Recenze: Resident Evil 3
Publikováno: 7.4.2020, 8:07
Sociální sítě
O autorovi
Lukáš Urban
Je autorem 3394 článků
Všechno má svůj čas. Dobytek neporazíte před vykrmením a chmel nesklidíte, dokud nevyroste. A stejné je to s vývojem her. Můžete vývojáře zavřít do sklepa a síťovým kabelem bičovat jejich pracovní úsilí, ale přirozený postup tím stejně nenahradíte. Ale když máte za zády uřvané hráče a pod nohami zlatý důl, jde logika a zdraví rozum stranou. S nutností rychle ukojit poptávku střiháte, škrtáte a zkracujete, až se vám důl zasype i s bohatstvím uvnitř.
Ke hře náleží ještě Resident Evil Resistance. Nepíšu režim záměrně, protože novinka patří do volitelné instalace a není třeba pro chod základní hry. Buď chytré rozhodnutí nebo drobný pozůstatek faktu, že multiplayerový kus měl být v prodeji samostatně. Tedy dokud se Capcom nepodělal z negativních reakcí hráčů, kteří vidinu kolektivního pokračování příliš nevzali. Vydavatel tedy online vsuvku přibalil k remaku trojky a za přispění několika bet se snaží prodat koncept, s nímž obstojně fungoval Pátek třináctého nebo mnohem úspěšnější Dead by Daylight. To znamená, že čtveřice hráčů zkouší uniknout z mapy a jeden protihráč jim v tom brání všemi možnými prostředky.
Za přeživší mě hraní příliš nebavilo. Stereotypní úkoly najdi/vyřeš se aktuálně opakují co hru a jedna mapa s rozdělenými arénami se okouká poměrně rychle. Což však neznamená, že by princip nefungoval. Když se skupinka hráčů sehraje, dokáže vcelku dobře fungovat a sbírat tak důležitý čas a finance pro nákup vybavení. V cestě jí vždy stojí překážky a nepřátelé známí ze hry, tudíž všichni vědí, nebo alespoň tuší, jak situace vyřešit co nejrychleji. Doba jedné hry nepřesahuje čtvrt hodiny. S pitomci ve skupině jde ještě níž, takže hratelnost příjemně odsýpá. Bohužel ji kazí nechutně dlouhý matchmaking a drobné technické nedodělky.
V kůži vedoucího výpravy, tedy toho, co znemožňuje útěk, je Resistance mnohem zajímavější. Máte ve svých rukách naprosto vše. Od rozmístění předmětů, přes pasti, dovednosti až po ovladatelné nepřátelé. Je to boj čtyř mozků proti jednomu, jen ten váš má okamžitý přehled nad situací a možnosti udělat v arénách doslova peklo. Vtělit se do zombíka nebo samotného Pana X je lahodný pocit a splněný sen nejednoho hráče. Že potřebujete pro hru šachovou předvídatelnost a velkou dávku zlomyslnosti asi není třeba dodávat. Přesto nemá Mastermind vždy vyhráno a pokud podcení protivníky, může i s objektivní převahou ostrouhat.
Resident Evil Resistance může v budoucnu solidně fungovat. Potenciál tu je, protože minimálně v rámci značky jde o zajímavé zpestření, které se rovná mini hrám z dodátků Banned Footage pro sedmý díl. Bohužel mám obavy, že v honbě za dalšími remaky hodí Capcom projekt přes palubu a po dokončení základu nechá online odbočku umřít. Přitom stačí dodat víc map, možností a vyladit hratelnost po technické stránce. To zase není tak náročný úkol ne?
Verdikt
Čas penězi prostě nenahradíte. Nový Resident se stal obětním beránkem. Tím chudákem, který platí za úspěch staršího bratra. Hráči chtěli modernizovanou Nemesis, a tak ji dostali v rekordním čase a výborné kondici. A po herní stránce je skutečně málo věcí, které by dřely nebo nefungovaly. Nebýt dávné předlohy, šlo by o báječný titul plný akčního napětí, skromných, avšak zajímavých hádanek a depresivního prostředí. Ale ona tu bohužel byla a nabízela víc. Obsahově, příběhově i emocionálně. Nakonec tak nemrzí výrazné rozdíly mezi verzemi, ale potenciál, jehož laťku dvojka nasadila příliš vysoko.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....
