Recenze: Far: Lone Sails

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 5.4.2019, 8:08

Publikováno: 5.4.2019, 8:08

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3413 článků

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často pak vykoupení z utrpení a co říct má i cesta za svobodou. Do které ze škatulek patří vyschlý svět Far?

Na odpověď si počkáte nějaké dvě hodiny, během kterých si naprosto zamilujete němou show jedné dívenky a její provizorní mašiny. Můžete jí říkat Červená Karkulka, Malá Neznámá nebo Šestka. Ostatně o malé strojvedoucí toho beztak víte pomálu. Jako sirota má jen pár osobních věcí a retrofuturistickou lokomotivu s pomocným pohonem plachet. Není to však jen stroj. Jde o jedinou pozůstalost a vzpomínku na otce, neboť z indicií plyne, že na stroji pracovali spolu. Teď je ale vše pryč, a to doslova.

Hrdinka vyráží na cestu do světa, jenž je vyschlý jak sklenička vyléčeného opilce. Historii, nechť si vaše fantazie vykreslí podle svého. Na každý pád musí dojít k post-apokalyptickému prostředí, kde se přístavní město proměnilo v ocelový hřbitov. Vraky nákladních lodí jsou pouhými pomníky éry, kdy si člověk bláznivě myslel, že je se svou bárkou pánem všech moří. Okolí je s každým metrem pustější a vy sledujete minulost neplánované průmyslové revoluce. Přerod, kdy se z lodí stávají stroje budoucnosti, je velice pěkně zachycený a vás bude mrzet každý uniklý detail.

Mě naopak mrzí, že se vývojáři ze studia Okomotive vyvarovali emotivnějších momentů. Krom úplného úvodu, není ve hře jediná srdceryvná scéna. Střípky nebezpečí nestačí ani eskalovat, protože řešení je na dosah amputované ruky. Celá pouť drobné postavičky tak připomíná exkurzy do uzavřeného lomu. Občas se něco pokazí, ale nemějte obavy drazí návštěvníci, on to Igor opraví a pojedeme dál. A že se toho cestou pokazí docela dost.

Bouřka zapříčiní požár, špatná cesta poláme hnací kolo, krupobití zničí půlku strojovny a náraz zlikviduje zásoby paliva. Pro nezkušeného samotáře důvod hledat smyčku a první stabilní nosník. Pro děvčátko drobné překážky, při nichž stihne dopít mléko, zamést drobky ze sušenek a poskládat popadané plyšáky. Obsluhování mašiny je sice hlavní náplní hry, ale jde tak nějak samo. Stačí mít zásoby paliva, upouštět tlak, kontrolovat vítr a včas brzdit. Bát se ovšem nemusí ani flegmatičtí sklerotici, protože hra důsledky laxního konání hází přes palubu.

Nikde není vysvětleno, proč sbíráte, nebo byste sbírat měli, předměty ponechané vlastnímu osudu. Selský rozum radí, aby se zužitkovaly jako palivo a má samozřejmě pravdu. Toho harampádí je ale tolik, že při pečlivém sbírání za chvíli dojde volné místo a z lokomotivy se stává skládka. Z ládování „kotle“ je díky tomu otravná rutina, která postrádá hlavní smysl. V přímém kontrastu jsou totiž nekonečné zásoby vody v hasičáku, případně opravárenské nástroje, u nichž autoři na doplňování nějak zapomněli.

Že ovládání dopravního prostředku slouží jen jako výplň mrtvého času mezi hádankami, není pocit, ale fakt. Logických překážek naštěstí není málo a při jejich odstraňování dojde využití snad každý prvek stroje. Dostat poměrně velký kus techniky zase o píď kupředu, je zábava. Řešení nejsou tak složitá, aby vyžadovala vizuální berličky. Zároveň se nenabízí na „první dobrou“ a vyzývají k průzkumu blízkého okolí. Potěší vzrůstající náročnost, která vede až k čemusi, co připomíná AT-AT z Hvězdných válek. Jde nejenom o nejsložitější úkol, kdy řešíte pohyb hned dvou strojů, ale také o ten nejhezčí.

Krásu poznamenaného světa vypráví hezká stylizace s nádechem ruční kresby. Je to přesně ten grafický směr, který podobným hrám sluší a který mi imponuje. Když už nezávislý projekt nenadchne příběhem, alespoň se stává relaxačním materiálem, jehož síla by uklidnila i tlakový hrnec. Hudba je první polovinu minimalistická, povětšinou tahaná jen jedním nástrojem. V žádném případě není lenivá, jen si na svou chvíli dokáže vhodně počkat. U koho audiovizuální zážitek převýší hratelnost, může volit opakování se zaměřením na achievementy.

Dvě třetiny jsou lehce dosažitelné a občas i vtipné. Například vezmete-li rádio, které se v některých fázích hry snaží zachytit neznámé vysílání, čeká vás odměna za jeho transformaci na palivo. Ale pouze v určitý moment. Zajímavou výzvou je najetí plného stavu malého tachometru. Jde o jediný scénář, kdy jsou hříšné počty paliva až nedostačující. V případě, že se na lov achievementů vydáte, učiňte tak okamžitě. Hra nemá sílu, aby vás přitáhla po delším odložení.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Další němá variace na nízkorozpočtové výpravné hry s logickým nádechem. Lone Sails nemají příběhovou sílu Inside a v herních mechanikách si dost protiřečí. To ale neznamená, že nedokáží na svém plácku zabavit. Drobná postavička a její kovový mastodont jsou tichými vypravěči z decimovaného světa, kde žádná překážka není dostatečně velká. Chcete se hnát dopředu za další bariérou, chcete znát co nejvíc z kovového hřbitova. Všechno ostatní ale působí jako audiovizuální vata, nad kterou je lepší nepřemýšlet.
14. 05. 2026 • Michael Chrobok0

RECENZE: Forza Horizon 6

Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....

»
29. 04. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Mouse: P.I. For Hire

Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.

»
27. 04. 2026 • Lukáš Urban0

Recenze: Screamer

Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...

»
10. 04. 2026 • Lukáš Urban0

RECENZE: People of Note

Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...

»
06. 04. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Crimson Desert

První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.

»
11. 03. 2026 • Lukáš Urban0

(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem

Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...

»
05. 03. 2026 • Jiří Majer0

RECENZE: Ride 6

Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.

»
04. 03. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Planet of Lana II

Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...

»