
Recenze: Resident Evil Village Gold Edition
Hodnotit značku jakou je Resident Evil, to je jako kritizovat Monu Lisu, že je příliš baculatá, že kouká jak můra a že její dekolt nemá co nabídnout. Prostě se to nedělá nebo to jde hodně ztěžka, protože jde o kus historie. O etalon specifické části umění, který vyšlapal cestu novému a dodal punc starému. A třebaže Capcom není da Vinci, má v držení legendu survival hororů, kterou se podařilo v sedmém díle nasměrovat vstříc moderním trendům. Village pak měla spojit pomyslně to staré s novým, což se dle mého povedlo tak ze dvou třetin. To dobré ze sedmičky zůstalo a nedá se přehlédnout ani fakt, že autoři hodně čerpali z populární čtyřky. Zakomponování lykanů a poněkud vyvinutých osob pak možná nesedlo každému, ale obecně se poslední díl povedl.
Pokud si už ho příliš nepamatujete, tak se vrátili Ethan s Miou, jejichž novým domovem se stala zakopaná řiť kdesi v Evropě. Vskutku pěkné místo k životu pro ně a malou dcerku Rose. Jenže scénář tomu chtěl jinak a Ethan se ocitá v zapadákově, kde by i Drákula vyhlásil stav nouze. Navíc vystaven novému zlu a realitě, že malá Rose skončila bůh ví kde a bůh ví s kým. Jak do všeho zapadá prsatá aristokratka se zálibou v NBA, uslintaní vlkodlaci a Karl se zatraceně velkým nástrojem? To víte nebo teprve zjistíte. Ale jisté je, že Rose přežila, neboť její příběh je hlavním tahákem Winters’ Expansion, stejně jako kompletní Gold Edition. Má mladá slečna na to, aby utáhla vlastní příběh?
Jelikož patnáct let od konce Village je dlouhá doba, tak teoreticky ano. Dívka už není drobotinou, jejíž jediným zájmem je plný pupek a suchý zadek, ale jedincem s názorem, pubertou a pěkně smutnou minulostí. Dospívání se zrovna neneslo v mírumilovném duchu a nechtěné rodinné prokletí přineslo Rose víc špatného než pěkného. A jelikož udělá cokoliv, aby se stala normálním člověkem, rozhodne se konfrontovat jak se svými nočními můrami, tak s místem kde vše začalo. Jak však záhy zjistí, její plány jsou věc pěkná, ale realita s nimi nepočítá. Stejně jako desítky hrdinů před ní, i ona bere zbraň a rozum do ruky, aby změnila to, co se změnit nedá.
Jestliže patříte do osady fanatických milovníků značky, dostanete vše, po čem srdce touží. Staré lokace v drobném, leč neznatelně odlišném aranžmá a desítky monster s pořádným bossem s důvěrně známým rodokmenem. I po herní stránce je vše na svém místě. Vedle konvenčních zbraní dojde hojného využití speciální síla, čímž se definitivně zboří sny na normální život. Prolézání sídla si vyžádá hned několik logických zastávek a nadupaný inventář krásně odkáže na historii značky, kde se míchaly kytky, munice a viry. Akce je řízena rozumem, protože munice je méně než odvahy ve strašidelném domě, a tak není hanbou občas zdrhnout, občas zakleknout a občas zanadávat. Ostatně rozšíření Shadows of Rose má několik ryzích stealth pasáží, kde do vás atmosféra pořádně zasekne drápy, neboť zbraně vezmou za své. Tomu říkám horor, když jedinou záchranou mezi mnou a děsem jsou ovladač, obrazovka a dodávka elektřiny.


Když nad tím přemýšlím, vlastně je tu vše, co by Resident Evil měl mít a co na něm všichni mají rádi. Jenže ono to tentokrát nestačí. Budoucnost ukáže, jaké plány mají autoři s Rose, ale v přídavku je její příběh rozšířen jen o nezbytné útržky. Rád bych znal víc z dětství šikanované dívenky, která byla častým návštěvníkem jak sociálky, tak odborných specialistů. Zpracovat by se daly také „první krůčky“ při seznamování s vrozenými silami a mnoho dalšího. Pokud to dostaneme příště, pak rád počkám. Ale tříhodinové hraní potřebuje víc, než jen tenké nitky svázané s minulostí. Dvakrát nadšený nejsem ani z opětovného využití starých kulis. Vždy, když autoři jakékoliv hry zabřednou do starých materiálů, cítím pachuť snadného výdělku okořeněného drobným opovržením. Zde je dojem umocněn dokonce i stejným bossem.
Tím neříkám, že jsem si hraní neužil. Atmosféra je parádní, hratelnost též a pakliže pojedete dodatek souběžně s hlavní hrou, plynule navážete z jednoho na druhé. Nicméně potenciál byl přeci jen jinde a když vzpomenu na bonusový obsah pro Resident Evil VII, tak jeho přínos pro základní hru byl mnohem, mnohem větší. Shadows of Rose je daleko víc oslím můstkem pro budoucnost, kde se aktuálně může stát cokoliv. Mnohem větší radost mi proto udělalo přidání nové možnosti kamery. Základní hra je z pohledu první osoby, ke které byla nově přidána osoba třetí. Nelpím na zbytečných tradicích, ale bylo fajn zase procházet místa zamořená zlem a mít širší rozhled. Tvůrci šalamounsky vyřešili události, kde je pohled z vlastních očí nezbytný, a to plynulým zoomem z poza zad. Celkově je jiná optika na hru vyvedená dobře a nemám problém s tím, že si za ni studio nechá zaplatit. A ne, obličej Ethana nikdy pořádně vidět není, tudíž tajemství zůstává tajemstvím.


Poslední věcí ve Winters’ Expansion jsou postavy pro Mercenaries Additional Orders, kde tou nejzajímavější je Lady Dimitrescu. Nic víc za pět stovek nedostanete a je otázkou, zda byste měli. V tomto ohledu je nový obsah adekvátní ceně. Pakliže jste během svátku sáhli ve slevách jen po základní hře, můžete mít za tisícovku kompletní balení Resident Evil Village. Ale jestli jste tak ještě neučinili, vyplatí se Gold Edition, kde je navíc jak Trauma Pack, tak onlinovka Re:Verse. K té vám bohužel nic nepovím, neboť nemám potřebu Resident Evil tahat mimo příběhovku pro jednoho. Rád ale dodám, že Re:Verse je bezplatnou součástí hry.
Pokecejte s námi nejen o recenzi na našich sociálních sítích:
Verdikt
Buďme upřímní, vylepšit Village je těžké, takže jakékoliv rozšíření by svedlo boj, který by nemohlo vyhrát. Bohužel Winters’ Expansion a klíčové Shadows of Rose neuhrálo ani remízu. Charakter hlavní hrdinky není dostatečně prokreslený, a tak je těžké brát ji jinak než jen jako dočasnou návštěvu. Té pomáhají tradičně skvělá hratelnost a tíživá atmosféra jak mohou, ale opakující se lokace lehce sráží jejich usilovnou práci. Přesto je bonusový obsah pro fandy nutností, a to kvůli novému postavení kamery, které umí známý příběh prodat jako nový zážitek. To na Gold edici není mnoho, já vím, ale kdo čekal na výhodnou koupi kompletního Residenta, má další argument pro pořízení.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....




































