Xboxweb.cz

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi až do vydání Gold edice, aby k němu přidali ještě End of Zoe a odvyprávěli tak některé nedořešené zápletky. A na mě dnes je, abych se vší nadstavbou základní hry prodral.

Gold Edition je určena zejména těm, jenž se základní hrou neměli co dočinění. Stávajícím majitelům pak může recenze posloužit při rozhodování o koupi Season Passu, v němž stejně, jako ve zlaté edici, naleznou všechen dodatečný obsah. Ten mohu s klidným svědomím rozdělit na úplně zbytečný, méně zbytečný a zajímavý. Je to smutné, ale mezi rozšířeními není téměř nic, co by obyčejný hráč potřeboval k dovysvětlení děje. A když ano, patří to do bezplatného obsahu. Na své si tak přijdou hlavně fanoušci Bakerových, protože kdysi normální spokojené rodině patří větší část všech balíčků.

Prvními příspěvky do hry byly dva díly Banned Footage. Ty vždy přinesly cosi, co bylo spojeno s hrdinou hlavní dějové linky, střípky z archivu louisianské rodinky a část příběhu jistého Clancyho. Ten měl tu smůlu, že ho Bakerovi mohli zahrnout pohostinností ještě dříve, než vše skončilo tak, jak skončilo. Začnu tedy u něj. Na páskách s označeními 21, Bedroom a Nightmare, Clancy okusil duševní zdraví třech členů rodinky, kdežto každý střet si žádal rozdílný přístup k hraní. Paní Bakerové patří povídka Bedroom. V ní Clancy skončí připoutaný k posteli, zatímco se ho stará Bakerová snaží přinutit něco sníst. Nutno říci, že madam vaří podle posledního vydání kanibalské kuchařky, kterou doporučuje 9 z 10 nemrtvých michelinských kuchařů. Clancy však cítí šanci uniknout, a právě v tom mu musíte pomoci.

Nápad s únikem není špatný, ale pokoj není natolik velký, aby se pro vás tento úkol stal výzvou. Autoři navíc přesně nalajnovali postup ke „klíči“, takže možná jednou či dvakrát zemřete, ale pak už půjdete s jistotou stopařského psa. Oceňuji umělou inteligenci, která vás nutí zametat stopy. Jakmile je, byť jen jedna věc jinak, paní domu vám to dá pěkně sežrat. A to doslova. To setkání s jejím synem Lucasem je mnohem zábavnější. Tedy pokud máte rádi bolest, utrpení a trýznění. Jak každý zjistí během základní hry, Lucas Baker je fanouškem reality show. Sám sebe přitom pasuje do pozice dramaturga, scénáristy, režiséra a kameramana. Vlastně takový John Kramer filmové série SAW. Na rozdíl od něj, on však nemá zájem nechat účastníky „her“ naživu.

Autoři hry na krvavé horory nepřímo odkazují jak pastmi, tak i jménem protihráče, kterým je v příběhu 21 muž jménem Hoffman. S ním si Clancy musí zahrát oko bere, a to tak, aby přežil. V prvním kole se hraje o prsty, v druhém s elektřinou a v třetím o hlavu. Jednoduchý princip, kdy k výhře stačí seskupit karty v hodnotě 21, získává na obrátkách v posledním kole, kdy už příliš nehraje Hoffman, ale spíše Lucas. Tady už je třeba skutečně zapojit hlavu a snažit se protivníka obehrát co nejdříve. Před posledním kolem naštěstí funguje checkpoint, tudíž nemusíte absolvovat celou hru od začátku. To ovšem neplatí v případě dodatku Nightmare.

V něm se Clancy ocitá v rozsáhlém sklepení domu, kde musí přežít jednu noc. Jde o variaci na hordu, kdy v několika vlnách přicházejí mutanti a vaším úkolem je přežít až do rána. Využít se dají pasti, střelné zbraně ze základní hry a crafting. Součástky potřebné k tvorbě jsou však roztroušeny na více místech, a tak jste nuceni neustále měnit pozice a vymýšlet nové strategie. Vlny jsou navíc prošpikovány hlavou rodiny, která tu plní funkci bosse. Jde o nejnáročnější dodatek ze všech, protože nikdy nevíte, kolik prostředků ke craftingu získáte, odkud se potvory vynoří a co ukrývají všudypřítomné bedny. K jeho dokončení potřebujete opravdu velkou trpělivost, protože smrt znamená kompletní restart. Musím přiznat, že zhruba po třech hodinách jsem to vzdal. Mám jenom jedny nervy.

Clancyho střídá Ethan, a to v příběhu Ethan Must Die. Svým způsobem jde o jinak zpracovanou Nightmare. Sklepení zastoupí dům s jeho okolím a vlny se smrsknou na jednu dlouhou pouť. Ani tentokrát se nedočkáte checkpointů, smrt však neznamená úplnou ztrátu postupu. Třebaže začnete opět v počátečním bodě, inventář zůstane na místě smrti uzamčen v sošce. Stačí se k ní jen dostat. Rozložení úrovně se přitom nemění, takže si stačí nacvičit postup a v samém závěru porazit paní Bakerovou. Její odolnost není zdaleka tak velká, jako v základní hře a s dostatkem munice je její likvidace otázkou několika vteřin. Snad nejzbytečnějším přídavkem jsou tak Jack’s 55th Birthday.

Jack Baker slaví 55. narozeniny a má hlad. Takový, že spase téměř vše, co mu dáte na stůl. Na vás je vybrat mapu, posbírat munici do inventáře a v nejkratším časovém limitu nakrmit hladového oslavence. Jídlo je samozřejmě roztaháno po celé mapě a střeží ho mutanti, za jejichž zabití se čas na malou chvíli zastaví. Jako krátkodobé odreagování je narozeninová party dobrým společníkem, ale jako obsah placeného DLC? Bez ohledu na mapu, děláte neustále to samé, jen v jiném pořadí kvůli nutnosti odemykat určité lokace. S příběhem toto krmení přitom nemá téměř nic společného. Ze všech částí Banned Footage tak nejlépe vycházejí Daughters osvětlující příchod Eveline do rodiny Bakerových.

Hurikán bičuje louisianskou pevninu a u dveří venkovské rodinky kdosi zazvoní. Je to na kost promočená dívka, která už ani není schopna stát na vlastních nohách. Bakerovi ji přichýlí a ubytují ve volném pokoji. Když k nečekané návštěvě dojde Zoe se suchým oblečením, začne konec rodiny Bakerových. Daughters pracují s podobným tématem, jako Bedroom, akorát že očima bezbranné dívky, která musí čelit vlastní rodině. Atmosféru má DLC výtečnou a nejvíce ze všech se přibližuje základní hře. Zoe navíc nemá zbraně, takže její souboj o svobodu myšlení, a tudíž i o život, je mnohem naléhavější. Tvůrci však opět selhávají na nedostatečné kreativitě.

Navzdory obrovskému domu skýtajícímu desítky možností, je postup jasně nalajnovaný. Existují sice dvě varianty konce, ale cesta k nim má hodně krátké kroky. Je to obrovská škoda, protože tento „prequel“ standardní hry dává Bakerovi zlu až příliš lehce. I když se necháte lapit z důvodu špatného rozhodnutí, nestrávíte se Zoe déle, jak nějakých dvacet minut. Jedině, že byste chtěli znát i druhý závěr. A že jeden z konců přímo odporuje pozdějšímu ději? To už je ten nejmenší problém. Vždy přeci mohly nastat jiné okolnosti vyplňující mezeru v příběhu.

Už nemá cenu vás dál vodit textem. Nejzajímavějším, a pro příběh i jedním z nejdůležitějších rozšíření je Not a Hero, které je zcela zdarma. Jak smutné. V závěru hry Resident Evil VII se na scéně objeví Chris Redfield, ale není tu jen proto, aby pomyslně propojil staré zpracování série s novým. Jeho mise přichází až s lapením posledního z Bakerů, kterým je Lucas ukrývající se ve starých dolech. A Chris ho tam nehodlá nechat dlouho. I když je s každým krokem blíže smrti. Not a Hero by se dal označit za starý dobrý Resident Evil, jen z vlastního pohledu. Těsné koridory, nedostatek nábojů a nutnost neustále měnit strategii, skvěle navazuje na konec základní hry, který se taktéž nese v akčním duchu.

Ze všech dodatků je zde nejpřínosnější příběh. Během hledání nábojů, vybavení a klíčů k dalším částem dolu Chris zjišťuje, že Eveline není jediným zdrojem zla, že Lucas si ve volných chvíli hraje na biologa amatéra, a že prsty Umbrelly Corporation jsou opravdu dlouhé. Autoři sice připravili jen tři části dolu, ale věřte, bohatě stačí. Jelikož mezi nimi pendlujete jak autobusová linka, nebyli byste příliš nadšeni ze zdlouhavého pobíhání tam a zpět. Místo mělo potenciál postavit Chrisovi do cesty cokoli, co se už nevešlo do základu. Mohl potkat desetinohou potvoru, třímetrového bagouna bortícího zdi dolu nebo bestie popírající gravitaci. Nic z toho se ale nekoná. Monstra jsou opět recyklací již známých protivníků a vám už tak zbývá jen poslední záchrana, End of Zoe.

A v rámci herních prvků jde skutečně o největší pokrok nebo spíše obrat. Ze dvou možných konců původní hry, se End of Zoe věnuje osudu jediného člena venkovské rodiny, který nepropadl moci Eveline. Ačkoli to vypadá, že se Zoe nakonec stane modelem sklářské výroby, nachází ji v močálech strýc Joe. Ten si žije daleko od civilizace po svém, neboť je takovým svérázným samorostem. Je to přesně ten typ, který potravu loví holýma rukama, k holení používá lovecký nůž a místo toaletního papíru šmirgl. S chyceným vojákem Umbrelly a předsevzetím najít lék pro neteř, se Joe vydává na misi, v níž nejsou umělá monstra tím největším problémem. V močálech se ukrývají i jejich původní obyvatelé, kteří mají velkou tlamu, hodně zubů a chuť na něco masitého.

Rozdíl mezi „standardním“ Residentem a End of Zoe nejlépe vystihuje kontrast mezi sérií Far Cry a pravěkou větví Primal. Vše, co znáte, dostává mávnutím čarovného proutku spartánský postup a řešení. K čemu Ethan potřeboval zbrojnici drogového gangu a Chris speciální výcvik, to si Joe dává ve stylu Rocky kříženého s Krokodýlem Dundeem. Konečně mají ve hře prostor noví protivníci a nové mechaniky, jak je zdolat. Že to v kontextu předešlých událostí vyznívá vtipně? Ano a místy docela dost, ale velice rychle si na to zvyknete. S tím, zda Joe uspěje při hledání léku, či nikoli, se navíc uzavře celý příběh Biohazardu. A tam vidím největší problém tohoto jinak zdařilého dodatku.

Když nám autoři nechávají některé události za oponou, naše fantazie si je často dovypráví mnohem barvitěji než později tvůrci. Příkladem může být filmový Vetřelec, kde se Ridley Scott na stará kolena rozhodl natočit zrod jednoho z nejlepších monster vůbec. A jak to bývá, ne všichni fandové se s jeho vizí ztotožňují. To samé cítím se závěrem hry. Chtěl jsem znát osud Zoe, ale cukrkandl jako dezert mi nějak nesedl. Jak říkávám, pozor na to, co si přejete. Navzdory tomu, z herní stránky jde o nejsvěžejší přídavek ze všech, na němž je pěkně vidět, že v jednoduchosti je skutečně krása. Věnovat čas technickému a grafickému rozboru není nutné, protože obsah zlaté edice drží zajetý standard, o němž se dočtete v původní recenzi.