Xboxweb.cz

I přes ne zrovna vydařená poslední pokračování, má série Need for Speed celou řadu fanoušků. Sám si vzpomínám, jak jsme hráli Need for Speed 2 a užili si u toho hromadu legrace. Nové Need for Speed se chtějí pokusit o další restart série a vrátit ke kořenům, ale nemějte strach, zas až tak daleko se vracet nechtějí.

Tím návratem je myšlena doba NFS Undeground, které jsou i po mnoha letech stále považovány za jeden z nejlepších dílů. Značku proto na starost dostalo nové studio Ghost Games a úkolu se zhostili se ctí. Ne všechno se jim hned napoprvé podařilo, ale i tak je naznačený směr hodně slibný, a pokud mají v plánu na této vlně postupovat i v budoucnu, nevypadá to s NFS po dlouhé době vůbec špatně.

Hlavní proklamovanou novinkou jsou různé závodní styly, kterých je hned pět. Zastupují je čtyři jednotlivci v čele s Kenem Blockem a jeho gymkhamou a také skupina Risky Devils, které se budeme chtít zavděčit pácháním trestné činnosti. Ve výsledku se ale hraní zas až tak moc nemění, protože většinu času prostě závodíte a jedete, jak nejrychleji vaše auto dovolí. Hlavní rozdíl je mezi klasickými závody, ať už z A do B, sprintem nebo okruhy a driftováním.

Tyto dva hlavní prvky zároveň ukazují, jakým způsobem si budeme moct vylepšovat nastavení auta. Buď si nastavíte hodně velký přítlak pro závody, anebo hodně malý přítlak pro driftování téměř v nulové rychlosti. I proto je lepší vlastnit víc jak jedno auto, což určitě nebude problém a mít ho připravené na daný typ závodů. Co se Ghost Games upřít nedá, je fakt, že na nastavování auta si dali opravdu záležet a po dlouhé době se dá konečně nastavovat i něco víc, než jenom vzhled a to i s nějakým konkrétním dopadem na jízdní vlastnosti. S úpravou jízdních vlastností souvisí postupně se odemykající vylepšení jednotlivých částí motoru, kde se v pozdějších fázích hry bez kopice chechtáků určitě neobejdete.

Úpravy vzhledu jsou hlavní součástí i tentokrát, ještě aby ne, když se odkazuje hlavně na NFS Undeground. Upřímně ovládání úprav není ze začátku úplně intuitivní a chvilku vám zabere, než se do systému dostanete. Jakmile vám přejde do krve, začnou ty správné orgie, skoro jako ve Forze. Můžete tvořit různé obrazy, dávat polepy a to vše vrstvit jedno přes druhé. Postupně si odemykáte další věci, hlavně nové disky, kapoty, sety a inspirovat se můžete i nějakou tou předpřipravenou variantou. Jedinou vadou na kráse je chybějící možnost osadit spodek auta neony. Snad příště.

Přes všechnu omáčku jsme se konečně dostali k jádru věci, hratelnosti. Ať se to někomu líbí, nebo ne, Need for Speed je arkáda jako řemen a ani nejrůznější nastavení na tom nic nezmění. Ani není důvod, protože simulátorů je celá řada a díky tomu je hraní pěkně oddechové a příjemné. Drobnou chybkou je, alespoň ze začátku, mírně zpožděná odezva u ovládání. Jakmile si na ni zvyknete, je už všechno v pohodě. Dalším nešvarem hry je pokles FPS, takže si krásně svištíte, najednou hra lehce „zpomalí“ a zase se rozjede dál. Ne, že by to bylo něco dramatického, ale u hry 21. století hrané na konzoli bych očekával dokonalou plynulost.

Nedílnou součástí posledních dílů je silný online prvek, což ústí ve skutečnost, že bez připojení si nezahrajete. Ideální není ani špatné připojení, protože se vám klidně může stát, že v půlce závodu, i když jedete proti AI, vás hra odpojí a máte smůlu. Na druhou stranu není třeba nějaké extra lobby na multiplayer. Po světě se pohybují i živí hráči, takže k dotyčnému jednoduše přijedete, vyzvete ho na závod a už to sviští. Co se mi ale hodně nelíbí, jsou živí hráče pohybující se v mém světě. Když chci hrát online, je to v pohodě, ale občas se mi stalo, že si takhle jedu závod s AI a nejlépe těšně před cílem se proti mně vyřítil cizí závodník ujíždějící před policií. Výsledkem byla krásná bouračka, pád na poslední místo a ztracený závod. Zasahování do závodů není rozhodně dobře vyřešeno a doufám, že nějaký update situaci vylepší.

Několikrát jsem zmínil policii a tak nastal čas ji také pár řádek věnovat. Jak jsem zmínil v úvodu, je nedílnou součástí při vylepšování reputace u Risky Devils. Občas mi policie přišla hodně neodbytná a hlavně jsem jí potkával skoro na každém kroku, což mně docela vadilo. S rychlejším autem ale bylo snazší jim ujet, takže byly honičky o něco zábavnější. V souvislosti s policií plníte nejrůznější úkoly, jako třeba honička po určitou dobu a podobně, což v souvislosti s gangem dává i smysl. Trošku komicky ale působí situace, kdy přijíždíte k zátarasu, v tu chvíli je ukončeno vaše hledání a v tu chvíli mizí i zátaras.

Grafické zpracování je u téhle hry těžší hodnotit, než bývá zvykem. Mě se grafika aut a města moc líbila, ale když zastavíte a nedíváte se na auto, okamžitě si všimnete, že město je úplně mrtvé a i jeho demolice je značně omezená. Komicky působí i změna počasí a denní doby, která je vztažena ke každé části města. To si takhle jedete, prší a je tma. Najedete na most, přestane pršet, náhle uschne silnice a začne svítit sluníčko. Vrcholem nepřehlednosti je potom výjezd z tunelu, kdy za určitých světelných podmínek chvilku prostě nic nevidíte a netřeba dodávat, že v rychlostech 300 km/h to není úplně příjemné. Je sice škoda, že pohled z poza volantu se nekoná, ale nakonec díky bohu za to.

Další věcí, kterou bych si dokázal klidně odpustit, jsou telefonáty kde koho. To vám pořád zvoní telefon a někdo něco chce. Oka, když je to v rámci pozvání na závod, proč ne, ale vykecávání se snad mají obstarat filmečky ne? K tomu všemu mapa také není úplně v pořádku a neumí ani ukázat, jestli už jste dané místo pro focení či „donut“ navštívili a ani orientace na ní není nejlepší, hlavně na dálnicích. To si takhle jedete závod a najednou zjistíte, že jste měli odbočit, což znamená jediné. Restart závodu…

Jestli jste dočetli až jsem a máte dojem, že Need for Speed jsou špatná hra, nenechte se mýlit. Ve srovnání s Forzou Motorsport či Horizon to není úplně top produkt, ale jestli chcete příjemné a nenáročné ježdění, jehož příběh propojují pěkně provedené a do konceptu zapadající hrané filmečky, budete u Need for Speed spokojeni.