypadají pěkně a celková prezentace hry je parádní. Jednotlivé obrazovky, na nichž se hra odehrává, jsou pak třešničkou na dortu, protože některé scenérie jsou dech beroucí. Ještě aby ne, když velkou část herního času budete koukat na vznášející se ostrovy a duhová prostranství. Hudební doprovod pak ideálně dokresluje dané scény a při hledání dokáže navodit odpočinkovou atmosféru a pohladit po duši.
Verdikt
Eventide 3: Legacy of Legends je, co se žánru týče, velice průměrný počin a za 399 toho moc nenabízí ani pro skalní fanoušky žánru. Určitě se nejedná o špatný titul, bohužel pro pravidelné hráče nepřináší moc novinek a příběh je velice čitelný. V případě nějaké slevy minimálně o polovinu však dokáže zabavit, takže když tak počkejte na ni.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....


























