Xboxweb.cz

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc než jenom stylově zpracovanou grafiku.

Probouzíte se v pěkném, ale ne úplně velkém pokoji. No, ne tak úplně sami od sebe, protože z televize spustí zprávy o nějaké vraždě. Zvednete se z postele a jdete si dát sprchu, což by mohl být začátek pěkného jde. Ještě aby ne, když lidstvo vynalezlo pilulku proti umírání. Když doteče voda, je na čase vydat se ven zjistit, jak se věci mají.  Vítá vás Tokyo 42, neboli světová metropole Tokyo roku 2042. Všechno není tak idilické, jak by se mohlo zdát, protože pár vlivných se snaží umocnit svůj vliv a zbavit se nežádoucí konkurence. Právě proto jsme zde my, nájemní zabijáci, abychom se o dané „potížisty“ postarali.

Nějak tak by se dal ve zkratce popsat příběh, jež táhne dějovou linku v Tokyo 42. Nečekejte nic zásadně objevného, ale příjemně svižného už ano. Některé úkoly a příběhy se snaží hrát i na filosofickou linku, takže nezapomeňte mít mysl stále otevřenou. Hlavní děj není špatný, postranní mise však dokáží nabídnout větší zábavu a variabilitu. Hlavně díky nim vám hra vydrží hodně dlouho, a navíc se k nim můžete vracet a zkusit daný úkol splnit trochu jinak.

Tokyo 42 před vás postaví cíl, kdy jeho splnění a cesta k němu je pouze ve vaší režii. Často stačí vzít svou věrnou katanu a pěkně potichoučku likvidovat jednoho nepřítele za druhým. Hra k tomu přímo vybízí, avšak tempo stealth částí mi přišlo svižnější, než je tomu tak u her podobného žánru. Když selže tichý postup, vezměte do ruky kolomet či pistoli a pěkně přesně začněte rozdávat kulky. Nemusíte ani čekat, až se něco pokazí, klidně od začátku až do konce může vaše puška chrlit olovo a nikomu to vadit nebude. Najdou se mise, jejichž splnění je podmíněno třeba zabitím granátem, nicméně jinak je to opravdu jenom na nás.

Co se mi na hře nejvíc líbí je grafická stylizace. Pixel Art vládne hernímu světu a Tokyo 42 vše dotahuje do krásné dokonalosti. Krásné pastelové barvy, čisté ulice, hodně zajímavých staveb, Tokyo se opravdu líbí a vás bude bavit se po něm procházet a prozkoumávat nejrůznější zákoutí tak, jak to bavilo mě. Dojem z nelineárního hraní pak umocní občasné vypsání odměny na vaši hlavu, kdy se zabiják pokusí o vaše zabití. Dost často je celá situace hodně těžká, jelikož se umí pohybovat potichu a nenápadně, takže vás prostě zabije. O to lepší však je pocit zadostiučinění, když se vám zabijáka podaří odhalit a sejmout dřív, než se to podaří jemu.

Umírání se nevyhnete tak jako tak. Obtížnost hry není úplně snadná, protože nepřátel je vždy značný počet a jejich muška zatraceně přesná. Ovládání míření na gamepadu také není úplně snadné, takže spousta přestřelek většinou napoprvé nedopadne a váš hrdina končí s nějakým tím smrtelným průstřelem na zemi. Stačí totiž jedna kulka, co vás trefí a následuje respawn na posledně uložený bod (většinou na docela rozumné místo).

Bohužel obtížnost není to jediné, co hraní komplikuje. Jak jsem nastínil, ovládání potřebuje chvilku zvyku, ale nakonec se dá zvládnout. Design města vyžaduje pracovat s kamerou, tedy si ji dokázat správně natočit. Město totiž není pouze 2D, ale nabízí různá zákoutí, jimž je potřeba kameru přizpůsobit. Práce s ní není úplně nejlepší, takže se často dostanete do situace, hlavně u akčnějších pasáží, kdy pořádně nevíte, odkud kdo střílí nebo na vás běží, jestli je pod vámi nebo nad vámi, což v kombinaci s přesnou muškou nepřátel končí jediným výsledem, smrtí. Stejně mohou dopadnou i skákací pasáže, takže doporučuji hodně cviku nebo trpělivosti.

Taková jízda na motorce pak byla třešničkou na pěkně shnilém dortu, kdy jsem byl rád, že jsem si gamepadem nerozbil televizi. Ano, takhle dobře se Tokyo 42 ovládá, a hlavně natáčí přesně tak, kam je zrovna potřeba. Zde si tvůrci měli dát o dost víc záležet a zejména kvůli práci s kamerou je výsledné hodnocení takové, jaké je.

Ještě, než si řekneme závěrečné hodnocení, musím zmínit multiplayer. Ten je zatím přítomen formou jedné mapy s jedním herním módem, ale i tak dokáže až čtveřici hráčů nabídnout zajímavý herní zážitek. Každý se objeví v určité části mapy oblečen jako další lidičkové pohybující se po mapě a úkol je jednoduchý. Musíte poznat a následně zabít nějakého z vašich soupeřů. Mapa je velká akorát a nachází se na ní zbraně ke snadnější likvidaci. Ne všechny věci se nachází na přístupných místech, takže vaše snaha o získání zbraně nebo nábojů může ostatní hráče upozornit. Jde třeba o skoky a přeskoky nebo nějaký hodně divný pohyb, jaký umělá inteligence nedělá. Upřímně, bavili jsme se náramně ať už jsme s kolegou pomocí kočky odhalovali jeden druhého nebo proměnili všechny civilisty v nevinné oběti. Pokud tvůrci přidají další mapy nebo herní módy, bude zážitek ještě lepší.