Reklama
Reklama
Recenze: Ion Fury
Respekt před všemi značkami, které přežily milénium, přizpůsobily se moderním prvkům, a přesto někde uvnitř zůstaly stejné. A klobouček těm tvůrcům, jejichž um k tomu dopomohl. Co ale přát zastydlým puberťákům, jejichž sláva přišla a skončila enginem Build? Upřímnou soustrast? Příjemný důchod? Vše nejlepší k brzké dospělosti? Možná jen hodně štěstí, protože zapáleností, tvrdohlavostí a oddaností bojují s větrnými mlýny, které je stejně jednou odvanou. Ale zatím jsou tady.
Recenze: Deliver Us The Moon
Téměř každá záchrana lidstva, která probíhá ve vesmíru, sází na jednoho člověka. Ať už jde o vetřelce, tajemný monolit, letící asteroid nebo příšeru chapadlovitého tvaru. Pouze ten jeden, vyvolený a výjimečný může zvrátit katastrofu biblických rozměrů. A právě to je na komorních sci-fi to nejdůležitější. Pocit, že nezbyl nikdo jiný, kdo by napravil naše chyby. Nikdo, kdo by včas stisknul tlačítko nebo udělal sebevražedný krok. Podobně jako v tíživé adventuře od…
Recenze: Obduction
Někde hluboko v nitru musí být vývojáři zarputilými rybáři. Nebo si jednou z dlouhé chvíle zašli k jezírku, a tam lapili zlatou rybku. A jelikož na začátku 90. let ještě vládly ideály, poprosili pouze o to, aby měl jejich budoucí projekt úspěch. Rybka přání splnila a v dobrém rozmaru mu protáhla expiraci víc, než se sluší. A tak se skoro dvacet let odkazovalo na populární Myst. Ale když máte jednou talent, nepotřebujete rybařit.
RECENZE: MotoGP 20
V době psaní recenze stále řádí koronavirus, který se zakousl do sportovní sezóny roku 2020 obrovskou silou. Všechny rozběhnuté soutěže byly buď ukončeny nebo se ještě ani nerozběhly. Co s tím má společného herní průmysl? Když nejedou skutečné soutěže, snaží se promotéři nabídnout divákům aspoň virtuální klání. Ani série Moto GP není vůbec pozadu, takže si v termínech nekonaných skutečný závodů můžeme užít aspoň ty virtuální.
Recenze: Resident Evil 3
Všechno má svůj čas. Dobytek neporazíte před vykrmením a chmel nesklidíte, dokud nevyroste. A stejné je to s vývojem her. Můžete vývojáře zavřít do sklepa a síťovým kabelem bičovat jejich pracovní úsilí, ale přirozený postup tím stejně nenahradíte. Ale když máte za zády uřvané hráče a pod nohami zlatý důl, jde logika a zdraví rozum stranou. S nutností rychle ukojit poptávku střiháte, škrtáte a zkracujete, až se vám důl zasype i s bohatstvím…
Recenze: Moons of Madness
Peter Straub, Clive Barker, Edgar Allan Poe, Ray Bradbury, Richard Matheson nebo Stephen King. Že je znáte? To vás ctí, ale vývojáře her nejspíš ne, protože oni se klaní odkazu H. P. Lovecrafta. Jako je módní mít solární panely na střeše, elektromobil v garáži a oběť plastických chirurgů v posteli, je samozřejmé adaptovat myšlenky amerického spisovatele. Že nejste první a neděláte to nejlépe, to vůbec nevadí. Hlavně že chapadla opět ožívají.
Recenze: One-Punch Man: A Hero Nobody Knows
Superhrdinové tu byli vždy. Ještě než komiksoví magnáti přinesli příběhy Batmanů, Hulků a Supermanů, objevovaly se neohrožené postavy v mytologiích, legendách a příbězích. Proč je vlastně milujeme a obdivujeme? Že jsou zdánlivě obyčejní a přesto výjimeční? Pak by se vám mohl pozdávat holohlavý Saitama a jeho svět jedné rány.
Recenze: DOOM Eternal
Jaká je vaše představa o peklu? Vidíte ho jako temnou jeskyni, kde vládne pevnou rukou charizmatický Karel Heřmánek? Nebo máte pojem peklo spojený s nekonečnou hloubkou lidských duší spalovaných plamenem? No, jestli jste spíš pro pozemskou variantu, kdy si pro nás peklo přijde samo, budete se u DOOM Eternal usmívat jak dítě před hračkářstvím. Jsme totiž absolutně ztraceni.
