
Recenze: Far: Lone Sails
Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často pak vykoupení z utrpení a co říct má i cesta za svobodou. Do které ze škatulek patří vyschlý svět Far?
Na odpověď si počkáte nějaké dvě hodiny, během kterých si naprosto zamilujete němou show jedné dívenky a její provizorní mašiny. Můžete jí říkat Červená Karkulka, Malá Neznámá nebo Šestka. Ostatně o malé strojvedoucí toho beztak víte pomálu. Jako sirota má jen pár osobních věcí a retrofuturistickou lokomotivu s pomocným pohonem plachet. Není to však jen stroj. Jde o jedinou pozůstalost a vzpomínku na otce, neboť z indicií plyne, že na stroji pracovali spolu. Teď je ale vše pryč, a to doslova.

Hrdinka vyráží na cestu do světa, jenž je vyschlý jak sklenička vyléčeného opilce. Historii, nechť si vaše fantazie vykreslí podle svého. Na každý pád musí dojít k post-apokalyptickému prostředí, kde se přístavní město proměnilo v ocelový hřbitov. Vraky nákladních lodí jsou pouhými pomníky éry, kdy si člověk bláznivě myslel, že je se svou bárkou pánem všech moří. Okolí je s každým metrem pustější a vy sledujete minulost neplánované průmyslové revoluce. Přerod, kdy se z lodí stávají stroje budoucnosti, je velice pěkně zachycený a vás bude mrzet každý uniklý detail.
Mě naopak mrzí, že se vývojáři ze studia Okomotive vyvarovali emotivnějších momentů. Krom úplného úvodu, není ve hře jediná srdceryvná scéna. Střípky nebezpečí nestačí ani eskalovat, protože řešení je na dosah amputované ruky. Celá pouť drobné postavičky tak připomíná exkurzy do uzavřeného lomu. Občas se něco pokazí, ale nemějte obavy drazí návštěvníci, on to Igor opraví a pojedeme dál. A že se toho cestou pokazí docela dost.
Bouřka zapříčiní požár, špatná cesta poláme hnací kolo, krupobití zničí půlku strojovny a náraz zlikviduje zásoby paliva. Pro nezkušeného samotáře důvod hledat smyčku a první stabilní nosník. Pro děvčátko drobné překážky, při nichž stihne dopít mléko, zamést drobky ze sušenek a poskládat popadané plyšáky. Obsluhování mašiny je sice hlavní náplní hry, ale jde tak nějak samo. Stačí mít zásoby paliva, upouštět tlak, kontrolovat vítr a včas brzdit. Bát se ovšem nemusí ani flegmatičtí sklerotici, protože hra důsledky laxního konání hází přes palubu.
Nikde není vysvětleno, proč sbíráte, nebo byste sbírat měli, předměty ponechané vlastnímu osudu. Selský rozum radí, aby se zužitkovaly jako palivo a má samozřejmě pravdu. Toho harampádí je ale tolik, že při pečlivém sbírání za chvíli dojde volné místo a z lokomotivy se stává skládka. Z ládování „kotle“ je díky tomu otravná rutina, která postrádá hlavní smysl. V přímém kontrastu jsou totiž nekonečné zásoby vody v hasičáku, případně opravárenské nástroje, u nichž autoři na doplňování nějak zapomněli.
Že ovládání dopravního prostředku slouží jen jako výplň mrtvého času mezi hádankami, není pocit, ale fakt. Logických překážek naštěstí není málo a při jejich odstraňování dojde využití snad každý prvek stroje. Dostat poměrně velký kus techniky zase o píď kupředu, je zábava. Řešení nejsou tak složitá, aby vyžadovala vizuální berličky. Zároveň se nenabízí na „první dobrou“ a vyzývají k průzkumu blízkého okolí. Potěší vzrůstající náročnost, která vede až k čemusi, co připomíná AT-AT z Hvězdných válek. Jde nejenom o nejsložitější úkol, kdy řešíte pohyb hned dvou strojů, ale také o ten nejhezčí.

Krásu poznamenaného světa vypráví hezká stylizace s nádechem ruční kresby. Je to přesně ten grafický směr, který podobným hrám sluší a který mi imponuje. Když už nezávislý projekt nenadchne příběhem, alespoň se stává relaxačním materiálem, jehož síla by uklidnila i tlakový hrnec. Hudba je první polovinu minimalistická, povětšinou tahaná jen jedním nástrojem. V žádném případě není lenivá, jen si na svou chvíli dokáže vhodně počkat. U koho audiovizuální zážitek převýší hratelnost, může volit opakování se zaměřením na achievementy.
Dvě třetiny jsou lehce dosažitelné a občas i vtipné. Například vezmete-li rádio, které se v některých fázích hry snaží zachytit neznámé vysílání, čeká vás odměna za jeho transformaci na palivo. Ale pouze v určitý moment. Zajímavou výzvou je najetí plného stavu malého tachometru. Jde o jediný scénář, kdy jsou hříšné počty paliva až nedostačující. V případě, že se na lov achievementů vydáte, učiňte tak okamžitě. Hra nemá sílu, aby vás přitáhla po delším odložení.
Verdikt
Další němá variace na nízkorozpočtové výpravné hry s logickým nádechem. Lone Sails nemají příběhovou sílu Inside a v herních mechanikách si dost protiřečí. To ale neznamená, že nedokáží na svém plácku zabavit. Drobná postavička a její kovový mastodont jsou tichými vypravěči z decimovaného světa, kde žádná překážka není dostatečně velká. Chcete se hnát dopředu za další bariérou, chcete znát co nejvíc z kovového hřbitova. Všechno ostatní ale působí jako audiovizuální vata, nad kterou je lepší nepřemýšlet.
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.






























