Xboxweb.cz

Vesmír a jeho nekonečnost vždycky probouzel fantazie o tom, zda jsme opravdu jedinou planetou, na které je život. Skutečný svět nám zatím jasnou odpověď nedal, ale v tom herním máme jasno. Kolonizace cizích planet je zábava, všude je spousta méně či více přátelských stvoření a hlavně, co si člověk neudělá, to nemá. Navíc se pojetí vesmírného dobrodružství dá uchopit jak velice seriózně (až maniakálně – tímto mrkám směrem k sérii Elite), tak hodně vtipně a vesele. Výběr tak záleží na chuti každého virtuálního dobrodruha.

Journey to the Savage Planet se řadí mezi veselejší a podstatně přístupnější tituly než třeba No Man Sky, či zmíněný Elite a oproti nim se dokonce dá dohrát, což je asi její největší výhoda. Hrozně moc mě na hře také baví, že sama sebe nebere úplně vážně, a i ten nejděsivější boss je svým způsobem roztomilý. Co na tom, že začátek našeho dobrodružství je více než klasický, protože naše loď havaruje na neznámé planetě. Naším úkolem bude poskládat loď dohromady, doplnit palivo a při tom všem prozkoumávat nová místa, místní faunu, flóru a také civilizaci, jejíž objekty při našem putování potkáváme.

Probuzení v naší kajutě je sice ještě vážné, ale první pohled na našeho bláznivého průvodce dává tušit, že práce pro čtvrtou nejlepší vesmírnou společnost má svá specifika. Předně tady máme multifunkční plechovky Grob, což je něco mezi jídlem, pojivem a kdo ví, čím ještě. Do našeho starého počítače nám stále chodí emaily ze země a do toho se postupně přidávají videa s reklamami na velice zajímavé produkty. Nad některými výrobky jsem se opravdu bavil a třeba kapesník na čistění myšlenek nebo horká erotická linka s čímsi připomínajícím želé jsou opravdu podařené.

To nejdůležitější se však odehrává venku, na cizí planetě, takže vzhůru za poznáním. Náš scanner odhalí a popíše, cože se kolem nachází a je mu jedno, zda jsou to rostliny nebo zvířata. Některé rostliny jsou vhodné k léčení a doplnění našeho ukazatele zdraví, jiné jsou trochu více agresivní a zdraví dokáží brát. Stejné přirovnání platí i pro místní obyvatele, kteří jsou však ve většině případů přátelští, pokud je tedy nenaštveme, ale najdou se i čistě agresivní druhy, které po vás půjdou na každém našem kroku. Až se mi vzhledově zdálo, že se při navrhování nepřátel někdo nechal inspirovat pokémony.

K boji, když už na něj dojde, můžeme využít naši příruční pistoli s neomezeným množstvím munice, ale s omezenou kapacitou zásobníku pro ni, v jedné ruce a pestrou škálou plechovek a nejrůznějších přírodních látek v ruce druhé. Jejich kombinací budeme lákat nepřátele, odstraňovat překážky nebo stavět pomocníky pro další postup. Mimo chození budeme hodně času skákat nebo lézt, abychom se dostali po vzoru olympijského hesla dál a výš. Journey je ideálním příkladem mixu všech možných žánrů (RPG, FPS, plošinovky), který vytvořil velice chutný koktejl.

Průzkum a sběr jsou tím hlavním, co se herní náplně týče, jelikož právě a jedině tak budeme moci získávat suroviny nezbytné pro vylepšování našeho obleku a sebe sama. Výhodou oproti jiným objevitelským hrám je, že zdejší hra vás v rámci hlavních, vedlejších a vědeckých úkolů vede dál, takže si svůj příběh neutváříme jenom sami, ale jsme jím vedeni. Tady se dostáváme k drobnému nedostatku, jelikož ne všechny hlavní mise na sebe navazují a někdy je potřeba k pokračování hlavní linky splnit vedlejší úkol. Bohužel z příručky není vždy úplně jasné, jaký úkol je potřeba plnit a občas tak jde člověk do nějaké mise naslepo a doufá, že ho posune dál.

Některé místní příšery dají při soubojích docela zabrat, zejména bossové, ale většinu jich sfouknete jako svíčku. Parádní je variabilita nepřátel, protože na každého platí nějaká jiná finta nebo kombinace několika věcí. Jejich paleta ale už tak široká není, byť každá nová část planety se snaží nabídnout nějakého zajímavého a většinou dost roztomilého nebo vtipného obyvatele. Někdy dokonce pro postup hrou musíme tyto roztomilé tvory obětovat, aby se jiná příšera nažrala a otevřela nám dveře dál.

Zmíněné souboje s bossy jsou poměrně solidní výzvou a čím dál budeme, tím více se u jejich zdolání člověk zapotí. Herní doba se pak v závislosti na našich touhách po objevování a plnění vedlejších úkolů může klidně pohybovat u hodnoty 15 hodin a déle, což při pořizovací ceně hry dává hodně solidní poměr cena výkon. Výjimkou je případ, kdy hodláte hrát v kooperaci.

Možnost přizvat dalšího hráče, abychom na objevování herního světa nebyli sami, je fajn. Hra s tím počítá po stránce sdílení inventáře, interakce a animací postav, ale už tak trochu méně při soubojích. Tam, kde se člověk sám u bosse trápí nějaký čas, ve dvou danou část projede o poznání snáze, jelikož počty nepřátel se v závislosti na počtu hráčů nemění. Stejně tak mohli vývojáři věnovat více péče skákacím částem, kterých je ve hře požehnaně, ale když je dva hráči plní a jsou těsně za sebou, velice často se dostanou na místo, kam můžeme v jeden okamžik jenom jeden a druhý nemilosrdně padá do propasti.

Po smrti přichází znovuzrození v komoře na lodi, ovšem bez sesbíraných surovin, jež zůstávají na místě naší smrti, ale je možné si pro ně dojít. Jednotlivé části planety budeme procházet sem a tam, takže velice rádi využijeme možnosti teleportů. Ty je však třeba objevit a aktivovat nebo je nejdříve vyčistit od nepřátelské přesily a až poté aktivovat. Systém to není rozhodně špatný a motivuje hráče při soubojích přemýšlet, aby se k němu nemusel zase kus vracet. Za sebe bych však spíše ocenil klasický systém checkpointů, tím spíš, když některé úkoly nás jako trubky honí po dané lokaci sem a tam bez nějakého většího smyslu, což je ve výsledku zdlouhavé a otravné.

Co se technické části kooperace týče, všechno krásně funguje, a to jak připojování, tak následné hraní a chybek jsme moc nepotkali. Grafický kabátek hry je pěkný a přesně pasuje do odlehčeného a trochu bláznivého stylu. Hra však neběží ve 4K a nenabízí ani podporu HDR, nicméně i na 4K televizi vypadala moc pěkně. O tom víc mne však zarazilo, jak na hru místy reagoval můj Xbox One X, který při některých scénách hučel jak při hraní Red Dead Redemption 2, což je hra graficky někde jinde. V jednom případě dokonce došlo k takovému přehřívání, až se musela konzole vypnout, ale to byl opravdu jenom jeden jediný případ.