Xboxweb.cz

Odvaha, odhodlání, láska, přátelství, spravedlnost. To jsou motivy, se kterými manipuluje každé dobrodružství, každá báchorka pro děti a každý hrdinský epos. Jako malí jsme tyto vlastnosti brali za své, stejně jako postavy, jež je ztělesňovaly. Vařečky byly našimi světelnými meči, násady od košťat symbolizovaly mušketýrské kordy a poklice od zavařovacího hrnce posloužila coby štít Kapitána Amerika. Víte co? Ono ale stačí mnohem méně. Třeba obyčejný klíč.

Ten není jen malým symbolem celé série Kingdom Hearts, ale také zbraní hrdiny jménem Sora. Nenechte se zmást, jde o chlapce. Jak praví vypravěči, jeho příběh se začal psát před dávnými časy a v době, kdy se s ním setkáváme, má už za sebou mnoho kapitol. A ne všechny byly šťastné. Po událostech předešlých dílů ztratil Sora větší část své moci. S ní odešly i některé vzpomínky, které se mu nejčastěji vrací z úst nepřátel. Bohužel. Tajemný Xehanort nehodlá čekat, až se jeho největší nepřítel dá do pořádku a hodlá království ponořit do temnoty za pomoci poskoků postrádajících srdce a duši.

Není nač čekat. Střapatý klučina musí na výpravu, ale naštěstí na ni není sám. Riku, kamarád z dětství, sleduje stejný cíl, i když jinou cestou a ve správný čas zamíchá dějem ještě princezna Kairi. A ty hlavní má Sora vždy po boku. Goofy s Donaldem jsou věrnější než psi a v boji je na ně vždy spolehnutí. Veselé figurky jsou pravou rukou krále Mickeyho a pojítkem mezi dvěma světy, které spolu zdánlivě nemají nic společného.

Jak se slavné studio Disney dostalo až ke spolupráci s japonskými vývojáři her, vám prozradí internet. Já vám povím tolik, že pouze kvůli americkým hrdinům animovaných filmů není dobré hru kupovat. Kingdom Hearts III je zakončení patnáctileté série. Série, která se na konzoli Xbox objevuje až teď a na příběhu je to znát. Hráč, značky neznalý, nebude chápat mnoho souvislostí a lehce se ztratí v motivacích jednotlivých postav. Proč se tamti nemají rádi a co vlastně mají společného tito. Něco málo připomenou návraty do minulosti. S dobrou angličtinou se mnoho dozvíte z dialogů. Zbytek si musíte domyslet. Pokud se přesto do neprobádaného království vydáte, lusknutím prstu omládnete.

Byla jsem zvědavá, jak spolu dokáží fungovat vesmíry, jejichž pojetí je od základu rozdílné. Sora a jeho příběh zastupují typické východní vyprávění, které nám připadá těžkopádné, zdlouhavé a v emotivních chvílích přeslazené. A naivní. Oproti tomu světy z katalogu Disney/Pixar jsou dynamické, vtipné, plné akce a nezřídka opisují filmový scénář. Doslova. Woody, Locika, Skrblík, Elsa, Remy, Pú nebo Jack Sparrow. To jsou animovaní Avengers pro jedny a výzdoba dětského pokoje pro druhé. Podstatné však je, že celek působí jednotně, třebaže v oblasti herních mechanik zůstává gamepad výhradně na japonské straně.

Hry na hrdiny od sakurových sadů přijdou někomu složité, až nelogické. Ovládání bývá často náročnější a pozornost jen s obtížemi drží krok s prsty. Čištění světů od temné moci je na tom podobně. Bojové prvky ale přidává pozvolna, takže i úplný nováček má čas si zvyknout. Kdo přeci jen potřebuje delší dobu, najde v jádru nabídky hry podařené tutoriály. K útoku sice slouží primárně jedno tlačítko, ale nebála bych se ho označit za tankovací pistoli pokročilých možností. V základu Sora může nést až tři rozdílné zbraně. Každá z nich má odlišné magické schopnosti, které po naplnění indikátoru kulminují dvěma fázemi. Jelikož použití magie podléhá delšímu časovému limitu, nic vám nebrání nabitý klíč uschovat a střádat sílu na jiném. Podobný postup se hodí, jakmile silnějšímu nepříteli předcházejí slabší poskoci.

Tím bojové metody jen začínají. Jestli Kingdom Hearts III něčím vyniká, je to enormní množství kombinací, kdy klasický boj doplňuje magie, zpracování soustředění, využití okolí a v neposlední řadě atrakce. V závislosti na úspěchu pomocníků a systematickém odklízení protivníků, dochází k jejich nabíjení. Pak vám nic nebrání probudit barevného ducha lunaparku a nechat ožít kolotoč, pirátskou loď, horskou dráhu, ozbrojený autodrom nebo vodní dráhu. Po vzoru bojových her doplňují výčet ještě speciální útoky jednotlivých postav. Sympatické je zapojení ikon dílčích světů, které se stávají součástí strategie a aktivně se podílí na postupu. Dokonce jim můžete zlepšit statistiky pomocí vlastních předmětů. Jakmile je svět osvobozený, věci se vám vrátí.

V úvodu hry vše sledujete s otevřenou pusou a marně hledáte odůvodnění toho či onoho. Jeden moment kroutíte hlavou, jak taková šílenost někoho mohla napadnout a vzápětí se šibalsky usmíváte nad propracovaností celého systému, jemuž dominuje proměnlivá dynamika. Žádná potyčka není stejná a nuda zůstává na poslední řádě sedadel, kde si smutně mne ubrečená očka až do závěrečných titulků. Pak máte ubrečené oči vy. Lehce zákeřná je obtížnost. Považuji se spíše za příležitostnou hráčku, přesto mi její nastavení padlo k užitku. A to je divné. Okouzlení vlastní dokonalostí padlo s prvním bossem a já se cítila jak ten vetchý stařík v Mrazíkovi, kterého zlá macecha umlčí jedním pohledem.

Finální vládci jednotlivých světů jsou právem náročnější a bez zásob lektvarů se do nich ani nepouštějte. Hráči Naruta a Dragon Ballu při jejich dobývání opráší dobře známé pohyby, spočívající v běhu po zdech a rychlém pohybu vzduchem. Co mi vadí, jsou ukazatele zdraví. Jejich velikost řeší velká televize, ale umístění v pravém rohu obrazovky není nejšťastnější. A mírně odvádí pozornost. Ta bývá v klíčových momentech už tak vystavena zkoušce. Kamera, s volitelným zámkem protivníka, místy vymýšlí psí kusy, jen aby zajistila optimální výhled. Úděl je to nevděčný, poněvadž světy jsou členité a nepřátelé chvíli nepostojí. Kontrolu nad bojištěm ztratíte ve zlomku vteřiny a pak se s tepajícím zdravím plazíte k dějovému předělu.

Asi bych neměla láteřit nad filmečky, zejména, když na xboxu je skutečně co sdělit, ale není jich trochu příliš? Putování po lokacích je zábavné, průzkum intuitivní a střety adrenalinové. Tak se ptám, proč jsou neustále přerušovány. Vtipné dialogy animovaných postaviček sice vykouzlí úsměv na rtech, ale velice často rozbíjí bojového ducha, který se nestačí ani pořádně rozhýbat. Není vzácností, že ujdete pár kroků, pobijete několik ztracených duší a opět sledujete příběh, jak se šest minut plouží k další zastávce. V ní se všichni poperou a jedeme dál. Přeskočit scény si ale troufne jen málokdo. Jejich zpracování a poselství to prostě nedovolí.

Tím ale herní náplň zdaleka nekončí. Kam by Sora došel, kdyby neměl například Chipa s Dalem? Patrně stejně daleko jako James Bond bez pana Q. Dvojka hlodavců nedosahuje vynalézavosti techniků britské tajné služby, ale jejich chytrý telefon je k nezaplacení. Jeho prostřednictvím plníte fotografické výzvy, hledáte loga Mickey Mouse a hrajete retro hry. Zajišťuje vám přístup k důležitým informacím a obsahuje encyklopedii všech království. Že na hrátky s mobilem nejste? Nevadí, malí chlupáči vás zasvětí alespoň do Gummi Ship. Název lákající na želatinovou dobrotu neukrývá nic jiného, než vesmírné plavidlo, které si můžete za získané díly i sami postavit.

Mezi světy se přesouváte malou lodí v malém souhvězdí. Stavění si netroufám příliš hodnotit, protože jsem mu mnoho času nevěnovala. Mou vytvořený koráb by vizuálně neobstál ani na prvním stupni základní školy. Funkční ovšem byl a účel splnil. Mezi kusy vesmírných šutrů sbíráte, co se dá, skládáte jednoduché hlavolamy a bojujete proti cizím flotilám. V tu chvíli se hraní přepne do módu, který připomíná Space Invaders nebo Galagu. Jen v moderním zpracování. Jelikož přelety považuji za tu méně zajímavou část hry, neocenila jsem dary upravující lodě. Je to ale můj problém a komunita létání s kostičkami patrně miluje. V opačném případě by nepatřilo mezi poznávací znaky série.

Nedílnou součástí každé RPG je crafting. V Kingdom Hearts III vede k účinnějším zbraním, k tvorbě magických doplňků, k míchání lektvarů a k vaření. Na to, jak důležitou roli plní, je na něj brán až překvapivě ledabylý důraz. Tím rozumějte, že se vám nepodbízí na každém kroku a nežadoní o pozornost. Pokud nechcete, nesbírejte minerály, nehromaďte suroviny a neotvírejte malé truhličky. Většinu potřebných věcí seženete v obchodě za nastřádanou měnu. Pak se ale zeptejte sami sebe, zda to není škoda. Já říkám, že ano, protože vše máte takřka při cestě a samotný systém je velice jednoduchý.

To samé neplatí o minihrách. Jejich existenci oznamuje korunka želatinového dezertu. Sedm dobrovolných výzev vždy využívá aktuální prostředí. V hračkářství vršíte postavičky na točící hrníček, v přístavu ty samé existence sestřelujte pomocí děla a v lese si procvičíte fotografování. Prezentem za rychle odvedenou práci jsou předměty, k nimž se běžně nedostanete. Zda vám stojí za mnohonásobné opakování je na vás, já větší část nedokončila, protože jsem uháněla na konec hry. Mnohem zábavnější jsou povinné minihry spojené s příběhem. Do hraní vnáší žánrovou změnu, čímž osvěžují hratelnost. Jednou tančíte na vesnické slavnosti, podruhé doprovázíte zvěř a později si vyzkoušíte třeba střílečku s robotickými hračkami.

Po celou dobu hra běžela bez výrazných problémů nebo zádrhelů. Zpočátku mi bylo líto, že hraji jen na Xboxu One S. Ale jak jsem posléze zjistila, výkonnější stroj nabízí jen vylepšenou grafiku, aniž by podporoval HDR nebo rozlišení 4K. Design světů je malebný, hravý a vždy se snaží stylizovat do filmové podoby. Nejlépe tak vypadá Port Royal. Přístavní destinace vychází z Pirátů z Karibiku a udivuje námořními bitvami a precizní grafikou. Hned za ní mám Arendelle a Kingdom of Corona, ale to jen proto, že Elsa s Locikou jsou srdcová záležitost. Strádat rozhodně nebudou ani fandové ostatních filmů, a to z prostého důvodu. Zaměstnanci japonského studia odvedli výbornou práci. Do jednotlivých světů se nebudete vracet otráveni, protože to vedlejší quest chtěl. To rozhondě ne. Vy tam půjdete s radostí, jen abyste se ještě na pár chvil stali jejich součástí.

Důkazem obrovského respektu, nebo kvalitního dohledu, je opětovné zapojení původních dabérů. Tedy těch, kteří měli čas a chuť. Své pohádkové role si zopakovali Kristen Bell, Idina Menzel, Zachary Levi nebo Tate Donovan. Donald by nebyl Donaldem, kdyby za něj nemluvil Tony Anselmo a do hlavního hrdiny se opět promítnul projev Harleyho Joela Osmenta. Obdobné kvality očekávejte u soundtracku, který je u japonských her obecně na vysoké úrovni. A to tvorbu Skrillexe dvakrát nemusím. Přesto se jeho spolupráce se zpěvačkou Hikaru Utada do série výtečně hodí a vhodně doplňuje klasický Shinomorův základ. Kontrast, a zároveń souhru dvou stylů, okusíte už v úvodu.

O Kingdom Hearts by se dalo napsat třikrát tolik. Filmový znalec by detailně rozebral propojení Disneyho produkce a vazby mezi jednotlivými postavami. Expert přes JRPG by naopak rozvedl kostru základního děje, která v mnohém připomíná Final Fantasy. A věřím, že co říct by měl i šampion bojových her. Já nejsem ani jedno a co jsem měla na srdci, to už jste si přečetli. A přitom by stačilo napsat, že jde o výtečnou hru.