Xboxweb.cz

Závodní hry buď milujete, anebo patříte do skupiny, která odsuzuje to nesmyslné kroužení do kola a vůbec nechápe, co na tom koho může bavit. Ani v případě, že máte závodní hry rádi, nemusí vám sedět každá. Někdo má radši dvě kola než čtyři, jiní jsou rádi pokrytí blátem a ježdění na kola je neoslovuje a další skupina pak nedá dopustit na jízdu po okruzích, kde v souboji s časem pilují průjezd každou zatáčkou, čehož výsledkem je závodnická symfonie a těsné souboje kolo na kolo. Od vítězství nebo prohry vás pak dělí centimetry, kdy pocit z euforie může velice rychle vystřídat zoufalství a beznaděj.

Možná se teď mnozí ptáte, co jsem tím chtěl říci, takže vězte, že výše zmíněné mělo sloužit jako úvod k údajné královně motorsportu, za níž série Formule 1 bývá často považována. Zda je to tvrzení pravdivé či nikoli, nechám na každém z vás, ale pravdou je, že formule jsou vnímány jako stroje se skvělou rychlostí, místy až neuvěřitelnou přilnavostí k vozovce, kladoucí na svého řidiče nároky srovnatelné s pilotem vojenského speciálu. Všechny tyto pocity se snaží věrně navodit i virtuální zpracování od Codemasters, jejichž letošní ročník F1 2017 právě odstartoval.

Jelikož jsem několik posledních ročníků vyzkoušel spíše jenom okrajově, těšil jsem se, co se na mě v roce 2017 chystá. Videa slibovala nejen týmy, tratě a závodníky z aktuálně probíhající sezóny, ale lákala i na starší závodní skvosty, které historii Formule 1 utvářely. Záměrně se snažím vyhnout slovu historické, protože zase tak staré (alespoň z mého pohledu) i ty nejstarší stroje ve hře nejsou. Nových lákadel jsem v novém F1 2017 našel spoustu, ale i tak mé první kroky vedly opět do kariéry.

I v ní na nás čeká celá řada novinek, včetně upravených pravidel. Než jsem se dostal poprvé na závodní trať, připadal jsem si tak trochu jako v nějaké strategii nebo RPG. Všude samé statistiky, získávání bodů, vylepšování asi miliardy parametrů jednotlivých částí formule a k tomu pneumatiková loterie. Pro mnohé to ale zas taková novinka nebude, protože podobně se hrál i loňský ročník, jenom možnosti voleb nebyly tak široké. Každopádně, kdo se rád prohrabuje čísly a pročítá milion statistik, popisků a vysvětlivek, musí být v sedmém nebi. Závodnické duše prahnoucí po kontaktu s vozovkou vezmou jistě rádi za vděk radami inženýrů, kteří dokáží většinou dobře poradit a nabídnout optimální řešení a hurá dobývat vrchol v podobě titulu mistra světa.

Získávání bodů pro inženýry za plnění úkolu se stane jedním z hlavních bodů kariéry, abychom svou formuli mohli co nejvíce technologicky vylepšit. Oproti loňskému roku je vývojový pavouk podstatně rozvětvenější, takže své pracně získané body budete mít rozhodně zač utratit a vrhnout se takovým směrem, který bude vašemu jízdnímu stylu nejvíc vyhovovat. Vývojáři šli dokonce tak daleko, že ne každé vylepšení se povede zrealizovat hned napoprvé. Klidně k vám přijde váš inženýr a suše oznámí, že vylepšení se nepovedlo, sorry jako a jestli ho chcete, musíte to zkusit znovu. Druhá loterie se pak rozjíždí u zmíněného výběru pneumatik. Tady jsem si připadal jako dítě v cukrárně a samou rozmlsaností jsem nevěděl, co bych na svou formuli obul, abych byl co nejrychlejší. Naštěstí jsem byl limitován počtem sad na závodní víkend, což mě dostatečně motivovalo, abych vybíral moudře.

První kontakt se závodním okruhem v Austrálii mě nadchnul. Moje nastavení jízdního modelu bych označil jako uživatelsky přívětivější (kontrola trakce, stability a zjednodušený start), ale zase jsem jel bez asistenta brzdění a s modelem poškození simulace, na nějž jsem se nejvíc těšil. Že funguje, jsem se přesvědčil poměrně záhy, kdy můj první kontakt s bariérou skončil nejen zničením předního přítlačného křídla, ale také utrženým kolem. Následoval tedy restart a já se do ježdění pustil znovu a lépe. Po chvilce kroužení jsem si na jízdní model zvykl a se svou formulí Toro Roso se začal pomalu přibližovat těm nejlepším.

Jízdní model je hodně příjemný a troufnu si tvrdit, že každý si hru dokáže přizpůsobit pro své potřeby a jezdecké dovednosti. Navíc formule se musí pěkně ovládat i na volantu, jelikož vám umožní plynulé zatáčení a kopírování zatáček. Mínusem je, že pokud jste hráli hru i loni, v jízdním modelu moc změn nenajdete. Možná mi přišel o trochu „těžší“, ale to může být jenom můj osobní pocit.

Dynamicky se měnící počasí hraje roli i letos, a navíc jeho změna byla jasně patrná i u mého nastavení. To sice není již žádná extra novinka, ale stejně mě dokázala překvapit. To si takhle jedete všechny tréninky na suchu, zajíždíte super časy a cítíte se jako budoucí mistři světa. Pak přijde kvalifikace a ono prší, což naruší všechny grify, brzdné momenty a je třeba se tomu přizpůsobit. To je ta lepší varianta, kdy prší od začátku. Dost dobře se může stát, že je celý závod sucho a posledních pár kol před koncem začne pršet. Zajedu přezout nebo to ještě dokroužím? V tuto chvíli naštěstí dokáží dobře pomoci inženýři, kteří cennou radou často zachrání závod. Jenže co naplat, když obdobně vše fungovalo i posledně.

Ani naši soupeři nejsou žádní nazdárci, jezdí docela agresivně a nic nám nedarují. Potěšující je možnost nastavit si jejich obtížnost díky posuvníkům k obrazu svému, a to je pro letošek příjemná změna. Drobnou výtkou pak je fakt, že by se nemuseli zas tak moc držet ideální stopy nebo vás držet v šachu, protože vás zpět do stopy nepustí a radši vás sestřelí. No a pak jsou tu vlivy jako virtuální safety car, skutečný safety car nebo technická závada, jež také může ukončit naše závodní snažení. Otázka kdy vyměnit jakou část motoru se také dostane ke slovu. Jak jsem již zmínil, nastavení je spousta a jestli vás baví ladit formuli a všechny její aspekty k obrazu svému, budete spokojeni.

V úvodu jsem zmínil největší novinku letošního dílu, a to starší formule. Zatím jsme si neřekli, kdy se k nim ve hře dostaneme. Možností je více a jedna z nich je ukryta v kariéře. Po dojetí závodu na nějakém pěkném místě si nás zavolá manažer a nabídne nám možnost zajet si nějakou výzvu právě se starší monopostem. Můžete předjíždět daný počet aut na čas nebo se snažit vyhrát v bezvýchodné situaci. Variací je více a stejně tak i aut, do nichž usedneme. Přesně v tu chvíli se mi v oku objevila nostalgická slza, protože svezení je to víc než pěkné, a navíc s tím správným formulovým zvukem. Co se ovládání týče, ovládají se hezky a opravdu je radost s nimi jezdit. Při zmínce o výzvách se sluší říct, že je možné si je užít i s novými vozy, jelikož každý týden na nás čeká nějaký okamžik z právě probíhající sezóny, v němuž bude třeba získat co nejvíce bodů, a tak obsadit přední místo na světovém žebříčku.

Multiplayer je součástí i zde, takže pokud vás lákají souboje s živými hráči, není nic snazšího. Vytvořit si můžete jak jednotlivý závod za daných podmínek nebo jenom trénink, tak i online šampionát. Matchmaking fungoval pěkně svižně a umožňuje připojení až dvaceti závodníků, což dokáže vytvořit tu správně jiskřivou atmosféru.

Přes všechny překážky jsme se dostali až ke grafickému zpracování. Hráče loňského ročníku žádné překvapení nečeká, všechno je hodně podobné jako loni a snad i ta manažerka a zbytek týmu vypadá na chlup stejně. Pro nováčky zopakuji následující. Jestli se v grafice zaměříte na zpracování tratí a monopostů, budete spokojeni nebo možná, jako já, místy dokonce unesení. Míra detailů občas až bere dech, takže na hru je radost pohledět, což ostatně dokazují okolní screeny. Bohužel animace postav a jejich vzhled už se mi tolik nelíbil, což může být pouze můj osobní nevkus. Celkově jsem však byl moc spokojen a i po grafické stránce je hra parádní.

Hlavním záporem hry je hra samotná. Od ročníku 2016 se na první pohled liší jenom hodně málo a až při podrobnějším pohledu jezdec objeví hlubší možnosti nastavení a celkové dotažení myšlenek od posledně. Dále tu máme nový herní režim výzev a herní módy spojené se staršími formulemi. Další věci jsou už spíše kosmetické a na vlastní hratelnost nemají moc velký vliv.