
Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind
Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen stupňovala. Hra mě začala tak, neuvěřitelně štvát, že za pár týdnů upadla do zapomnění a vytáhl jsem ji až teď při hodnocení datadisku Morrowind.

Při Morrowindu jsem se nejdřív trochu cukal, ale nakonec jsem si řekl, že mu tu šanci dám. Opravdu skvěle jsem se bavil až do chvíle, kdy jsem zjistil, že za tohle DLC chtějí víc, než za samotnou hru. Opravdu tomu odmítám říkat datadisk, protože byť je staro-nová lokace rozmanitá a velká celkový obsah datadisku toho moc nenabízí, jen hodiny té samé zábavy, co poskytla původní hra. No ale od začátku…
Když jsem se po těch dvou letech (fů to je doba už) vrátil do hry, nevěděl jsem ani, jak se používají kouzla. To mě ale nijak nepřekvapilo, protože mi to dělalo problémy i v základní hře. Schéma ovládání se nezměnilo a GUI bohužel moc taky ne. Hra vám tedy nabízí používání 100 a jedno kouzlo, ale vy stejně můžete aktivně používat jen šest z nich, které si nabindujete. Ach jo.
Rozhraní inventáře se taky změny nedočkalo a trvalo mi několik hodin, než jsem se v něm zorientoval a já si tak nějak začal klást otázky, jak moc velký problém by byl, vykašlat se na „inovace“ a radši zkopírovat o mnohem jednodušší schéma a rozhraní ze Skyrimu. Ostatně nedávno vyšel remaster, takže nemuseli ani nijak daleko sahat do archivu.

Za ty dva roky se však hra změnila celkem rapidně a dost pomohla tempu hry, které mě odradilo od hraní. Ku příkladu můžete, kam se vám zachce, protože level potvor se zvětšuje podle vašeho levelu, leč jsem mnohokrát narazil na nesplnitelné úkoly kvůli těžkým bossům. Buď jde o záměrné tlačení na hráče ke spolupráci s ostatními, anebo na některé místa autoři prostě zapomněli. Na druhou stranu dungeony ani battlegroundy (i ten nově přidaný) se snad vůbec nechodí a po dvouhodinovém čekání ve frontě jsem hledání party vzdal. Přibyl nám pak systém stavění vlastních příbytků, jenž k složitosti a chaosu hry jen přihoršil, stejně jako milion dalších novinek, které nejsou předmětem tohoto článku.
Co tedy Morrowind? Ještě jednou musím říct, že datadisk si tedy představuji úplně jinak. Podívám-li se na jiné MMO hry, vidím datadisk jako novou hru, avšak spojenou s tou předchozí. Jedna průměrná lokace a jeden nový hratelný hrdina? To je vtip? Musím říct, že Bethesda je jedno z mých nejoblíbenějších studií a jejich hry miluju od začátku až do konce, nicméně TESO je něco jako jejich pokusný králík, s tím, že jejich pokusy dělají v přímém přenosu. No, a aby to nebylo podezřelé, tak mezi příběhovou linku, kdy padá meteor na staré známé Vicec City a vy jej musíte za pomocí bohů zastavit, čítající několik desítek úkolů, vecpou tisíc úkolů typu: zabij, seber, promluv, infiltruj, nebo nově i „zajímej se o politickou scénu.“
Ačkoliv se hra odehrává asi tisíc let před třetím dílem Elder Scrolls, kdy Vivec city teprve staví, je docela škoda, že z celého Morrowindu se do The Elder Scrolls Online dostal jen ostrov Vvardenfell, který sice je dostatečně velký a neskutečně krásný pro masu hrajících hráčů, avšak přesto místy dost prázdný. Jediné, co může DLC Morrowind zachránit (a dle podivného příběhu i samotnou oblast) je nová třída Warden. No, opak je pravdou.
Nová hratelná třída, která je mixem takového druida, huntera a zloděje z jiných RPG, je mixem tak divným, že mě po pár levelech přestala naprosto bavit. Avizovaného medvěda, co jsme mohli vidět v traileru, si zahrajete až po X hodinách a taky je jedinou zajímavou schopností z útočného talentového stromu. Ano, útočného. Možná byste čekali, že medvěd bude spíš na tankování, ale ne, na tankování tu máme talentový strom, který nepřátele zmrazí. Jediné co postava pořádně umí je healovat, jenže to je dost smutné, protože přesně kvůli tomu jsme si ji nevybrali. My chtěli medvěda. Fakt je takový, že Warden používá k boji především přírodu a prvních 20 levelů vás bude nudit k smrti, a co si budeme povídat, prvních 5 hodiny hry, jsou klíčové k tomu, zda ji budete hrát dál, či nikoliv.

Neberte mě špatně, Morrowind není vůbec zlý, ale za ty peníze to musí být snad vtip. DLC Morrowind stojí více než samotná hra, a to toho nabízí sotva čtvrtinu. Po několika hodin nudy v Vvardenfellu jsem se opět vrátil do původní lokace a pokračoval ve svých RPG „skopičinách.“ Naštěstí k hraní původní hry mít Morrowind nemusíte, což ej dobře, protože ta tisícovka za Vvardenfell nestojí a Warden už vůbec ne. Počkejte si, až bude DLC minimálně o polovinu levnější, do té doby to snad má smysl jen pro ty hráče, kteří už hru prošli skrz na skrz, nemají co dělat a stále je to baví. A vy co chcete po letech zase navštívit Morriwnd, vraťte se radši k dílu z roku 2002.
Verdikt
Výsledné číslo je pouze odrazem poměru cena/obsah. V kompletní edici kupujte, DLC nikoliv. Počkejte si až Morrowind bude o polovinu levnější. Ty, co ale hrají TESO celé ty dva roky, určitě nepřesvědčíme, a to proto, že za ty dva roky se TESO zlepšilo o moc k lepšímu. Bohužel ne díky Morrowindu.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....






























