Xboxweb.cz

Plošinovky jsou jedním z mála žánrů, kde se v roli hrdinů hojně objevují zvířecí postavy. Jen za poslední 2 měsíce se na herních polích prostřídali had, kolibřík, ještěrka, netopýr, lev, orel nebo myš, kdežto mezi posledními zoologickou zahradu rozšířila sova s rysem. Důvod je prostý, každý má rád zvířata. Někdo na chování, jiný na česneku, ale vždy se s nimi hráči rychle s žijí, a to obzvláště ti nejmenší, na které autoři při tvorbě příliš nemyslí. I když je to roztomilé, barevné, hravé, bývá to zároveň složité a mířené na pamětníky, jenž na žánru vyrostli. Proto jsem rád, že zástupce letošní nabídky rozšiřuje Skylar & Plux: Adventure on Clover Island, s duší nenáročné skákačky 90. let.

Nemluvná kočka v hlavní roli 
Na společný projekt Right Nice Games a Grip Digital jsem se těšil ze všech posledních podobných her asi nejvíce, protože od prvního videa na mě dýchl atmosférou série Crash Bandicoot, kterou oživují zajímavé prvky těsně spjaté s ústřední hrdinkou. Tou je rysí slečna Skylar, zajatá pošahaným zloduchem říkajícím si CRT, jenž jí vymazal paměť a udělal z ní tvora s mechanickou rukou namísto tlapy. Po úvodní pasáži, během níž Skylar uniká z vesmírné stanice, se děj přesouvá do světa Clover Island, kde se zmatené kočky chopí opeřenec Plux, čímž zůstává jejím parťákem do nepohody a průvodcem po ostrovech. Vládkyni Elder je totiž třeba pomoci nalézt 3 orby, osvobodit přitom co největší množství jejích dětí a položit na lopatky CRTého, toužícím prostřednictvím magických koulí ovládnout vesmír.

Jinými slovy standardní zápletka z pohádek na dobrou noc, která nese dokonce i poselství. Tedy je-li vám 5 a věříte, že pohlazením po kožíšku se ze zakomplexovaného maniaka stane mírumilovný ochránce celé galaxie. Mě už není 5, ani 15 a 25 už si sotva pamatuji, takže jsem se bavil asi trochu jinak, než bylo původně v plánu, ale to není důležité. Autoři se putování za záchranou snažili zpestřit vtipnými dialogy, které se ne vždy trefují do cíle. Skylar nemluví, jen občas se ozve její mechanická ruka, ano mluví, ale moc toho neřekne, komunikaci tedy přebírá Plux, který když neglosuje děj, rýpe do padoucha a jeho pomocníka. Jelikož nic jiného nedělá, neboť v boji a při řešení hádanek jen přihlíží, doporučuji si na něho rychle zvyknout, protože oškubat a upéct ho nemůžete. Na oplátku se dočkáte i několika opravdu vtipných momentů.

Postup si žádá čas
Veškerou dřinu tudíž odnáší ta, která nemá prořízlý zobák. Pohyb po čtyřech různých lokacích, sbírání krystalů, jimiž se otevírají klece a eliminace nepřátel, to vše nese punc nenáročnosti. Protivníci se etablují pouze ve třech kategoriích, překonávání překážek nevyžaduje větší dávku zručnosti a jen zřídka si narušíte tempo nějakou opravdovou výzvou. Dokonce ani jednotlivé orby nestřeží bossové, ale drobné rébusy tvořené přesouváním objektů. Například v druhém světě je jeden z oněch zmíněných momentů a patrně také nejnáročnější část hry. Posunutí časového sloupu do středu platformy, za přispění dvou zarážek, tahá do hry logické myšlení a musím přiznat, že k řešení jsem se dostal čistou náhodou. Škoda, že podobně náročných hlavolamů není ve hře více. Aby se neřeklo, že hra jen opisuje od Crashe, Spyra nebo Raymana, přidali autoři 3 speciální zařízení, které Skylar vylepšují schopnosti.

Při výstupu na horu na ni čeká jetpack, pohyblivý písek přemění na oázy manipulace s časem a v továrně se přidá magnetická ruka. Prostředí se tak mění nejen graficky, ale i hratelně. S koulí ovlivňující čas lze zpomalit rychle rotující plošiny a aktivováním věží dojde v malém rádiusu k přeměně do dob, kdy pláně byly zelené a trosky tvořili majestátné stavby. Najednou už cesta není jasně dána, ale musíte si ji najít. Mezi vybavením lze přepínat a aktivní může být vždy jen jedno. Pokud tedy magnetismem otáčíte plotny, abyste přešli přes propast, zapomeňte na hrátky s časem. K myšlenkám na kombinace není ani prostor, protože další úrovně většinou nevyžadují použití předešlého gadgetu, což bych měl vývojářům trochu za zlé. Když už máte konečně všechny vymoženosti, zbývá jen porazit zlosyna a osvobodit zbytek pidižvíků.

Dvě strany zlámané grešle
Prostředí Clover Island obsahuje dohromady 4 oblasti, které i na režim „beru všude, všechno a všem“ zaberou zhruba 3 hodiny hraní. Z jednoho pohledu je to strašně málo. Přestože cena titulu tak nějak odpovídá délce, hraní je návykové a uteče rychleji než Usain Bolt soupeřům. Design úrovní je podařený, s osobitou tváří, přičemž výtvarná stránka drží sympatickou notu. Třebaže grafika není elitní, v záplavě boje a chytlavého soundtracku nebudete přemýšlet, zda jsou někde barvy sytější, modely detailnější a tráva hustší. Po opětovném vrácení na vesmírnou stanici a finální souboj my bylo trochu líto, že už nabíhají závěrečné titulky, protože po žánrové stránce jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Po delší době příjemná žánrovka bez zbytečných ambicí, která mě nechtěla umučit obtížností.

A teď ten druhý pohled, který je zmítán naštváním a neskonalou averzí vůči oběma tvůrčím celkům. Dokončení Skylar & Plux si vyžádalo odklad z důvodu odladění a lepší optimalizace. Však to je správné, říkáte si a já vám dávám za pravdu, protože si ani nechci domyslet, jak by hra vypadala s původním datem vydání. Spuštění a menu dělí načítací obrazovka, během níž stihnete vysypat odpadky a vybrat poštovní schránku. Téměř dvouminutové čekání je ostuda a dá se ospravedlnit jen tím, že během hraní se scvrkne na velikost běžné hry. Zkuste ale omluvit výpadky zvuku, ke kterým dochází při respawnu na poslední pozici. Tichý jetpack sice může být fajn pro Solid Snakea, ale když příště místo zvuku trysek přijdete o hudbu, není to velká zábava. Ale dobře, třeba během hraní posloucháte Iron Maiden a bude vám více vadit příležitostné doskakování textur. A jestli špatně vidíte i přes dna od půllitrů a je vám to jedno, je tu ještě zlatý hřeb.

Nedostatečnou péči totiž nejvíce odnesla frekvence snímků kopírující srdeční činnost pacienta na jednotce intenzivní péče. Moje mozková kapacita není schopna vyhodnotit, jak je možné vydat něco, co neudrží stabilní framerate ani 15 minut. Ve scénách s velkým počtem nepřátel se hraní mění na grotesku s Chaplinem a při útěku před stoupají lávou je neschopnost vývojářů korunována na vaše umění. Pod nohami láva, před vámi magnetické desky a za nimi raketomet se štěkajícími obrazovkami. Jako by to nebylo dost stresující i bez snímkování z roku 1925. Do jisté míry se opakují nedostatky hry The Solus Project, v níž má český tým Grip Digital pařáty taktéž a já je začínám podezírat z neschopnosti dohlédnout na začínající tvůrce. Součástí slevy, nastavené ihned po vydání (ještě týden koupíte hru za 200 místo 300 Kč), by měla být ještě omluva a poděkování.