Xboxweb.cz

O herní sérii Gears of War toho bylo napsáno již spoustu, tři díly jsou legendami mezi hrami exkluzivními pro Xbox 360, po internetu koluje spousta videí, návodů, fanouškovských webů, zakládají se klany. autorem recenze je CZFreeboy

O herní sérii Gears of War toho bylo napsáno již spoustu, tři díly jsou legendami mezi hrami exkluzivními pro Xbox 360, po internetu koluje spousta videí, návodů, fanouškovských webů, zakládají se klany.

Proto když bylo oznámeno, že má na světlo světa přijít další díl z této série, i když nyní spíše pod taktovkou studia People Can Fly, asi každého napadla otázka „o čem to bude“. Když prakticky v posledním díle byla série zakončena. Dle všeho, to bylo ale zakončení série spíše pro studio Epic, které je nyní při vývoji pouze jakýmsi dohledem nad osudem Gears of War.

A jak že to dopadlo? Pokusím se na tuto novou hru podívat z pohledu hráče, který má za sebou všechny předchozí díly u kterých strávil několik dní plných zábavy…

Staří známí…
Příběh jak asi všichni již víme, se odehrává na počátku války s Locusty, takže chronologicky před prvním dílem. Ale není to úplný začátek. Neočekávejte, že uvidíte jak první Locusti vylézají ze svých děr. Hra nás poměrně rychle nasměruje do děje, který se bude několik dalších hodin odehrávat na vašich televizích a monitorech. A ten začíná při pohledu na hlavní postavy nové jednotky svěřené pod Vaše ovladače. A to o jednotku Kilo, které velí a teď pozor… Baird, poručík Baird. Tomuhle nezodpovědnému drzému chlapovi z předchozích dílů někdo svěřil jednotku? Pod jeho velením je starý známý Cole a dvě nové postavy Sofia Hendrik a Garron Paduk. A o tom, že jeho postupy jsou svérázné jako vždycky, svědčí to, že se Vám jednotka představí hned s pouty na rukou. A je předvedena před válečný soud. Příběh jako takový se odehrává jako střípky vzpomínek jednotlivých postav, za které si v těchto šesti částech zahrajete.

Jednotka je vyslána na pomoc konvoji do Old Town ve městě Halvo Bay, když dorazí na místo, zjistí, že z konvoje toho opravdu moc nezbylo. Pokračují na rozkaz plukovníka Loomise k Muzeu vojenské slávy, aby cestou narazili na hlavního záporáka tohoto dílu. Obávaného locustího generála Karna.

Po uvážení jejich možností proti přesile vedené právě tímto generálem navrhne Sofia, aby použili zbraň hromadného ničení zvanou Lightmass missile. Jenže je tu háček, k použití téhle rakety nemají oprávnění ani rozkazy…

Nabít a pal…
Herní mechanizmy zůstali pochopitelně stejné jako u předchozích dílů. Stále se jedná o ukrývání za překážkami, přebíhání do krytu. Úskoky na poslední chvíli. Zlepšila se dle mého možnost seskočit z vyššího místa. Ovládání doznalo několika změn, co se tlačítek týče. Vypadla úplně možnost přes kříž ovládaného inventáře zbraní. Takže primární a sekundární zbraň vyměníte pouze stisknutím Y, granáty jsou napevno na tlačítku LB. V první chvíli jsem s tím trošku bojoval, ale je zde patrná snaha o celkové zrychlení hry. Dobře hozený granát se na protivníka „přilepí“ sám, není potřeba zvolit granát, běžet a pomocí B na protivníka nalepit. V arzenálu je i několik nových zbraní. Jako třeba opakovací sniperovka Markza a její locustí verze bez optiky Breechshot. Kuš Tripwire, vhodná pokud očekáváte útok nepřátel. Díky ní na dlouhou vzdálenost „umístíte“ výbušné zařízení, které po aktivaci pohybem zmenší výbuchem počet nepřátel ve vlně, která se na vás valí. Mezi granáty je nově Beacon granát, označující nepřátele v jeho dosahu. Stim-gas granát zase uzdraví na kolena sražené spolubojovníky. Po krátkém čase Vám ani nepřijde, že by bylo v ovládání nebo v arzenálu něco jinak. Všechno do sebe tak nějak zapadá.

A jakže se to hraje…
Příběhová stránka si jistě najde své zastánce. Ano je to střílečka a je to hlavně o střílení, ale náznaky příběhu, který by vás mohl zajímat, se zde také najdou. Mě osobně, ale od příběhu odvádí po každé části, někdy 5ti někdy 20ti minutové, zhodnocení mise. Totiž aby to bylo pochopeno, za každé zabití, popravu, frčku, kooperativní spolupráci získáte bodové ohodnocení viditelné v levém rohu herního prostředí. Maximální možné ohodnocení na konci části jsou tři hvězdy, což je možné poté porovnat s přáteli ve friend listu. Nebo v kooperaci se spoluhráčem se ihned pošťuchovat kdo zabil více nepřátel, kdo byl delší dobu v krytu nebo kdo ustřelil více hlav. Obtížnost je možné ještě přímo ve hře zvednout pomocí tzv. Declassified Missions. Logo Gears najdete na začátku každé části mise a po přijmutí této „odtajněné mise“ je nutné projít tento úsek například pouze s pistolí Boltok nebo zvládnout úsek do určitého času. Splnění takovéto výzvy je výrazně nápomocno splnění mise na plný počet hvězd. Myšlenka sice pěkná a na jednu stranu hráče k lepšímu výkonu povzbuzující. Osobně bych ale uvítal možnost zvolit, zda budu každou chvíli přerušován tímto výčtem nebo zda si budu moci příběh projít v klidu a bez zbytečného přerušování.

Hru jsem prošel na obtížnost Vysoká, ale nepřátelé mě příliš neprověřili. Přijde mi, že toho vydrží opravdu málo. Např. na Butchera v minulých dílech padli dva zásobníky a ještě jste se museli snažit střílet mu do hlavy, nyní není problém skolit ho na jeden zásobník a ještě s jedním okem zavřeným. I tady mě tedy napadá, zda je toto schválně kvůli zrychlení hry. Hlavní záporák ve mě příliš „strachu“ nevzbudil a jeho konec byl na poměry hlavních bossů z minulých dílů poměrně rychlý. Možná je to tím, že se umělou inteligencí ovládaní spolubojovníci více trefovali, anebo prostě vývojáři nechtěli, aby vás přepadla beznaděj ze zdlouhavé přestřelky jako v díle s číslovkou 3. Každopádně sice jsem si řekl „tak to bylo docela rychlé“, ale příjemně mě poté překvapilo „rozšíření“ v podobě další části kampaně, které se zpřístupní po získání 40ti hvězd, s názvem Aftermath (Následky). Které Bairda a Colea, přenese na konec válek se sarančaty a to do času předtím než se vydají lodí na pomoc Marcusovi na Azuru ve třetím díle. Tahle „skrytá“ část je dle mého pohledu na věc dílem lidí se studia Epic, protože se hraje „po staru“. Takže žádné hodnocení, statistiky apod. Dohraje bojová hudba a jde se dál. Není to žádné kratičké rozšíření, chvilku času při tom strávíte. A já jsem při tom hodně srovnával. Co se dělo v kampani Judgment a co v rozšíření Aftermath, a nevím, zda to bylo pouze nostalgií z předchozích dílů nebo opravdu viditelným zpracováním po hratelné stránce věci, ale rozšíření mi přišlo více hráče vtahující do děje než celá kampaň Judgment. Což je ale ve výsledku trošku smutným koncem.

Multiplayer a další herní módy…
Ano je to tak jedna část hráčů si kupuje hru kvůli singleplayeru a jiní jenom a jenom pouze pro multiplayer a další to mají tak nějak vyváženo mezi obojí. Já jsem asi vyznavačem toho posledního stylu. Multiplayer nehraji dříve než po dohrání kampaně.

Po stránce utkávání hráčů online mi přišel vždy Gears of War skvělý. Bylo to něco jiného oproti ostatním střílečkám. Na páteční dýchánky u MP prvního dílu asi nikdy nezapomenu. Ale s nelibostí musím asi říci, že toto se s novým dílem opakovat nebude. Zrychlení v singleplayeru má jasný důvod. Připravit hráče na rychlou vřavu do online klání. Napadá mě otázka… proč se Gears of War chce opičit podle ostatní her. Měl svůj vlastní styl multiplayeru a po spuštění módu Overrun mi přišlo, že o tuto unikátnost přišel. Mně se moc nezamlouvá rozdělení do tříd. Kdy má každá přidělenu výzbroj a výstroj. Dříve mohl být každý vším. Sniperem, zdravotníkem, vojákem…

No po utření slz Vám povím více o jednotlivých módech. Takže tím prvním je mód Overrun. Což je jakýsi mix Hordy a Beast. Jedna strana za COG brání uzavřený vstup do díry Locustů, druhá strana hraje za Locusty, od Tickera až po Corpsera. COG má možnost vybrat si mezi právě 4 třídami. Engineerem, Medicem, Scoutem a Soldierem. Ze strany Locustů je 8 tříd a možnost jednu si vybrat závisí na stavu vašich bodů, za které je možné zvolenou jednotku zakoupit. Jeden zápas je poměrně delší záležitost k bránění/zničení jsou 3 vstupy do děr a jeden generátor. Po vítězství jedné ze stran se role na té samé mapě obrací.

Režim Free for all znamená všichni proti všem, zde je již možno vybrat si postavu Vám blízkou, vyzbrojit jí a vystrojit jak je libo a nandat to všem ostatním. Nemáte žádného spojence, kulka si Vás může najít z kterékoliv strany.

Domination je o zabírání třech prstenců rozmístěných na mapě. Jakmile je kruh zabrán jedním týmem, počítají se body. Který tým jako první dosáhne 250 bodů, vyhrál. Po zabití následuje respawn.

Team Deathmatch je posledním módem, který byl dostupný hned po koupi hry. Jedná se o klasický deathmatch dvou týmů. Za každé zabití je jeden bod. Tým, který dosáhne první 50 bodů, vyhrál.

Nyní ještě k módům přibyl volně stažitelný mód Poprava, kdy proti sobě soupeří dva týmy a zabití je možné pouze headshotem nebo popravu nepřítele po sražení na kolena.

Snažení hráčů je ohodnoceno jak body zkušeností, tak i frčkami, medailemi a v neposlední řadě i možností změnit vzhled jak vašich zbraní tak, vzhled Vaší postavy. Tzv skiny je možné i zakoupit nebo získat při hraní kampaně nebo za počty zabití, za které potom obdržíte truhlu, v níž je odměna skryta.

Jako náhrada Hordy vypadá režim Survival, ale pouze vzdáleně. Je to vlastně upravený mód Overrun, rozdíl je pouze v tom, že Locusty ovládá umělá inteligence. A Vám se ukazuje síla nebo respektive zbytek nepřátel v dané vlně. K dokonalosti Hordy tomu ale něco chybí.

Pro oko a ucho…
Oproti předchozím dílům je to zase o něco barevnější a líbivé. Grafický háv není v zásadě nějak markantně předělán. A třeba pohled na hořící strom a jím vrhané stíny, viditelný hned v úvodu hry se mi moc líbil. Moc mě nenapadá, kam by se stránka vzhledu mohla ještě rozvíjet. Mně se to takhle líbí.

Ani ve zvukové stránce není žádná změna, řekl bych, že bylo snad použito to samé co ve třetím díle, ale to není na škodu. Ke hře Gears of War patří zvuky Gears of War ani tady asi není co nového vymýšlet.

Můžete také sledovat video-recenzi od Xko TV: