
Recenze: Mortal Kombat X pro Xbox One
Jestli se někdy bude v dějepise na školách učit o počátcích herního průmyslu, určitě o hodinách zazní jméno Mortal Kombat, hra, která podpořila rozvoj herních automatů při úpadku v devadesátých letech, hra, která v hernách zapříčiňovala konflikty a naučila mladé, co je znamená brutalita ve hrách, hra, coby masivní spojnice mezi dvěma kamarády a značka, která přežila dvě desetiletí a dnes se může pyšnit už desátým dílem hlavní série. Tam kde pro východ je modlou všech bojovek Street Fighter, tam na západě ještě dnes mastí první díl Mortal Kombat.

I přes tři a dvaceti leté stáří značky nás pořád baví a neustále má co nabídnout a zaujmout nejen veterány žánru, ale dnes už i mladší, značkou nepolíbené hráče naučit, co to v herním průmyslu znamená být naštvaný na protihráče. Desátý Mortal Kombat totiž snad poprvé má naběhnuto k tomu, aby přilákal naprosté nováčky, a nejenže si zde každý může perfektně navolit obtížnost a vytrénovat své palce na tréninkovém módu, ale i projít si příběhový mód, jenž má oproti devátému dílu šmrnc střižený snad Hollywoodskými kanci. Je však laciný a bude brát snad jen hráče, co příběh okolo původní trilogie neznají nebo snad chtějí poznat znovu a lépe. Nicméně jde o perfektní rozcvičku a to nejlepší seznámení se všemi postavami ve hře. Navíc teprve až po dohrání Story módu se vám odemkne poslední postava (pokud nebereme v potaz DLC) – Shinnok.
Obtížnost se nám vrátila ke starým dobrým kořenům a nutno říci, že NetherRealm Studios o značku starají s nevídanou pečlivostí a s ohledem na minulost, a proto bez hrdosti veřejně přiznáme, že jsme absolutně nebyli schopni hrát například takový Story mód ani na obtížnost normal. Teprve na Very easy, jsme se výrazně v příběhu posunuli, ale pro pocit trapnosti jsme si ho zvedli alespoň na to Easy, abyste nás něměli za másla. Přesto nám občas někteří protivníci dali občas zabrat, a tak jsme je díky omezené možnosti přeskočení přeskočili. Tokeny na přeskakování nepřátel, ať už ve Story módu, v klasické postupové věži, která se vrátila ve velkém stylu, jelikož jsou teď čtyři druhy od klasické až po tu nekonečně dlouhou, se získávají ve kryptě, která byla představena už v devátém dílu, kde mimoto získáváte všelijaké nové skiny pro postavy, tokeny na rychlou fatalitu (stačí dvě tlačítka namísto kombinace více) a další, a to všechno nakupujete za peníze získané napříč všemi herními módy.
Naprostou novinkou je při výběru postavy (Story mód vám postavy mění sám dle příběhové linie) si možno také zvolit mezi třemi typy variant vybrané postavy. Každá má jiné způsoby boje a většina se od sebe alespoň minimálně liší. Není to ale tak, že si při získání zkušeností levelujete právě zvolený typ postavy. Postavy se vlastně vůbec nelevelují, leveluje se jenom váš účet, kde úrovně rostou také u další novinky, a to vaší frakce, jež si při vložení hry do mechaniky a následném spuštění vyberete. Je jih celkem pět a nijak drasticky se od sebe neliší, dalo by se říct, že v současně chvíli ani nejsme schopni odhadnout jak, protože válka frakcí vypukne až za 4 dni od doby psaní recenze. Tíží-li vás však váš level v dané frakci, mimochodem po změně frakce se váš level vynuluje, tak stačí plnit každodenní daily challenge, čímž body k vašemu prospěchu nabíhají nahoru a nahoru.
Asi nemá význam sáhodlouze rozebírat singleplayer a hru pro dva hráče, snad jen stojí za zmínku pár herních módů, jako třeba souboj, kde hra sama určí obtížnost a jeho nastavení (mimochodem docela rozsáhlé), nebo mód kde se spoluhráčem dobýváte veleznámou věž. Ne, tentokrát je to především o multiplayeru a několika jeho herních módech. Výčtem: klasický versus, Team battle 3v3 a 5v5, obdobné dobývání věže jako ve hře pro dva hráče, King of The hill, kde do vás protivnícu budou bušit, dokud nekápnete božskou, Team battle a jako třešničkou na závěr jsou tu Rooms, neboli Místnosti, kde si připadáte úplně stejně jako poprvé na tanečních – spousta lidí, co čekají, až je někdo vyzve k tanci (správně by to ale měli být pánové, pánové), navíc se společným chatem, což kvitujeme, jelikož jsme dlouho nikde chat pro psaní neviděli.
Před úplným závěrem, bychom chtěli ještě vypíchnout dvě věci. Tou první je grafické zpracování, jež se přeci jen od rebootu z roku 2011 razantně zlepšilo, ale naschvál neříkáme zrealističtělo, jelikož to v případě zbrusu nových, dvojnásobně brutálnějších fatalit či x-ray pohledů (když vidíte jak protivníkovi drtíte kosti) úplně neplatí, nebo teda nevíme jestli je úplně reálné vystřelit chlápkovi hrudník, hodit do něj písečnou bombu, po jejímž následném znovu průstřelu vytéká písek všemi otvory nepřítelova těla, ale to už je zase jiná kapitola. Druhou a zároveň novinkou je interakce s prostředím. Na jinak velmi pestrých a neokoukaných mapách se totiž vždy objevují alespoň dvě pomůcky, coby útočná zbraň nebo odrazový můstek pro přeskočení půlky mapy. Ovšem výjimečně se objeví i balvan, kam když namíříte protivníkovu hlavu chyceného za trenky, tak mu s klidem uberete přes 20% energie. Právě podobné předměty, nám přišly nejvíce znevýhodňující pro hráče stojícího mimo balvan, jelikož ho takovýmto způsobem hladce udoláte, než přijde na způsob, jak se vám dostat do zad, což ve většině postav asi není problém. My vám do budoucna přejeme, aby to nenapadlo vašeho protihráče. Je to fakt zákeřné.

Jsme fakticky rádi, že se vývojáři poučili z drobných chyb posledního dílu a konečně nám přinesli pořádný a moderní Mortal Kombat s jeho starou dobrou obtížností. My především vyšli ze cviku, a tak nás těší user-friendly tréninková část, kam si chodíme každodenně potrénovat, abychom rozdrtili konečně ty borce sedících 24/7 v Rooms a čekajících na pořádnou výzvu. Tou sice při jejich 128 výhrách a 21 prohrách asi nebudeme, ale aspoň máme při každodenních výzvách pro frakci neustálou tendenci se na bojiště vracet, což se zatím jeví jako fajn vychytávka a v nadcházejících frakčních bitkách teprve ještě poznáme její opravdový potenciál. Sic jsme neměli možnost řádně otestovat hru pro dva hráče, umělá inteligence se nám jevila jako daleko silnější protivník, než staří přátelé a rodinní příslušníci. NetherRealm Studios, ať už to bude Street Fighter, Tekken nebo Dead or Alive, hodně bychom se divili, kdyby přeskočili nastavenou laťku, ba dokonce srazili samotný Mortal Kombat X na kolena. Ať tak či onak, k překonání kvalit desátého dílu to bude chtít hodně píle a nápadů. A ty, jak nám poslední dobou přijde, už asi došly.
Verdikt
Starý Mortal Kombat s novými a brutálnějšími fatalitami, v moderním kabátku a s zbrusu novým obsahem. Hezčí, lepší a vůbec vypiplanější než jeho předchůdce z roku 2011. Ať už jste v bojovkách zajetí, či nikoliv, Mortal Kombat X vás přijme s otevřenou náručí, navíc vám poví něco o původním příběhu a veteránům zase ukáže, že značka Mortal Kombat ještě nepatří do starého železa a je na čase přejít z vyklepaných automatů ve staré herně na něco nového, ale přesto stejně dobrého jako ten starý MK, jak ho známe a v případě multiplayeru, jak ho ještě neznáme. Teda vy, my už ano...
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....































