Xboxweb.cz

Jelikož je Fable II jedna z nejočekávanějších her podzimu, rozhodli jsme se jí věnovat trošku víc než je zvykem. Díky tomu si v pokračování můžete přečíst hned dva názory na hru, jeden pochází od eromara a ten druhý pro vás sepsal Acro. Takže dost řečí a pusťme se do toho…

Recenze od eromar cz

Po dlouhém čekání přichází hra, která vás pohltí, hra, která bude reagovat na každé vaše rozhodnutí, hra, ve které poznáte své druhé já… přichází Fable II.

Během čekání na druhý díl prvního akčního Xbox RPG uběhlo několik let, avšak ve světě Albionu jich uběhlo rovnou 500. Za toho půl století byly zapomenuty hrdinské činy, byla zapomenuta magie a zapomenuti byli i ti, jež nosili hrdinskou krev. Avšak hrdinové nezmizeli kvůli tomu, že by snad nebylo co potírat, zlo tu vždy bylo, je a bude. Tím aktuálním zlem se pomalu, ale jistě stává lord Lucien, kterého v životě zasáhlo několik krutých ran. Hned na začátku vám ještě s výčitky svědomí zabije sestru, vy s kapkou štěstí vyváznete živý. Polomrtvého vás najde věštkyně Tereza, která ve vás vycítí hrdinskou krev, vezme si vás pod patronát a dobrodružství může začít!

Příběh může začít
Ve hře se tedy dostanete do kůže hrdiny/hrdinky respektive vašeho herního já, které za celou hru neřekne ani slovo, aby jste se do postavy mohli vžít co nejvíce. Začínáte jako malý sirotek doprovázený starší sestrou a již v této fázi poznáte o čem Fable II je a sice o rozhodování. První morální dilema vám hra podá v podobě rozhodnutí, zda si vydělat zlaté tím, že pomůžete skladníkovi vyčistit sklad od brouků nebo že mu rozmlátíte všechno zboží na popud ošuntělého podivína, který vám za vykonaný úkol slibuje stejnou částku jako skladník. Dvě možnosti, stejná odměna a to nejlepší, obě cesty stejně zábavné a právě v tom je sílá Fable II. Ať už si vyberete cestu reka s těmi nejsvětlejšími úmysly nebo ďábelského zabijáka, budete se stejně bavit.

Samozřejmě musíte počítat s následky svých činu a to jak na okolní svět, tak na vás samotné. Těm zlým vyrostou hrozivé rohy, zbledne kůže a oči se stanou chladně prázdnými. Hodným se naopak oči rozzáří dobrotou a aby bylo úplně jasné jaká svátost ve vás tkví, ponesete svatozář. Samozřejmě, že vesničanům bude víc vyhovovat vzhled druhý, ale není velký problém získat si je na svou stranu i jako záporný hrdina.

K přesvědčování okolních NPC vám budou sloužit soubory gest, ze začátku s menším výběrem avšak postupem hrou, čtením vzdělávacích knížek, či některými extrémními činny jich získáte mnohem, mnohem víc . Pomocí těchto gest si tak budete zajišťovat např. slevy a opět jsou tu dvě možnosti. Vydíráním a vyhrožováním získáte slevu, protože se vás bude kupec bát, v opačném případě vás bude mít kupec v oblibě a dostanete taky slevu. V každém případě platí, že čím víc se vás dotyčný bojí nebo čím víc vás má rád, tím větší je sleva. Gesty lze také bavit a to například hraním na loutnu či tancováním. Jakmile u nějaké osoby dosáhnete dostatečně vysokého stupně oblíbenosti dá vám dárek nebo se do vás zamiluje. Při multiplayeru je také možnost zkombinovat gesta se spoluhráčem a zvýšit tak jejich účinnost, to stejné jde provádět i se psem, avšak toho to musíte naučit.

Fable II je taková hra pro dospělé, ale se značnou špetkou humoru a satiry. Můžete v ní provozovat sex, to buď s prostitutkou nebo s manželkou. Při něm je dobré mít vždy po ruce kondom, ať už kvůli prevenci před nemocemi nebo kvůli možnému otěhotnění. To by byl příklad dospělosti hry a teď příklad humoru, který se ve hře vyskytuje. Já osobně jsem se nejvíc pobavil při první návštěvě Chrámu stínu, kde mi bylo řečeno „Ve středu zabíjíme panny, ve čtvrtek pijeme jejich krev a v pátek hrajeme poker“.

Pes, nejlepší přítel člověka
Jak už asi každý ví jako hrdina si budete užívat společnosti psa, tento živočišný druh se už v Albionu téměř nevyskytuje, a tak se bude nad vaším chlupáčem každý rozplývat a často vám s jeho pomocí půjde mnohem rychleji přesvědčit NPC. Celkově je pes velice užitečný kamarád, pomáhá vám hledat zakopané předměty a schované truhly s poklady. Také vás dokáže upozornit na hrozící nebezpečí a jelikož platí přísloví „Jaký pán, takový pes“ bude vždy při vás a jeho vzhled se bude měnit spolu s tím vaším.

Samozřejmě, že čtyřnohý kamarád se také vyvíjí, proto nebude problém naučit ho novým kouskům – opět pomocí knih, vylepšit jeho bojové schopnosti nebo zbystřit jeho smysly k lepšímu vyhledávání pokladů. A aby byl váš vztah ještě užší, pomocí obojku ho můžete pojmenovat jakkoliv jen budete chtít (obdobně jde dávat přezdívky všem NPC v herním světě, samozřejmě bez dávání obojku)

Pohádkové dobrodružství
Na Albionu je skvělé, jak je rozlehlý a jakou poskytuje volnost. Mapa je sice rozdělena do několika velkých segmentů, které se postupem hrou odhalují, a tak se nedočkáte doslovně otevřeného světa, jak tomu bylo v Oblivionu , ale také se nedočkáte hluchých míst, kde by nebylo co dělat. Za prvé je tu hlavní příběhová linie. Ta je v podstatě neoriginální, ale díky své promyšlenosti a detailnosti vás doslova pohltí. Bohužel není moc dlouhá, ale to ničemu nevadí. Mimo hlavní linii a i po ní je pořád co dělat. Svět obsahuje spoustu tajemství jako skryté poklady, záhadné chrliče nebo ostrovy plné zlata po legendárních pirátech. Také je tu mnoho organizací, které hledají nové rekruty, samozřejmě také vesničané potřebují často s něčím pomoct a nakonec je také možnost nechat se zaměstnat. Na výběr je spousta povolání, mně osobně se zdála nejzábavnější kovářská práce a hned po ní ta u výčepu. Pro lenochy je tu hazard, ten probíhá v již známých Pub Games o kterých se víc dozvíte v recenzi. To co jsem zde vypsal je jen zlomek toho, co lze provádět a opět platí to, že téměř každý úkol má dvě řešení – temné a světlé…

Nejen šaty dělají člověka
To, jak budete působit na lidi okolo sebe má několik faktorů, za prvé již několikrát zmíněný prvek dobro vs. zlo, ale také rozhoduje to, jak se oblékáte nebo jak vypadáte. Když budete jíst nezdravě, ztloustnete a tloušťka se v Albionu nenosí. Ke zkrášlení vizáže můžete zajít například k holiči, který vám může zastřihnout knír nebo vlasy. Na výběr je několik modelů a každý má jiný stupeň přitažlivosti, který je obvykle dán cenou. To samé platí u oděvů (ty mohou přidávat také na agresivitě, dobru, homosexualitě nebo zlu). Vylepšit si jednotlivé vzhledové atributy jde také pomocí tetování nebo make-upu.

Vedle těchto estetických úprav stojí také jizvy získané v bojích. Jelikož je váš hrdina prakticky nesmrtelný, při každém „zabití“ (respektive omráčení) bude obdarován novou jizvou. Tomu lze v boji předcházet včasným vypitím lektvaru nebo konzumací jídla (po tom však ztloustnete). Mimo boj lze ztracené zdraví nabrat odpočinkem v posteli. Jizvy mají logicky špatný vliv na váš vzhled, ale jsou zatraceně cool! 🙂

Do střehu!
Soubojový systém je velice zábavný a propracovaný. Jak už bylo několikrát řečeno k jeho ovládnutí stačí 3 tlačítka, B pro kouzla, A pro boj na blízko a Y pro boj na dálku, pro bližší představu jak souboje probíhají uvedu příkladem hru Assasin’s Creed. Mimo sečných zbraní se ve Fable II nabízí také ty střelné a nesmím opomenout magii, která je nedílnou součástí všech bojů. Zkušenosti získáváte formou bublinek padajících z mrtvých nepřátel. Tyto bublinky si musíte prvně posbírat a dle barvy bublinky se vám přidají body do jednotlivých typů zkušeností, za které se vám otevírá možnost vylepšování různých schopností a kouzel. Co docela zamrzí je fakt, že nejde obírat padlé nepřátele, nevím proč tuto možnost vývojáři do hry nezakomponovali, ale mně osobně dost chybí.

Kapitalismus v praxi
Jako v každém světe, tak i v Albionu jsou důležité peníze a jak je známo… každý má svoji cenu. Proto není problém koupit si téměř cokoliv, chcete síť stánkových prodejen, není problém, chcete kamenné prodejny, není problém, chcete jeskyně, není problém, chcete hrad…jestli na něj máte, je váš! K tomu všemu si každou nemovitost můžete zařídit podle svého, koupit si do ní nový nábytek nebo z ní udělat muzeum trofejí. Ovšem já razím heslo „Nech peníze, aby vydělávaly za tebe“ a tak jsem skoupil několik nemovitostí. Ty jsem pronajal a každých pět minut mi na účet dorazí pěkná suma zlatých, i když tohle je možná jedna z malých mušek, tedy až příliš snadná cesta k bohatství.

S budovami lze později různě manipulovat pomocí jejich štítku, po otevření štítku na vás vyskočí menu, kde můžete navolit například to, jestli chcete (jako v mém případě) dům pronajat nebo se chcete nastěhovat atd…

Vedle peněz je důležitá i reputace, tedy váš věhlas ve světě. Čím větší je, tím víc se vás lidé bojí nebo naopak více oslavují. Body do reputace lze, získat různě. Především plněním úkolů, ukazováním trofejí, objevováním podstavců, na které následné necháte přidělat svoji sochu, ale také zaplacením bardovi, který na vás složí ódu, aby ji potom mohl prezentovat po celém Albionu.

Hezky česky
Ještě větším lákadlem pro všechny české hráče se Fable II stává díky kvalitní české lokalizaci. Ta zahrnuje počeštění všech textů ve hře. Navíc byla přeložena i jména, což přidává na pohádkovém dojmu a bravurně zvládnutý je i překlad humoru z angličtiny do češtiny.

Slušivý kabátek
Audiovizuální zpracování hry si téměř celou dobu drží vysokou laťku, grafika, kterou hra disponuje, nemusí sednout každému, ale mě naprosto uchvátila. Ranní paprsky deroucí se korunami stromů, jsou až pohádkově krásné. Co už však tolik krásné není je nestabilní framerate, který zážitek ze hry narušuje nepříjemným trháním obrazu. Ale nebojte se, že by se hra sekala neustále, problém se vyskytuje zejména při boji s mnoha nepřáteli, při interakci s více NPC nebo při projíždění položek v menu.

Dabing postav je až na několik chybiček na velmi vysoké úrovní, možná hudební doprovod začne časem lézt na nervy (stejně jak tomu bylo u Pub Games), ale to se dá pochopit u hry, kterou by jsme s menší nadsázkou mohli označit za nekonečnou.

Ve dvou se to lépe táhne
Fable II disponuje i co-op multiplayerem pro dva hráče, ten byl v době recenzování nepřístupný. Avšak i přesto se domnívám, že bude mít velký úspěch. Hra více hráčů by měla být v době uvedení samotné hry na trh přístupná.

Recenze od Acro Czech

Popravdě řečeno, tuhle recenzi začínám psát již počtvrté a stále nevím, jak vytvořit úvod takovým způsobem, který by se více než prohlášením z PR letáku podobal nezaujatému pohledu na Fable 2. Po dlouhém promýšlení jsem však došel k závěru, že nemá smysl hledat chyby na hře, která je prakticky nemá. Ano, Fable 2 je tou hrou na kterou jsme všichni tak dlouho čekali a je přesně tou hrou, kterou nám Peter Molyneux slíbil. Nádherná, plná života, plná rozhodnutí, plná možností. Pojďte se s námi alespoň na chvilku ponořit do světa pojmenovaného Albion, než sami propadnete jeho kouzlu. Nejlepší Xboxové RPG (a pro mě osobně nejlepší RPG vůbec) je tady!

Před více než 4 lety vyšla na původním Xboxu výtečná hra pojmenovaná Fable, která však trpěla jednou věcí – její autor nasliboval příliš a tehdy v jeho silách, v silách jeho týmu a nakonec i v silách Xboxového hardwaru nebylo možné udělat tak neuvěřitelně propracované RPG se živoucím, otevřeným světem, na hrdinu reagujícími lidmi a dalšími věcmi. Prostě to nešlo. I přesto si však Fable odneslo vesměs solidní známky, které se v průměru pohybovaly okolo 85%. Ocenění Fable sklízelo hlavně za nevšední přístup k soubojovému systému, kvalitní příběh a k zahození nebyla na tehdejší dobu i hezká (a hlavně stylová) grafika. Prostě a jednoduše – Molyneuxovo tvrzení, že půjde o nejlepší hru všech dob bylo poněkud nadnesené.

Ale vraťme se zpět do současnosti. Dnes, na podzim roku 2008 a po 4 letech urputného vývoje a zakomponování všech starých myšlenek, které se do původní verze zakomponovat nepodařilo, je tu pokračování. Pokračování, které zaútočí na všechny Vaše smysly svojí sílu bere z dosud nevyčerpaných možností hardwaru Xboxu 360, ale hlavně z nápadů samotného Petera Molyneuxa a jeho týmu, který ze sebe vydal to nejlepší, co šlo. Zde bych chtěl čtenáře upozornit na jeden fakt – v této recenzi se superlativy šetřit opravdu nebude.

Fable 2 se odehrává 500 let po prvním dílu, což znamená, že se Albion přece jenom změnil. Samotné zasazení nyní již nepřipomíná středověk, ale spíše koloniální éru (samotní autoři datují hru do období osvícenství, tedy 18. století), což znamená, že střelné zbraně jsou stále relativně primitivní, ale jsou podstatně rozšířenější než dříve. Samozřejmě se změnil i ráz krajiny a měst, které se změnili na opravdová města plná života – to vše na ploše 10x větší než původní Fable. Rozdílem oproti originálu je i to, že hráč má možnost při výběru charakteru zvolit ženu, nicméně si myslím, že vzhledem k malé penetraci původního Xboxu českou kotlinou mnoho z Vás první díl nehrálo a předpokládám, že je Vám úplně fuk, co je zde nového a chcete už konečně slyšet, co je na Fable 2 tak geniálního… Dobře, jdeme na to.

Co se týče příběhu, tak na rozdíl od ostatních recenzí nehodlám do světa vypouštět informace (spoilery), které se máte dozvědět až v průběhu hraní, nicméně je třeba říct, že je plný voleb. Jak tomu rozumět? Prostě a jednoduše, podle toho jak se zachováte se k Vám v budoucnu budou chovat další lidé a Vaše rozhodnutí vždy nějakým způsobem změní herní svět. Hodně napoví prolog hry, který se odehrává v období Vašeho dětství a zároveň slouží jako interaktivní tutoriál, kde se systém toho, zda se stanete dobrákem či spíše „hajzlíkem“ (či mrchou) objeví hned několikrát. Od ostatních RPG se Fable liší také v tom, že namísto vybírání odpověďi stačí vybrat příslušnou emoci – tzn., že pokud za Vámi přijde prostituka s nabídkou kvalitního sexu, můžete její nabídku přijmout jednoduchým stisknutím kontextového tlačítka na Dpadu, v tomto případě se jedná zvednutý palec. Ovšem pozor, pokud jste promiskutní jedinec, tak nezapomeňte na ochranu – pohlavní choroby jsou rozšířené i v Albionu…

Možná si říkate: „Jasně, je hezký, že ve Fable 2 jsou volby a že to má vliv na příběh, vždyť to tak v RPGčkách většinou bývá“. Co k tomu dodat? Stačí tři slova: nejen na příběh. Vaše chování ovlivňuje postoj ostatních k Vám, krajinu, či Vaše vzezření (vždyť i samotný obal Fable 2 je všeříkající…), které je závislé na několika faktorech. Stali jste se zloduchem? Máte černé zuby, temné rysy ve tváři. Jste postavou doboru? Hladká usměvavá tvář potěší každého obyvatele Albionu. Jste chudý? Názor ostatních na Vás nebude z nejlepších… Koupil jste si stánek a zvedl jste ceny? Tak tohle obyvatele taky moc nepotěší. Opil jste se, pak pořádně najedl, ztloustl a pozvracel? Nejenže si o Vás obyvatelé pomyslí své, ale tloušťka se zatraceně blbě shazuje. Můj vlastní hrdina na konci hry více než štíhlý a mladý hrdina, vypadal jako obtloustlý pan Úžasňák. Ty kila se dolů shazují zatraceně špatně, ale moje superkladná postava svým intelektem lidi tak jako tak dokázala přesvědčit, zvláště v zatraceně drahém panském ohozu. Chcete další příklad? Na hřbitově jsem potkal banditu, který mi nabídl docela slušnou částku za to, že budu unášet bezbranné sedláky, ale chvíli předtím Vám šerif nabídl (i když za trochu menší obnos), zda byste nechtěl osvobodit unesené obyvatele – respekt obyvatel zaručen. K čemu je respekt? Kromě toho, že se Vás lidé nebudou bát Vám to umožní lépe působit na ženy (a případně vstoupit do manželství – dokonce i polygamního), či obchodníci, kteří si Vás oblíbí Vám budou dávat solidní slevy na jejich zboží, což pro Vás zpočátku bude velice důležité. Už chápete, proč je tahle hra jedna z nejlepších?

Nebo snad ne? Dobře, dobře, jdeme dál a konkrétně k všudypřítomnému humoru, kterým je Fable 2 prošpikováno. Od obrazovek s načítáním, kde se zobrazují nejrůznější informace o světě, či něco „z řeči albionského občana“, přes popisy věcí, které Vaše bránice rozvibrují více než dostatečně, až k některým lehce „mimózním“ rozhovorům. Ačkoli je příběh druhého dílu dost vážný, tak těmito vtípky je hra dostatečně odlehčená a nedojde k tomu, že byste se cítili nesví z Vašich činů. K vtipným věcem ve hře patří i zpracování emocí, které jsou rozděleny do několika skupin (flirtování, drzá gesta či gesta sloužící k zadávání povelů pro psa) z nichž každá je označena nějakým piktogramem. Jejich výběr se provádí pomocí kruhového menu avšak ty nejdůležitější či aktuálně použitelné se kontextově přiřazují k jednotlivým směrům na Dpadu. Samotné použití však nespočívá v pouhém zmáčknutí tlačítka, nýbrž jeho podržením můžete gesto prodloužit. V tom okamžiku se na obrazovce objeví jakási minihra, ve které je Vaším cílem tlačítko pustit v zelené zóně, v opačném případě se gesto nepovede tak, jak by mělo, což v případě prdění není úplně nejlepší (pro Vaše kalhoty)… Kapitolou sama pro sebe jsou knížky, co takhle zpestřit si večer s bezpochyby zajímavým čtením nadepsaným „Superkuře: Meč silnější než slepice“? Viva la Fable. 🙂

Když jsme už o ovládání, nebylo by na škodu zmínit se o celkovém uživatelském rozhraní. První věcí, které si při spuštění Fable 2 všimnete je to, že hra obsahuje minimum rušivých elementů na obrazovce v podobě ukazatele zdraví, či právě používané zbraně. Ukazatel zdraví ve Fable samozřejmě nechybí, nicméně cílem autorů bylo, aby byl co nejméně vidět a vy si tak mohli naplno užívat krásy Albionu, což se povedlo. Kromě ukazatele na obrazovce ještě najdete ikonky, které ukazují jaké emoce můžete v té a té chvíli použít (viz. výše). Tak trochu překvapí i absence minimapy, které je v dnes již obvyklá, nicméně navigace je vyřešena výborně – v seznamu úkolů si jeden označíte za aktivní a poté se před Vámi na cestě vytváří zlatavá stopa, která Vás navádí přesně na cíl. Samotný boj (o kterém se podrobněji zmíním za chvilku) je maximálně zjednodušený a pokud jste hráli Assassin’s Creeda či Vikinga, jako byste byli doma. Celé máchání mečem spočívá v rytmickém mačkání tlačítka X, samotná komba pak se pak navazují podle toho, jakým směrem „míříte“ analogovou páčkou. Jednoduše řečeno, Fable 2 jako celek sedne jak zkušenému harcovníkovi, který byl odkojen na PC, tak absolutnímu začátečníkovi, který hraje jen občas.

Soubojový systém si rozhodně svůj vlastní odstavec zaslouží, jelikož jeho ač je jeho ovládání jednoduché, tak přeci jenom nespočívá v pouhopouhém sekání. Ve hře jsou přítomny 3 atributy ovlivňující Vaše schopnosti zacházení s jednotlivými zbraněmi (či kouzly) – síla, dovednost a vůle. Mimo meče, jenž závisí na vaší síle, a kladiva jsou ve Fable 2 již výše zmíněné střelné zbraně – od kuší, přes bambitky až po pořádné pušky. Existují dva způsoby jak z těchto zbraní střílet, přičemž ten první je maximálně zautomatizovaný. Střelbu obstarává tlačítko Y, při jehož zmáčknutí se hra zaměří ve směru natočení postavy a v případě, že je tam nějaký nepřítel na něj vystřelí. Takto lze střílet na blízké cíle, nicméně na ty vzdálenější je přeci jenom potřeba trochu té přesnosti a tak autoři připravili i další možnost jak střílet, která spočívá v tom, že při podržení tlačítka Y se pohled přesune za rameno Vaší postavy a čím déle ho držíte, tím přesnější bude výstřel. Pokud Y pustíte a znovu zmáčknete, dojde k výstřelu, ale pohled stále zůstane za ramenem postavy. Poslední a pro mnoho z Vás jistě nejzajímavější jsou kouzla, kterých je přítomno relativně dost, nicméně zpočátku jsou dosti slabé. Za všechny jmenujme kouzlo Vír, které zvedne nepřátele do vzduchu a odmrští je v dál.

Důležitou součástí hry jsou i dovednosti pro jednotlivé typy boje, jejichž získání vyžaduje určitý počet bodů síly, vůle či dovednosti. Tyto body získáte z každé zabité příšery a jejich podíl závisí na tom, jakou zbraní jste ji udolali. Když jste do ní pouze sekali vypadnou kuličky barvy modré, nicméně aby byla hra vybalancovaná, tak autoři přidali ještě jednu barvu kuliček – univerzální zelenou, kterou můžete vylepšovat jakkoukoli schopnost bez ohledu na to, že nemáte dostatek k bodů k vůli. Dá se říct, že pokud jste zapřísáhlý bojovník s mečem, neznamená to, že si neužijete magie kvůli tomu, že v průběhu hzry nezískáte ani jeden bod patřící k vůli, což je rozhodně příjemné. Sbírání těchto kuliček (mimochodem velmi podobné Crackdownu) není automatické a vy je musíte přitáhnout stisknutím RT.

Tak co říkáte, stačí? Že ne? Když ne, tak se pojďme podívat na jeden z nejlepších nápadů, který se podařilo geniálně zpracovat a tím samozřejmě nemůže být nikdo jiný, než Váš čtyřnohý společník. Ano, pes, který kolem Vás běhá, který Vám pomáhá v boji a který hlavně hledá poklady zahrabané v zemi. Jakmile něco ucítí, začně štěkat a dovede Vás k místu, kde lopatou vykopete nejrůznější poklady – od kondomu až po pytlík zlaťáků. Pomocí knížek můžete psa naučit novým kouskům, které vyústí v to, že lépe hledá poklady, nebo třeba v to, že se naučí panáčkovat. Ve volných chvílích mu můžete házet míček, či ošetřit jeho zranění. Hlavně před ním nesmíte prdět – to si potom čumák zakrývá packou…

Mnou zatím tak trochu opomíjenou stránkou je obstarávání financí – světe div se, ale za plnění úkolů kromě respektu obyvatel obvykle nedostáváte peníze a to, co vyčmuchá pes nestači ani na jídlo pro něj, natož aby jste si koupili pořádnou výbavu. Co teď? To je jasné, jde se pracovat. V městech a na vesnicích naleznete místa, kde můžete vydělat peníze kováním mečů, štípáním polének, či čepováním tupláků bezedným pijákům, přičemž všechny tyto aktivity jsou zpracované jednoduchou minihrou, která spočívá v mačkání jednoho tlačítka. Nicméně tvrdá manuální práce není jediný způsob, jak vydělat peníze. Chtěli jste být obchodníkem s realitami? Tak to se ve Fable 2 budete cítit jako doma, jelikož prakticky každá budova se dá zakoupit a pronajmout z čehož Vám plyne často slušný denní příjem a spolu s narůstajícím počtem nemovitostí i ekonomický vliv na obyvatelsko. Co takhle skoupit všechny krámky a pořádně osolit ceny? Potěší to obyvatele? Odpověď najdete ve Fable 2.

Slibovanou součástí hry byl i vývoj samotného světa. V rámci příběhové linie se dostanete na 10 let mimo Albion, a když se poté vrátíte mnoho míst vypadá zcela jinak (vy jste také viditelně starší), z polorozpadlých vesniček se zásluhou Vaší investice v minulosti stalo prosperující centrum, při procházce okolo Kamenného jezera narazíte na vedlejší rybníček, který vyschl a tak dále. Zní to fantasticky? Ono to taky fantastické je. Poslední věcí, která byla zmiňováná již dlouho dopředu je kooperace, která je, světe div se, hratelná i na jedné konzoli! To znamená, že Vaší manželce, bratrovi, sestře, či synovi nebo dceři stačí do ruky vrazit ovladač, máčknutím tlačítka START se do hry připojit a užít si tak příběh ve dvou. Co trochu zamrzí je fakt, že online kooperace po Xbox Live měla být hratelná až ve 4 lidech a to se (prozatím) nekoná. V úterý vyšel patch, který však umožňuje hrát online pouze ve dvou lidech a zcela nepochopitelně tam není zakomponovaná volnost pohybu (což je pochopitelné při hraní na jedné konzoli, ale ne přes internet).

Pojďme si to shrnout – precizní, stylová grafika, geniální a napínavý příběh, pes, možnost volby, blbnutí s vesničany, práce na baru, tuny vtipů, jednoduché ovládání, vynikající systém vylepšování dovedností, lokální kooperace a bezchybná čeština = jedno z nejlepších RPG všech dob. Jen škoda té online kooperace, která se dle mého názoru dočká dalšího patche. Ta jediná hru dělí od hodnocení 100%, takto dostává „pouhých“ 95%. Neexistuje jediný důvod proč mít Xbox 360 a nemít Fable 2, a právě tato hra je důvodem, proč si tuto konzoli koupit.

Zbývá než se zeptat na jediné. Kým se stanete vy?