Xboxweb.cz

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši? Nebo se populace ostrova sníží na nulu?

Během pěti hodin se dozvíte pravdu. Také zjistíte, proč hra začíná v 70. letech, kde dojde během otevírání tajemného portálu k malé revoltě, během níž se přeruší rituál a rozpadne sounáležitost obskurního kolektivu. Nejdůležitějším mystériem je však entita pojmenovaná Gloom. Její detailní popis se nachází po celém táboře a nikdo vlastně netuší, zda jde o blábol dokumentovaný během halucinogenních seancí nebo o realitu, která se velice blízce seznamuje s květinovými dětmi dneška.

Nejistota halící první třetinu hry pomáhá do příběhu vtáhnout tajemno. Hrdinka je dostatečně labilní na to, aby mohla být nebohou obětí kultu. Nebo může být naopak maniakem, co si své trable hojí na utrpení druhých. Netrpělivé očekávání na legendu k příběhu či rozhodující twist dělá The Chant zajímavější, než ve skutečnosti je. Když se totiž objeví první boss, karty jsou hozeny na stůl a není pochyb o tom, kdo nebo co je oním zlem. Nicméně i tak lze přijmout hru jako skromného následovníka kultu jménem Resident Evil, s nímž má titul hodně společných prvků.

Předně kytičky. Byliny všeho druhu jsou používány pro zvýšení mentálního zdraví, pro výrobu „zbraní“ a v neposlední řadě k upgradu vlastností. Průzkum prostředí sice není nezbytně nutný, ale vřele se doporučuje, protože jen díky němu se vypořádáte s každou situací. Dále je tu inventář, kde se sdružují nejenom příběhové filmové pásky, ale také předměty nutné k postupu. Postupně si složíte několik typů klíčů, mechanické stroje nebo pořádnou štangli dynamitu. A nakonec i zbraně jsou paralelou k nekonečné sérii o zombíkách. Jen místo tenčících se zásob munice sledujete, jak se opotřebovává hořící klestí. Vše má své místo, důvod existence a rychlou dostupnost.

U zbraní, se kterými je spojený soubojový systém, chvíli zůstaňme. V boji se zlem jsou nápomocny také ingredience z kuchyně nebo lektvary z netradičních výtažků. Těch je množství menší než malé, a tak s nimi šetřete na zlé časy. Protivníkům extra neublíží, ale zpomalí je, čímž získáte čas k podniknutí útoku. Ten je… originální, ale trochu směšný. Máchání roštím připomíná milovníky masochismu, kterak se koženými pásky šlehají přes záda do úplného omdlení. Na pohled vtipná aktivita je jediným účinným bojem a spolu s úskokem klíčovým prvkem akční složky hry. A přestože se to nezdá, akce pomalu přibývá, až zaujme větší část hratelnosti. Budu upřímný, nikdy jsem si na potyčky pořádně nezvykl a zejména u bossů jsou skutečně směšné. I když účinné.

Trochu bokem, a zároveň ve spojení se vším, jsou krystaly. Jejich rozdílné barvy měly definovat odlišné nátury obyvatel ostrova. Jenže po přechodu do eliminačního režimu se z nich staly portály mezi dimenzemi a variace kouzel. Po naplnění energie můžete nepřítele zpomalit, ohlušit nebo prošpikovat ostny. Zejména proti přesile jde o dobrého parťáka, který může smrtku přetáhnout přes pracky. A když se rozhodnete, že souboje zvládáte i bez něho, tak se z krystalu díky meditaci rázem stane fajnová lékárnička na krk. A to se vyplatí.

Z textu se může zdát, že The Chant je bohatá hororová adventura, které chybí jen lepší příběh a trochu víc tajemna. Faktem je, že toho chybí mnohem víc. Minimálně variabilnější herní náplň, která se v každé části prostředí soustředí jen na jeden typ překážky. V dole to jsou fuze do jističů, které jsou vždy po ruce. Jindy se sbírá specifický typ květiny ležící u hlavní cesty a příště je zapotřebí eliminovat entitu pro přístup k předmětům. Kdyby se tyto prvky alespoň průběžně kombinovaly, pomohly by nejenom hratelnosti, ale také atmosféře, která je ředěná tak dlouho, až se pomalu vytratí.

Rozhodně bych nerad, kdyby titul z textu vyzněl jako špatný zástupce hororové adventury. Své kvality rozhodně má. Jako nízkonákladová produkce umí dokonce překvapit pěknou scénou nebo zdařilou animací obličeje ústřední hrdinky. Bohužel, herně postrádá lepší gradaci a pořádnou dramaturgii hraní. Pokud vezmu libovolných 30 minut, vsadím se, že vás zaujmou. Ale během soustavného hraní se až příliš často opakuje. Vrství stále ty stejné principy a v konečném důsledku místy i trochu nudí. V předplatném nebo slevách půjde o žhavého adepta na pořízení. Za plnou cenu… raději koukejte jinde.