Xboxweb.cz

Asi teď nakousneme trošku kontroverzní témě, ale Lara Croft, byť se najde spousta jedinců, co nehrálo ani jedu hru, je ikonou nejen ženských herních postav, ale i celého herní průmyslu, notabene jakýmsi popkulturním symbolem. Ačkoliv ji zná každý (a kdo ne, lže nebo nehraje hry a neviděl průměrné filmové zpracování), Laru Croft si do paměti vryli především muži díky silnému hrudníku, který bohužel po předloňském rebootu krapet zhubnul.  Lara se herní branží, respektive kobkami a chrámy prolézá zhruba 18 let vždy v adventurním-akčním-puzzle TPS stylu, jestli to tak můžeme napsat. Vlastník značky, Square Enix, se však před více jak čtyřmi lety rozhodl, že fanouškům dopřeje malou změnu. Příjemnou změnu. 2010 přišel na trh Lara a The Guardians of Light, přinesl kooperaci, drobné RPG prvky, izometrický pohled a tak parádní zážitek, že jsme si jej kvůli recenzi rádi zopakovali. Po čtyřech letech jsme se dočkali pokračování. Dámy a pánové, tomuhle mi říkáme pokračování.

Pro začátek mám smutnou zprávu pro všechny příběhové nadšence, příběh Temple of Osiris je pouze volným pokračováním předchozího spin-offu a k tomu všemu jen na okraj. Zkrátka za moc nestojí, i když mohou se najít zarytí jedinci, který si s neladnou a nezáživnou linkou vystačí, ba ji i do nebes vynesou. Takže jedna ze tří věcí, která dělá ono pokračování, sice splněna byla, ale za 3-, jak říkávají kantoři, tedy horší dobrá a lepší dostatečná. Druhým aspektem by měla být technická stránka. Jednoduše je hezčí a lepší, autoři si dali záležet nejvíce na odrazech a stínech přímo úměrných s kvalitou zpracovaného světla (chápej ohně). Jen Lara a spol. by si zasloužila lepší péči vizážistů. Co naplat. Splněno, jedna mínus, další!

České přísloví praví, že jablko nepadá daleko od stromu. A ani Temple of Osiris není oproti Guardians of Light takřka jiné, kráčí v předchůdcových šlépějích, vyhýbá se starým přešlapům, zkracuje si cesty (chápej zlepšuje) a k tomu všemu si ještě vesele poposkakuje do rytmu známé písničky Před naší, za naší. Lara si o sobě myslí věru víc než je zdrávo, jenže ta mrcha si to holt může dovolit. Nese břímě typické adventury ještě k tomu ještě akční a RPG. Kobkové puzzly adekvátní obtížnosti, symboličtí nepřátelé prastarých, afrických dynastií, které můžete právě akčně zkosit širokou škálou zbraní, několik bossů a nemálo možností jak dosáhnout kýženého cíle. Krom třech zbraní, jež může najednou naše prsatá uličnice nosit, má speciální hůl pro vysílání laserového(?) paprsku a ovládání vybraných plošin, které doplňuje pochodeň, aby zapálila, co paprsek nezvládne. Ze staršího dílu pak zůstalo vystřelovací lano, ale zmizel oštěp kamarádův štít. A to proto, že již nechodíte za dobrodružstvím v případě singleplayeru ve dvou, nýbrž jen se slečnou Croft.

Za to v kooperaci můžete jít až se třemi dalšími hráči, a to jak v lokálním multiplayeru, tak po síti klidně i v náhodném matchmakingu, jinak řečeno s náhodným cizím hráčem. Na jednu stranu nám změna nevadila, ba podle nás i prospěla, Totec z Guardians nám vždy při procházení úrovněmi akorát překážel a přepínání na něj, když jsme měli někam vylézt pomocí jeho štítu, bylo nemotorné a spíš na obtíž. Vystačíte si tak sami, a proto se styl kooperace naprosto změnil. Dřív jste parťáka potřebovali, teď se spíš hodí pro jednoduší průchod hrou a navíc, když dáte dvě hlavy dohromady, vždy je to produktivnější. Nemůžeme říct, zda je lepší to či ono, záleží jen a jen na tom, co očekáváte. Ale uznáváme, žeostatní hratelné postavy pro vaše parťáky se přímo nabízí ke speciálnímu využití.

Levely jsou chytře navržené a neopakují se, díky čemuž se budete bavit až do konce, navíc checkpointy jsou ještě chytřeji tozmístěné, a tak vás ani nebude nic zdržovat v dojetí… no chtěli jsme říct jednohubce, avšak hra má takový spád, že se tvůrci rozhodli implementovat leaderboard, na kterém všichni hráči vidí rychlost projití, a počet nasbíraných bodů v dané úrovni a my bychom se vůbec nedivíme, že to také funguje podle původního účelu, sami jsme si levely párkrát jen tak zopakovali. Nejsme teda zrovna soutěživí, ale chtěli jsme si nasbírat veškerá vylepšení zdraví a maximálního počtu nepřetržitě ubývající munice, a splnit tak například jeden z několika typů výzev pro dané mise. K těm chodíte přes rozhlehlou mapu, kde mimoto najdete speciální chrámy, kde po rozluštění hádanek a překonání pastí získáte buď novou zbraň nebo nějaký ten equip, jmenovitě prstýnek, náhrdelník nebo sexy obleček. Každý pak vylepšuje i zhoršuje některé staty či přidává speciální schopnost po vícenásobném zabití. Výbavičku můžete zároveň pořídit z truhel, kde platíte za nasbírané krystaly, které zároveň slouží jako počet nasbíraných bodů v levelech.

Lara Croft and the Temple of Osiris se hraje stejně jako jeho předchůdce a vlastně možná i o něco lépe. Kdo hrál, ví, kdo nehrál, ví to teď taky, prostě skvěle. Dostalo se zajímavých změn, příjemné reinkarnace kooperace a mnohem hezčího audiovizuálního pokoukání. Sice máme drobné výtky k zaměřování, jelikož si myslíme, že mohlo být drobet přesnější a celkově lepší, což tvrdíme to samé i o příběhu, ale nu což k maximální zábavě zase tolik příběh nepotřebujete. Proč své konání děláte, s tím jste seznámeni na začátku hry, čili je úplně jedno, jestli jste s Larou ještě neměli tu čest. Dokonce ani nevadí máte-li hluboko do kapsy, hru pořídíte za čtyři stovky  a to je za nejlepší akční izometrickou puzzle coop adventuru docela slušnej vejvar, a to vám ještě pro celkem čtyři hráče nabídne nějakých osm až deset hodin zábavy, to však záleží jen na tom, jak moc jste bystří a šikovní.