
RECENZE: Twelve Minutes
Point-and-click adventuře Twelve Minutes se povedlo zaujmout herní svět už před svým vydáním. Ostatně kombinace dříve populárního žánru, principu časové smyčky a hvězdného hereckého obsazení v podobě Daisy Ridley, Jamese McAvoye a Willema Dafoea nezní vůbec špatně. Hra z pera Luíse Antónia a vydavatele Annapurna Interactive, které má na svém kontě řadu povedených indie záležitostí jako Outer Wilds, Gone Home či Journey, taktéž vypadá jako recept na úspěch. Jak to nakonec celé dopadlo?

První zastávkou je ovládání. Žánr point-and-click adventur zažil svůj největší rozkvět v době, kdy myš byla standardní herní periferií. Luís António se nicméně rozhodl, že ovládací schéma zachová také pro konzole, což má k pohodlnosti, kterou se pyšní gamepad, velmi daleko. Limitující je to nejen pro pohyb, ale také pro interakci s předměty. Obzvláště v časovém presu, na kterém je Twelve Minutes postaveno, utrousíte směrem k ovládání nejedno ošklivé slovo.

Grafická stránka hry taktéž příliš nenadchne. Od malého titulu by fotorealistickou grafiku čekal jen blázen, nicméně zajímavá a neotřelá stylizace by hře výrazněji prospěla. Twelve Minutes je totiž z hlediska grafiky nemastná neslaná – po pár dnech vám v mysli nezůstane jediná scéna, kterou byste si bez větších potíží vybavili na první dobrou. Ani animace na tom nejsou nejlépe a pohyby postav jsou vyloženě toporné.

To by až tak nevadilo, kdyby za hrou stál dobrý příběh. Vzhledem k tomu, že se jedná o příběhovou adventuru, pokusím se příběh hodnotit bez spoilerů. Pomineme-li fakt, že časová smyčka není zrovna originální koncept, nemusí to nutně znamenat propadák. Příběh nicméně trpí na logické díry a šokující zvraty, které slouží pouze proto, aby šokovaly. Vícero možných konců rozhodně nepřispívá k ucelenému zážitku, a pokud si vylosujete jeden z těch horších konců, zůstane vám po Twelve Minutes nepříjemná pachuť. Vyznění příběhu nepomáhá ani to, že se s postavami nemáte příliš času sžít a vytvořit si k nim vztah. Závěrečné rozuzlení příběhu vás spíše než šokované zanechá emočně prázdné, s mírným pocitem uspokojení z toho, že už je konec. Třeba by pomohlo něco tak základního, jako je pojmenování postav, či mnohem větší vhled do jejich minulosti a současnosti i mimo příběh.
Překvapivou slabinou jsou dialogy, na kterých hra stojí. Postavy mnohdy nereagují na předchozí dotazy a jsou vám schopny některá fakta říci jednou ve vášnivém rozhořčení a po druhé s ledovým klidem a melancholií v hlase. Když k tomu přidáte nemožnost navázat logicky smysluplným dialogem, místo kterého se váš protějšek zvedne a naštvaně odkráčí z bytu, zcela jistě vám na obličeji vyvstane udivený výraz. K tomu se váže také dabing postav – hollywoodští herci přece musí být zárukou kvality, ne? Bohužel dabing hru nejenže nezachraňuje, ale je jedním z největších minusů. Pokud byste neznali jména herců, pravděpodobně by vás nenapadlo, že se jedná o slavná jména. Z jejich výkonů doslova čiší snaha odbýt si to co nejrychleji a shrábnout snadno vydělané peníze. Ani se jim příliš nedivím, vzhledem ke kvalitě scénáře.

Samotná hratelnost vás nejprve vtáhne svým příjemným retro nádechem, kdy první časové smyčky objevujete, na co všechno lze kliknout a co všechno lze kombinovat. Poměrně záhy ale narazíte na zákysy, které si staří harcovníci dobře pamatují z titulů jako Broken Sword, Indiana Jones či Monkey Island. Dobře nastavené tempo hry je v tu chvíli rozbito na tisíce střepů, které se Twelve Minutes už nepodaří dobře slepit dohromady. Koncept časové smyčky, která vám dá 10 minut na vykonání všech potřebných úkonů, než se objeví postava všemocného “policisty”, se začne záhy přejídat. Ačkoli se to nezdá, tak smyčka je poměrně dlouhá a neustálé opakování ji subjektivně o dost protáhne.

Hledat pozitiva na titulu Twelve Minutes není snadný úkol. Hra totiž selhává v oblastech, které jsou stěžejní nejen pro žánr, ale také pro tento titul. I přes všechnu kritiku si přesto myslím, že Twelve Minutes stojí za vyzkoušení, minimálně pokud jste předplatitelem Game Passu, ve kterém titul najdete. Hrou lze proletět za zhruba 5 hodin, což je rozumná časová investice vzhledem k zážitku, který titul poskytne.
Verdikt
I přes veškerou kritiku a nedostatky stojí za to adventuru Twelve Minutes alespoň vyzkoušet. Jedná se totiž o jednu z těch her, na kterou si názor musíte vytvořit sami. Herní doba zhruba 5 hodin a dostupnost v rámci Game Passu je ideální kombinace, kterou jistě zvládne každý, koho Twelve Minutes byť jen trochu zaujala.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....































