Xboxweb.cz

Slyšte příběh o osamělém hrdinovi, jehož dlouhá a urputná pouť došla svého cíle. Zocelen nespočtem soubojů stojí proti nepříteli, který je silnější než kdokoli, s kým se předtím setkal. Meka-Dragon, jak se obludné robotické monstrum nazývá, ovšem nehodlá dát svůj skalp bez boje a hrdinu zkouší, co mu jen energie stačí. Po vyčerpávajícím střetnutí, a značném úbytku sil na obou stranách, nakonec mechanický drak padá k zemi a zdá se, že se z dáli ozývá pomyslný zvonec oznamující konec. Meka-Dragon však dává finální úder v podobě kruté kletby měnící bojovníka na dračího muže, čímž zašlapává do země myšlenky na dobrý závěr a vybízí zchváceného reka k ještě jedné osudové cestě. Že pohádky končí dobře? Tak se o to zaslužte.

Za devatero horami a devatero konzolemi
Kdo by neměl rád povídání o bezelstných hrdinech, kteří s těmi nejčistějšími úmysly páchají dobro, aniž by poznali, co je strach, pokušení či bezmoc. V oblibě je mají i tvůrci videoher, kteří kolem nich dokáží postavit jak dechberoucí adventuru, tak velkolepou hru na hrdiny nebo například plošinovku tak, jako v případě Wonder Boy: The Dragon’s Trap. Že vám zní název povědomě? Pak se poklepejte po rameni, protože patříte mezi pamětníky jedné báječné konzolové éry, do níž je vepsaný Sega Master System. Právě na něm v roce 1989 debutoval Wonder Boy III, který je mezi fanoušky série považován za jeden z nejlepších dílů vůbec. S nostalgií na něj vzpomíná i studio Lizardcube, stojící za kompletní přepracováním. Nechce se mi používat slovo remasterem, protože v dnešní době má pachuť staleté stoky a není hodno být spojováno s nynější verzí.

V době 8-bitové revoluce, jak by se konec 80. let dal nazvat, bylo 2D zpracování z bočního pohledu tím nejlepším, co se dalo vytvořit. Moderní podoba se kostiček vzdala a přichází s úplně novým vizuálním zpracováním vzešlým z ručně kreslených animací. Titul tak působí dojmem fungl nové hry, přestože pojetí úrovní je 1:1, včetně nastražených pastí, výzev či nepřátel. Nový styl, připomínající trochu adventuru The Little Acre, si okamžitě oblíbíte jeho optimismem. Postavičky jsou vyobrazeny tak roztomile, že i úhlavní nepřátelé v podobě dračích bossů jsou doslova k sežrání. Pro lepší vyplnění prostředí výtvarníci připravili celou řadu objektů, které rozpohybovávají původně mdlé prostředí. O tom, jak obrovský kus práce byl na retro návratu vykonán, se pak můžete přesvědčit prostým stisknutím tlačítka, které na obrazovku plynule vrátí původní ztvárnění bez jakéhokoli načítání. Jako ukázka skvělé, nicméně hrát takto dlouhodobě na velké úhlopříčce není to pravé ořechové.

Těžká cesta hrdinova
Beze změn zůstala také herní náplň. Aby se Hu-Man, jak se hrdina jmenuje, mohl vrátit do lidské podoby, musí projít hned několika transformacemi napříč zvířecí říší. K těm dochází stejně, jako k uvržení kletby čili poražením jednoho z draků. Až v pozdější fázi hry se z přeměny stane i strategická záležitost. Bossové mají sice originální vzhled, ale ne vždy představují obtížnost adekvátní úsilí, jenž muselo být vynaloženo během cesty k nim. Zástupy protivníků jsou relativně bohaté počty, druhy nevyjímaje, což má za následek vyšší náročnost, než na kterou jsou dnešní hráči zvyklý. Dokonce i střední nastavení docela často přivádí k šílenství, a to obzvláště v první polovině, kdy postavička má jen zlomek zdraví a vy neočekáváte doslova brutální hratelnost.

Nastavenou laťku vydatně podporují útočné možnosti. Hrdina jako takový disponuje jediným útokem, který se liší podle toho, čím momentálně je. Někdy si vystačí s přirozenými vlastnostmi, jindy dostane do rukou meč se štítem. Nedá se jednoznačně říct co je lepší, protože meč je použitelný pouze na blízko, zatímco taková ohnivá koule putuje vstříc nepříteli. Štít pak má výhodu automatického krytí před nepřátelskými projektily. Součástí odměn za pobité protivníky jsou spolu s mincemi také speciální zbraně. Mezi nimi lze libovolně přepínat, použití ovšem zvažte s ohledem na omezená množství. Nejvýhodněji se proto jeví bumerang, ale k zahození nejsou ani vertikálně střílející šípy nebo tornádo.

Já už budu hodný, jen ne zpátky do Vesnice
Jak staré srdce bije v těle uhlazeného junáka poznáte s prvním skonáním. Zapomeňte na checkpointy v té podobě, jak je podávají moderní hry. Ztráta všech srdíček znázorňujících zdraví znamená ve většině případů návrat do Vesnice, což je pomyslný rozcestník do jednotlivých světů. Hru naprosto nezajímá, že jste právě strávili půl hodiny promyšleným postupem za dalším drakem jen pro to, abyste od něj dostali jeden políček a odebrali se na věčnost. Ponechání nasbíraných mincí sice může chladit vzplanuté vášně, nicméně speciální zbraně jsou v trapu a vám tak nezbývá nic jiného než projít si etapu znova. Úmrtí jsou na denním pořádku i z toho důvodu, že Wonder Boy disponuje jakýmsi prehistorickým polootevřeným světem, který vás nechá jít i do oblastí, jež jsou určeny až pro budoucí přeměnu. Výjimkou nejsou ani skryté dveře nebo prvky ukryté za kameny. O poslední získanou transformaci není třeba se bát, tu hra respektuje a automaticky ukládá. Totéž platí pro získanou zbroj.

Její pořizování vnáší do hry RPG prvky, protože zakoupené meče a brnění se výrazně projevují na hrdinově odolnosti, třebaže v tlapách a spárech žádné nemá a v celé řadě případů se bez té nejlepší zbroje prostě neobejde, obzvláště disponuje-li současně magickou mocí. Ani nalezení obchodu, kde čeká čuník klepající se na měšec zlaťáků, není vždy jednoduché. Občas ho máte při cestě, jindy za ním musíte na místa, která smrdí pomníkem už na pohled. Odvaha bude ale řádně odměněna, neboť šarvátky přestanou ikonky zdraví ukořisťovat celé a vystačí si se stále menšími částmi. Další vítanou chatrčí polámaného poutníka je ta, mající nad dveřmi erb s injekční stříkačkou. Spanilá obsluha uvnitř za drobný obnos doplní zdraví a hurá zpět do boje. Škoda, že jich v level designu nenašlo uplatnění více. Poslední místnosti, jenž je možné navštívit, obsahují truhly s různorodými poklady v podobě zdraví, mincí či speciálních zbraní.

Poctivá ruční práce
Můžete nabýt dojmu, že tvůrci se zmohli jen na uchopení tužky s papírem a přemalování původní hry, není tomu ovšem tak. Když už byli u toho, přidali úplně novou volitelnou postavu, Hu-Girl. Jde o alternativu k původnímu hrdinovi a zvolit si ji můžete před začátkem hry. Kompletní přeměnou pak prošel soundtrack, který ač stále stojí na původním základu, dostal moderní zvuk prostřednictvím klasických hudebních nástrojů, jakými jsou klavír či housle. I tady platí, že stisknutím tlačítka vrátíte zvuk 3 dekády zpět. Příjemným zpestřením je in-game galerie v hlavním menu obsahující 77 položek. Ty se bez větší pozornosti odemykají postupem hrou a nabízejí pohled jak na finální artworky, tak skicy nebo animace z nahrávacího studia. Majitelé originální hry a příslušné konzole mohou ještě využít přenesení dosaženého postupu prostřednictvím kódu, a to obousměrně.

Během přetváření starších her nezřídka výsledek trpí technickými problémy. Osazenstvo Lizardcube se s nimi vypořádalo velmi dobře, a to navzdory tomu, že na obrazovce běží teoreticky hry dvě. I když ta v ústraní pamatuje Československo. Plynulé jsou i přechody mezi jednotlivými lokacemi, přičemž načítací obrazovky jakoby ani nebyly. Pro příště by se programátoři mohli zbavit neustále se oživujících nepřátel, kteří ačkoli k retro stylu patří, dnes vyložené rozčilují. Jste-li protivníkem vytlačeni o úroveň zpět, není nic zábavného potýkat se znovu s těmi samými duchy, kostlivci nebo hady.

Žánrový boom
Za poslední měsíc je Wonder Boy třetí plošinovkou, kterou jsem měl tu čest recenzovat a na místě byla obava, že ji nebudu schopný dostatečně ocenit. U Snake Pass jsem byl naprosto uchvácen originální hratelností, a ještě náročnější Yooka-Laylee mě odzbrojili důsledností, s jakou vzdávají hold trojrozměrným zástupcům žánru. Přestože pouť za zlomením dračí kletby je z celé trojice nejvíce retro, jen podtrhuje letošní trend takového malého žánrového comebacku. Je jedno, jaké zvíře a v jakém zpracování se pod vaší vládou prohání po obrazovce, podstatné jsou osobní výzvy, které dnešní hráče nutí vymáčknout ze sebe víc.