Xboxweb.cz

Program ID@Xbox má za úkol umožnit nezávislým vývojářům dostat jejich hry na platformu Xboxu. Nabídka her se začíná pomalu rozšiřovat a dalším titulem, který se pokusí získat naší pozornost je Pure Pool od VooFoo Studios. Jak podle názvu tušíte, zahrajeme si kulečník v té nejčistější podobě a předem říkám, že jsem se na něj moc těšil a nakonec si ho i parádně užil.

Já sám mám kulečník hodně rád, i když bližší je mi snooker. Ovšem ani klasickým poolem nepohrdnu. Pokud bych si měl vybrat jednu z variant, raději zvolím 8-ball US než 9-ball a přesně tyhle dva módy najdeme i v Pure Pool. Zahrát si v nich můžeme rovnou celou kariéru v různých stupních obtížnosti, která však není jenom o hraní jednotlivých zápasů za sebou, ale je chytře proložena celou řadou miniher. Vaším úkolem je posbírat co nejvíce hvězdiček, bez jejichž dostatečného počtu se hrou neposunete dál a neodblokujete si další turnaje. Hvězdičky se získávají nejen vyhráváním, ale také plněním celé řady úkolů jako potopit několik koulí v řadě, vyhrát bez ztráty Framu a podobně. Plněním úkolů se taktéž získávají zkušenostní body, díky nim lepší level a nové vybavení. Prostě taková klasika.

Párkrát jsem se dokonce přistihnul, že mne minihry bavily víc, než klasické hraní. Nejlepší je dle mého ta, v níž je vaším úkolem potopit co nejvíce koulí za sebou bez minutí. Ale i ostatní, jako třeba uklidit stůl co nejrychleji nebo hra na životy, kdy musíte potopit, jinak přijdete o život (potopení černé vám život zase přidá) a kdo jako první přijde o všechny životy, prohrál. Všechny minihry jsou hodně povedené, takže pokud se vám nějaká zpřístupní, rozhodně vás bude bavit. Navíc se minihry dají trénovat i ve volné hře, což se hodí zejména pro výzvy. O těch však až dále.

Teď nastal ten správný čas, podívat se na zoubek hratelnosti. Hra se dle reklamních slibů chce zařadit do kategorie simulátorů a dle mého se jí to daří na výbornou. Fyzika koulí na plátně je jedním slovem skvělá a hlavně uvěřitelná. Kdo alespoň někdy hrál, i kdyby v nějaké začouzené herně a se zlomeným tágem, určitě mi dá zapravdu. Snad v žádné jiné hře se mi nepovedlo dostat bílou nebo barevnou kouli mimo stůl tak snadno, jako tady. Všechno je to nejčastěji způsobeno kombinací špatně zvolené rotace a přehnané síly strku. Pak už jenom udiveně koukáte, jak že se to ta koule vlastně z toho stolu dostala. Když už jsem zmínil rotace, jejich používání je fajn a opět všechno podle skutečnosti. Zapomeňte tedy na nějaké přehnané stranové rotace a jak již bylo řečeno, pozor na síly, hlavně v oblasti kapes a mantinelů.

Dalším faktorem umocňujícím dojem ze skutečného hraní je kamera. Ta je posazená tak, jako kdyby jste na stůl sami koukali. Nedá se přepnout do pohledu nad stůl a podobně, což sice může někoho odradit a dělá hru těžší, ale díky tomu máte pocit, že úspěšný strk je jen a pouze naše zásluha. Navíc pomocné čáry se zobrazují jenom na určitou vzdálenost a dost často se vám stane, že čáru označující odraz stejně nevidíte a strk je pouze na vašem uvážení. Jedinou alternativní možností je kamera simulující obcházení stolu. Co trochu kazí výsledný dojem je nemožnost natočit si kameru dle svého, hlavně pokud si chcete prohlédnout situaci na stole z více úhlů. Stává se, že kolem rohů nevidíte dostatečně dolů a nemůžete si tak pořádně vše prohlédnout a následně hrajete naslepo. Při soupeřových strcích zase kamera následuje směr strku, což při strku proti mantinelu znamená hodně malý přehled o pohybu koule.

Dalším důležitým aspektem je hra kolem mantinelů. Pure Pool bere v potaz vzdálenost koule od mantinelu a šířku tága, což se také hned tak nevidí. Díky tomu dává smysl zahrání „jistoty“, což může být odehrání koule do pozice, kde soupeř nevidí na kouli, kterou má hrát (snooker) nebo kouli co nejvíc přilepíte na mantinel. Soupeř díky tomu nemůže hrát například strk se zpětnou nebo potřebnou boční rotací, protože se tam jeho tágo prostě nevejde. Stejná situace nastane i v případě koulí, které jsou nalepené na sobě. Všechny zmíněné prvky jsou moc fajn, protože dříve hry mantinely a pozice koulí úplně ignorovaly a zahrát se dalo všechno a všude.

Zmínil jsem Challenge a nyní nastal čas se k nim vrátit. Jedná se vlastně o čtveřici miniher, ve kterých ale nesoutěžíte proti Al, nýbrž proti hráčům z celého světa. Rozhodně výzva a je radost, pokud někoho překonáte a máte ze svojí hry dobrý pocit. Když už jsem zmínil hráče z celého světa tak ani klasický multiplayer nechybí, dokonce si můžeme vytvořit i vlastní ligu. Může se ale stát, že někdy živí zrovna nebude k dispozici a i s tímhle vývojáři počítali. Na řadu přichází hráčská DNA.

DNA je vlastně obraz hráčů, přesněji jejich hry. Pure Pool bedlivě sleduje, jak hrajete a vytváří vaši DNA. Dokonce si můžete vyzkoušet, jak se proti vám hraje ostatním hráčům a zkusit porazit svoji vlastní DNA. Velkou pochvalu si zaslouží Al jako celek, protože ať už hrajte na jakoukoli obtížnost, vždycky to bude výzva tak akorát. Pokud jsem totiž nějaký zápas musel opakovat vícekrát (někdy se nedaří, ať děláte cokoli), postupně dělal protihráč více a více chyb, až sem ho dokázal porazit. Všechno samozřejmě úměrně tomu, na jakou obtížnost hrajete a jaký level jste vy sami.

Než se dostaneme k závěrečnému hodnocení, ještě krátce k ovládání. Někdo by si mohl říct, že se tágo na gamepadu pořádně ovládat nedá, ovšem opak je pravdou. VooFoo si dali na ovládání opravdu záležet, čehož důkazem je možnost lehkého doměřováním stisknutím A. Jiné hry na tohle z vysoka kašlou a jediné, co můžete, je zkusit pohnout páčkou jenom trochu, ale stejně výsledek nikdy nebude takový, jaký je třeba. To se vám v Pure Pool prostě nestane. Navíc i tempo strku se dá krásně trefit a pokud jste úspěšní, čeká vás krásná animace strku s odlétávající křídou od bíle koule. A to sem ještě nezmínil úžasnou grafickou stránku, kde se pořád něco děje nejen na stole, ale i kolem něj.