
RECENZE: Gang Beasts
Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.
Gang Beasts je přesně takovou hrou, která nebude sedět každému a její hlavní potenciál je ukryt v multiplayeru, na nějž ostatně míří. Musím se přiznat, že mám tyhle divné hry rád a vždycky mě překvapí, jak absurdní, ale ve výsledku dost často funkční a zábavný celek dokáže někdo nabídnout. Navíc v tomto případě ve mně hra evokovala vzpomínky na mou oblíbenou záležitost Human Fall Flat, jenom o něco více šílenější.

V Gang Beasts před nás vývojáři nestaví jednotlivé úrovně, abychom je překonali, ale abychom se v nich utkali. Hra je postavena primárně jako multiplayerová hra, takže kdo chce hrát sám, měl by se podívat někde jinde. Máme tu několik herních módů, v nichž se může utkat až čtveřice hráčů v lokálním nebo až osmička hráčů během online zápolení v téměř dvacítce úrovní. Módy by se daly definovat jako boj všech proti všem, kdy poslední přeživší vyhrává, dále tu máme boj proti Al řízeným vlnám nepřátel a pro odreagování fotbálek 2v2.
Sežeňte kamarády a hurá za zábavou, chtělo by se říct, ovšem to bych vám doporučil něco, co není tak úplně pravda. Největší boj jsme u hraní sváděli s ovládáním. Vůbec není tak lehké a intuitivní jako třeba v případě Human Fall Flat. Nicméně s velkou dávkou cvičení a k tomu ještě s hromadou štěstí se dá postavičky tak nějak ovládnout. Bohužel bych neřekl, že ve střízlivém stavu se jedná o zábavu. Možná po několika lahvích kvalitního alkoholu se vám začnou zdát vaše pohyby podobné, jako ty herní, kdy člověk nemá kosti a s tímto vědomím se hraje dobře. Nezkoušel jsem, protože nevím, zda stojím o hru, u níž bych musel být permanentně na šrot.
Jednotlivá prostředí jsou poměrně různorodá, takže jednou bojujete na komíně, pak na kusu budovy, stavbě, jedoucím vlaku nebo kamionech. Nápady zde rozhodně nechyběly a každé prostředí má to své specifikum, což je fajn. Bohužel ani zde všechno nedopadlo podle plánu a vzhledem k tomu, že hra vyšla na PC již v roce 2017, je o dost smutnější, že v roce 2019 není na Xbox One technicky odladěná.
Není nic divného, že se někde o něco zaseknete, schody také nejsou největší přítel, obzvlášť při cestě do nich a také nejrůznější nečekané glitche nemohou chybět. Stejně tak špatná je interakce dvou a více želatinových postav mezi sebou, která nedává smysl (což by nevadilo), ale hlavně funguje pokaždé úplně jinak, byť se podmínky jeví totožné. Největším klackem, kterým nám vývojáři hodili pod nohy, a jde ruku v ruce s ovládáním, je kamera. Sice se dá nastavovat, ale rozhodně nejde nastavit tak, jak by člověk potřeboval. Dá se tak v úrovních velice snadno dostat do míst, kam nevidíte a nemáte nejmenší tušení, co tam postavička dělá, natož jak ji dostat ven. A to jsem si bláhově myslel, že v dnešní době je práce s kamerou to první, co vývojáři zkouší a ladí, protože bez pořádné kamery se žádná dobrá hra udělat nedá a zde se to jenom potvrzuje.

Co naplat, že levelů je spousta, postavičky se dají navléct do nejrůznějších vtipných kostýmů a online připojování funguje skvěle. Není tak problém se na mapách potkat a utkat se v tom, kdo se zvládne s jejich nástrahami a všemi protivníky vypořádat nejlépe. Ani grafická stránka není špatná a ten osobitý styl, jaký jsem chtěl, jsem nakonec i dostal. Ve světlých chvílích se dostavila ona kýžená zábava, kdy jsme dělali šílenosti, bláznivosti a smáli u toho. Škoda jenom, že na hodinu hraní těchto chvilek připadlo žalostně málo.
Verdikt
Gang Beasts rozhodně nenaplnili moje očekávání, jaká jsem do nich vložil a stávají se tak lehce podprůměrnou hrou, v níž budete většinu času bojovat s ovládáním, špatnou kamerou a neodladěným prostředím. Sem tam si užijete vtipný okamžik nebo zábavnější pasáž, ale tyto pozitivní chvilky jsou vykoupeny spoustou času, kdy se zvednutým obočím budeme nevěřícně kroutit hlavou nad děním na obrazovce a ke sprostému slovu nebude daleko. Takhle nějak si zábavnou party hru rozhodně nepředstavuji a raději se podívám někde jinde.
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.


























